Ondřej Kadlec odchází z Betelu

U Ondřeje Kadlece bych si rozhodně netroufl soudit jeho nitro, vlastně bych nechtěl soudit nikoho. To, že byl pro mnohé lidi přínosem, ať už byl "mužem organizace" či nikoliv je prostá pravda a za to mu určitě patří dík. To, že některým ublížil je docela možné, protože jsme na tom podobně i my. Navíc, za své pohnutky se nebude zodpovídat nám, ale Kristu, což je pro nás určitě osvobozující.
Ano, bratr Boudný, i kdyby již nikdy žádný proslov na sjezdu neměl, se svým originálním výkonem se zapsal do srdcí mnoha posluchačů. Vlastně jim velmi prospěl, protože jsem nebyl sám, který si řekl, že jestli toto je řečník této organizace a myslí to vážně, tak je něco špatně.
Ondru Novotného jsem zažil v posledním svědkovském tažení, tuším, že měl vystupovat na nějaké dramatizaci. Působil příjemně a klidně, takže se divím, že ho naši bývalí tak vehementně prudili.
Ale asi jim říkal něco, co nechtěli slyšet...

Arago,tak přesný,trefný a výstiřný příspěvek se jen tak nevidí.Je vidět,že to platí u všech církví.Ještě za komiků bylo podobné přísloví "stoupající funkce = klesající charakter".

S Ondřejem Kadlecem jsem se setkával dost často,ať na veřejných programech,tak v soukromí. Musím říct, že to byl jeden z nejlepších lidí, které jsem v organizaci poznal. Možná, že se mnou někteří nebudou souhlasit. Možná, že jste jej poznali trochu jinak. Každopádně odchodem Ondřeje Kadlece z vedení přišli mnozí o vynikajícího řečníka, a dovolím si napsat i za sebe, o vynikajícího zástupce organizace.

Ahoj Jindro!

Máš pravdu v tom, že Ondřej "dýchal" pro organizaci. Jenže uvnitř každého vedení jde někdy o spory, do kterých nikdo nevidí, jsou to interní věci jen těch několika lidiček, kteří v odbočce uvažují nad tím, jak uplatnit pokyny z New Yorku pro podmínky v ČR. Vím sám dobře, že když jsme po převratě potřebovali osobně něco vyřídit v odbočce / domeček /, tak to bylo dost složité jednání. Dostali jsem odkaz na to, že ta doba, kdy jsme to u NÁS dělali "po našemu" skončila. Byla to pořádná sprcha, tehdy jsem si uvědomil, že není všechno v NSSJ růžovoučké, jak jsme si mnozí doposud mysleli. Když se hlasuje o některých pokynech, nejsou všichni vždy za jedno, to často platilo i u právních výborů. Vím, že v jednom případě se účastnil jednoho právního výboru CD a protože chtěl docílit vyloučení určité osoby, tak do nás "hučel" velice dlouho než nás "ukecal". Kromě jednoho, jsme všichni totiž byli proti a donutil nás hlasovat ještě jednou. Strach přítomných starších způsobil, že na podruhé bylo vyloučení odsouhlaseno, jak si to přál CD. Podobně to někdy fungovalo i v odbočce. Ondřej měl tu smůlu, že se do všeho namočil, aniž by přesně věděl, o co ve skutečnosti jde. Bohužel , všichni z vedení byli podepsáni pod různými smlouvami, o kterých toho do důsledku moc nevěděli, co jim to způsobí. Takže za tím vším stojí důvěřivost a neopatrnost těchto bratrů z vedení odbočky. Jenže od těch, kteří "předsedají znamenitým spůsobem" je vyžadována odpovědnost za jejich rozhodnutí, ať jsou dobrá, nebo špatná. V případě Berka - Thonát to prostě správně neprovedli a namočili se v tom až po krk. To jim nemohlo projít, tak museli odejít do "zálohy". To, že nové vedení to chtělo ututlat před bratry ve sborech, to je jiná věc, je to ukázka toho, že vše v organizaci nefunguje správně. Naopak, každé tutlání problému zhoršuje důvěru věřících a pak dochází k tomu, co jsem udělal i já, že jsme mnozí nebyli schopni unést nepřádek na "chrámovém nádvoří". Strohá zpráva v dopise sborům, to byla pro mnohé tečka, pro jiné cesta k disidenství, jiní zase dodnes "skřípou zuby" a trpí , tiše "sténají", protože jejich srdce bylo cele oddané organizaci. Jako příklad bych uvedl Izraelské krále, mnozí z nich byli vynikající vládci a přesto u všech se našla "nepravost". Co udělal Bůh? Odpustil, ale neupustil od potrestání, museli nést odpovědnost za své činy, proto je správné, že ti, kteří se v odbočce dopustili takových chyb, jsou dnes mimo "hru". Jen bych byl rád, aby to platilo vždy v celé organizaci na všech úrovních vedení. Historie ukazuje, že to neplatí vždy a na každého, to je na tom to smutné, ale to už bych se musel rozepisovat o jinýc událostech a jiných lidech. Řeč byla přece o Ondřejovi, snad to vše, co se kolem jeho osoby odehrálo, bude pro něho ponaučením a opět najde své místo v oddanosti.