Sú sály Kráľovstva otvorené pre každého?

Zdravím všechny.

K této situaci asi toto. Do okamžiku když nebudeme nějakým způsobem narušovat jejich zavedené postupy (směrnice), nemají důvod proč telefonovat, nebo jinak se snažit a bránit ve vlivu na sbor. Proto mě nepřekvapuje, že se Vám zdá jakoby o nic nešlo, přeci oni mě nechávají v klidu, nevšímají si mě. Ale tady bych viděl jasný důkaz toho, že to nejsou pastýři tak jak o tom píše bible. Protože jinak by se starali, co je s jejich ovečkami, ne? Jestli jim vadí jen útočení na organizaci, je to jasný důkaz toho, že je to lidské dílo a ne Boží.

witness napsal:

stanislav napsal:
po deseti letech mezi SJ jsem prostě a jednoduše přestal chodit na shromáždění, takže ani sám nevím, zda jsem evidován jako SJ či nikoli (ale mám-li být upřímný, je mi to srdečně jedno).

Z toho tedy vyplývá, že jsi oficiálně neodešel.
V tom případě jsi veden ve sboru jako nečinný zvěstovatel, jsi sice stále považován za člena sboru, ale jako SJ už nefiguruješ v součtových statistikách ani pro ČR, ani pro svět.
Jsi jen v seznamu nečinných SJ vašeho sboru, tento seznam ale hranice sboru nepřekročí.
Pokud se tedy ohlásí, že v ČR bylo např. v červenci tolik a tolik SJ, Ty tam započítán nebudeš.
To by se změnilo až v okamžiku, kdybys znovu začal podávat zprávu z kazatelské služby, což se nedomnívám, že hodláš udělat.

jen členové sboru jsou nejednotni v tom, zda odpovídat na mé pozdravy-někdo zdraví, někdo ne. Toť vše

Pokud neodejdeš sám nebo nebudeš vyloučen a nebude to oficiálně oznámeno sboru, tak zákaz zdravení se na Tvou situaci dle pokynů nevztahuje.

Děkuji Witnessi za vysvětlení,
věřím, že víš, co píšeš, jen mi přijde šáhlé, že SJ stojí za to, evidovat někoho 15 let ex post. Ale když už byla daná organizační otázka "nakousnuta", vzpomněl jsem si a rád bych dodal, že...
1) několikrát během let u SJ jsem slyšel, že starší naléhali na některé SJ v situaci srovnatelné s mojí, aby se jednoznačně vyjádřili, zda chtějí v organizaci zůstat či nikoliv, resp. zda se i nadále cítí být SJ,
2)v knize Raymonda Franze Hledání křesťanské svobody bratr Franz uvádí (omlouvám se, že Vás nemohu odkázat na konkrétní stránku, přece jen od mého přečtení uběhla nějaká ta doba) několik příkladů bezvýsledných nátlaků starších na "načaté" členy sboru, aby řekli jednoznačné ano nebo ne, a následné procesy u civilních soudů, kde se dotyční již museli jednoznačně vyjádřit (není těžké si představit, jaké bylo ono jednoznačné vyjádření) a navíc museli zaplatit soudní výlohy. Pamatuji se, že čtení oněch řádků bratra Franze mě zčásti pobavilo, zčásti pohoršilo, představil jsem si sám sebe jako občana USA, který se nechá od láskyplných SJ tahat po soudech.
S onou pasáží jsem se podělil s dlouholetým kamarádem-bývalým SJ, který několik let sloužil jako starší. Jeho reakce byla v tom smyslu, že v době, kdy sloužil coby starší, žádal po dotyčných totéž jednoznačné vyjádření, ovšem s tím, že jej ani nenapadlo, že by se věc jakýmkoli způsobem vyhrocovala. Svou úvahu zakončil slovy-"Amerika je přece jen země neomezených možností se vším, co tato fráze znamená"

stanislav napsal:
1) několikrát během let u SJ jsem slyšel, že starší naléhali na některé SJ v situaci srovnatelné s mojí, aby se jednoznačně vyjádřili, zda chtějí v organizaci zůstat či nikoliv, resp. zda se i nadále cítí být SJ,
2)v knize Raymonda Franze Hledání křesťanské svobody bratr Franz uvádí (omlouvám se, že Vás nemohu odkázat na konkrétní stránku, přece jen od mého přečtení uběhla nějaká ta doba) několik příkladů bezvýsledných nátlaků starších na "načaté" členy sboru, aby řekli jednoznačné ano nebo ne, a následné procesy u civilních soudů, kde se dotyční již museli jednoznačně vyjádřit

Občas se to dělalo( ovšem ne a la Amerika a civilní soudy), ale musím říci, že v této věci byl postoj pražské odbočky docela rozumný.
Jeden můj dobrý známý, dnes též bývalý starší, mi vyprávěl, že si u nich ve sboru vypsali seznam všech těch, kteří už dlouho nechodí na shromáždění,
o kazatelské službě a podávání zprávy ani nemluvě.
Pak navštěvovali systematicky všechny z toho seznamu, aby se dotyční jasně vyjádřili, jak to s nimi je.
(pozn. když jsem byl přesvědčeným SJ a starším sboru, tak jsem takový postup považoval za správný, protože jsem to vnímal tak, že ten, kdo už nechodí na shro a nepodává zprávu, je stejně už mimo a je tedy zbytečné ho stále ve sboru archivovat, proto je nejlépe se ho nějak zbavit, nejlépe tak, že se na něj bude působit, aby sám řekl, že už SJ být nechce... pokud to bylo řečeno před 2 přihlížejícími, což se zajistilo tím, že na takové návštěvy chodili vždy 2 sboroví starší, bylo hotovo... u nás ve sboru se takové akce nedělali, což mě v té době velmi mrzelo, byl bych se jich rád účastnil)
Když k nim přijel na spolupráci krajský dozorce, tak se mu s touto akcí tamní
bratři pochlubili, ale krajskému dozorci se to moc nelíbilo a dokonce to napsal ve své zprávě do odbočky s dotazem, jak se má v takových věcech postupovat.
Starší sboru následně dostali dopis(zda přímo od odbočky nebo od onoho KD, nevím), v němž bylo napsáno, že návštěvy u neaktivních SJ mají být povzbuzující a přátelské a v žádném případě nemá být vynucována odpověď, zda takový SJ chce nebo nechce být dále členem sboru.
Takže v této věci odbočka, minimálně ta česká, projevila rozumnost, ale přiznám se, že v té době jsem tento dopis považoval za příliš měkký
a zjemnělý vůči těm, co si dovolili opovrhovat jedinečnou organizací a ignorovali její program duchovní výživy.

witness napsal:Starší sboru následně dostali dopis(zda přímo od odbočky nebo od onoho KD, nevím), v němž bylo napsáno, že návštěvy u neaktivních SJ mají být povzbuzující a přátelské a v žádném případě nemá být vynucována odpověď, zda takový SJ chce nebo nechce být dále členem sboru.

V této souvislosti mě napadlo, kolik je asi procentuelně, odhadem, takových "mrtvých duší" mezi SJ. Máte někdo konkrétnější podklady? To jen pro zajímavost. Pokud vím, do celosvětového počtu se zařazují stejně jen zvěstovatelé, tedy ti, co vykazují zprávy z kazatelské služby.

K námětu. Do sálu království se nebrání nikomu. Snad jen těm, kteří by chtěli rušit průběh programu - násilníci, opilci ap. Navštěvování těch, co odešli nebo byli vyloučeni, se naopak hodnotí jako akt pokory a ochoty vrátit se do organizace božího lidu, jako výraz, že litují svých chyb a hříchu. Je to tvrdé, když si představíte, že vás tam nikdo nepozdraví a nebaví se s vámi. Osobně vím, že mi to bylo nepříjemné i jako SJ. Bylo mi některých upřímných lidí, kteří se chtěli vrátit líto a připadalo mi to tvrdé a nelaskavé. Věřil jsem ale, že to tak Bůh chce...