Kterou knihu doporučujete k nezávislému studiu?

To sazeč:
...RobRoy, sice pěkně napsaný jako u SJ, to přesvědčování, ale přesto věřím, že ve všech církvích Bůh má ochrannou ruku....

Díky za reakci, je pravda že si teď pročítám teprve první knihu - Touha věků - ale po dvaceti letech "u Svědků", kdy jsem se od začátku projevoval neortodoxně a přemýšlel jaksi po svém, mě jsou její myšlenky zatím dost blízké...i když samozřejmě apriori neberu slepě všechno - byl jsem vždy a stále zůstávám nedůvěřivý vůči lidem a myslím si, že Jehova dnes už nejedná s organizacemi (přijde mi že jejich "ovoce" o tom svědčí) ale napříč celým světem s jednotlivci.

Krásný den vám všem!

sazeč napsal:


Dále týkající se sabatu na str.21-22:

....Prvním, kdo mezi zakladateli hnutí sobotních adventistů studoval otázku soboty v Bibli a uznal její platnost, byl Joseph Bates. Přijal sobotu na počátku r.1845 a následně na toto téma diskutoval s Crosierem, Hahnem a Edsonem. Přinejmenším dva z nich toto nové biblické poselství přijali. Zároveň se zase oni s Batesem podělili o plody svého biblického studia ohledně nebeské svatyně (rozumějme okolo r.1844 kdy nepřišel Ježíš a hledali proč) a on toto jejich učení ochotně přijal. Později Joseph Bates představil nové světlo týkající se soboty, která je biblickým sedmým dnem, Jamesi a Ellen Whiteovým. Jejich prvotní reakce byla negativní, ale po rozsáhlém biblickém studiu tohoto tématu Ellen a její manžel ,,na podzim r.1846... začali biblickou sobotu zachovávat, učit o ní a hájit ji" (1T 75).
Teprve později, až v dubnu r.1847, dostala Ellen Whiteová vidění potvrzující důležitost soboty. Proto mohla napsat: ,,Uvěřila jsem pravdě o sobotě dříve, než jsem spatřila cokoliv ohledně soboty ve vidění. Až za několik měsíců poté, co jsem začala zachovávat sobotu, mi byla ukázána její důležitost a její místo v poselství tří andělů." (8MR 238)...

Na zcela jiných případech jsem si všiml, že to tak funguje typicky. Nejdřiv někdo vytvoří teologický blud a pak satan po několika letech přes nějaké médium přispěchá s jeho potvrzením. V tomto nebyla Ellen ani první ani poslední.

Konečně mi vyšla knížka na které jsem dlouho pracoval. Tak dávám vědět

Anotace

Kniha Dnešní cesta k sebezasvěcení v západní rytířské tradici, vyšla i pod jiným názvem Nebeský strom západu v nakladatelství Onyx. Jde o učebnici starých zasvěcovacích technik rytířů a rytířských řádů, které jsou převedeny do moderní podoby současného světa. Autor jako motocyklista píše o sebezlepšení na poli nejen duchovního světa, ale i světa fyzického, osobního, jak být lepším řidičem, podvědomé vycítění překážek a lepší odhad, sebejistota apod. viz obsah.

Vrchol této nauky je pak tradiční evropské zasvěcení do teorie o Božích vlastnostech, které adept rozvíjí sám na sobě ve formě cvičení a rozjímání. Tyto vlastnosti jsou Láska, Moudrost, Moc a Spravedlnost. Ústředním bodem je introspekce a poznání sebe a okolního světa ve světle tradiční středověké mystiky, jakou právě rytíři a rytířské řády používaly. Cílem je pak západní osvícení tj. nalezení velké Pravdy, „kamene“ a spojení se s Bohem. Tato nauka je dodnes skoro neznámá, kdy byla předávána vždy jen vybraným žákům. Lidé, kterým nestačí tradiční náboženství, kteří hledají hlubší poznání a smysl v ní najdou moderního průvodce středověkou mystikou, odzkoušenou mnoha generacemi hledajících.

Obsah

Kniha první - Cesta jezdecká
Úvod
Kapitola I
Jak to začalo
Proč motorkáři?
Kapitola II
Cvičení první: Jezdecké jméno
Tvé cíle
Kapitola III,
Začínáme s uměním rytíře motorkáře,
Cvičení rytíře na uvědomění a kontrolu myšlenek,
Cvčení k předčítání bratrům u oběda,
Cvičení jiskrného pohledu rytíře,
Chození poslepu jako průprava rytířské jízdy,
Pantomima jako příprava k šermu,
Ping-pong jako šermířské cvičení bez meče,
Koncentrovaný ping-pong,
Koncentrovaný ping-pong poslepu,
Soustředěnost v hluku, klid ve stresu, pokoj v boji,
Uslintané cvičení řádových kuchařů,
Vědomý rozhovor Otce představeného,
Představivost,
Paměť rytíře průzkumníka,
Rétorika – základ diplomacie,
Cvičení emocí a chladnokrevnosti rytíře,
Kapitola IV,
Tři body malého osvícení,
První bod – bod Meče (těla),
Kapitola V,
Druhý bod – bod Štítu (duše),
Kapitola VI,
Třetí bod – bod Jména (ducha),
Konec první knihy,
[editovat]Kniha druhá - Cesta královská
Kapitola VII,
Poznej sám sebe,
Kapitola VIII,
Tradice templářů,
Kapitola IX,
Mysteria,
Kapitola X,
Teorie duše světa,
Co k tomu říká náboženství,
Kapitola XI,
Teorie kvintesence,
Cvičení k ovlivňování podvědomí,
Kapitola XII,
Mystika řádových rytířů,
Kapitola XIII,
Praxe,
Boží vlastnost moudrost – Orel,
Boží vlastnost moc – Býk,
Boží vlastnost láska – Člověk,
Boží vlastnost spravedlnost – Lev,
Cvičení jednoty čtyř vlastností a přijetí páté vlastnosti – věčnosti,
Kapitola XIV,
Cvičení vedoucí k nalezení „kamene",
Cvičení askeze mistra templáře,
Závěr
Obsah

Přátelé.

Jak se na to díváte?

Mysl je vynikající nástroj, pokud ji užíváme správně. Užíváme-li ji nesprávným
způsobem, stává se velmi destruktivní. Ve skutečnosti svou mysl neužíváte špatně - obvykle ji totiž neužíváte vůbec. Vaše mysl užívá vás. A to je nemoc. Věříte, že jste svou myslí. To je ovšem klam. Váš nástroj vás začal ovládat.

S tím tak docela nesouhlasím. Je sice pravda, že často myslím bezcílně jako většina lidí, ale přesto užívám své mysl i jako nástroje k dosažení mnoha věcí. A dělám to každý den.
To, že dokážete vyluštit křížovku nebo sestrojit atomovou bombu, neznamená, že užíváte své mysli. Jako psi rádi ohryzávají kosti, vaše mysl ráda řeší problémy. Proto luští křížovky a vyrábí atomové bomby. Vás nezajímá ani jedno, ani druhé. Dovolte mi položit vám otázku:
Dokážete „vypnout" své myšlení, kdykoli chcete?
Tím myslíte, zda jsem schopen úplně přestat myslit? To dokážu snad jen na pár vteřin.
Pak vás tedy vaše mysl užívá. Nevědomě se s ní ztotožňujete, takže si ani neuvědomujete, že jste jejím otrokem. Jste svým myšlením téměř posedlý a považujete je za své já. Počátkem svobody je poznání, že nejste totožný se svým myšlením. Toto poznání vám umožňuje pozorovat své myšlení. Jakmile začnete své myšlení pozorovat, aktivujete vyšší úroveň svého vědomí. Uvědomíte si, že myšlení jejen nepatrným aspektem nesmírné sféry inteligence.
Uvědomíte si, že z této sféry pochází všechno skutečně důležité - krása, láska, tvořivost, radost a vnitřní klid. (citace z knihy Moc přítomného okamžiku; Eckhart Tolle)

Díky za každou reakci

yxoxs

Přátelé.

Jsou to skutečné zákony vesmíru, nebo jen výmysly určité skupiny lidí?

Zákon přitažlivosti:
- to co je podobné se přitahuje

Zákon, věda záměrného tvoření:
- to, na co myslím, a to, čemu věřím nebo co očekávám - existuje

Zákon umění umožnit:
- jsem tím, kým jsem, a snažím se umožnit ostatním být tím, kým jsou

Díky za každou reakci

yxoxs

Ahoj, zaujalo mě, cos napsal o mysli Podle psychologie je člověk výtvorem dědičnosti a prostředí (ve kterém vyrostl). K tomu je nutno započíst osobní a kolektivní sugesce (typu-řevnivost lidí z venkova vlči lidem z města, obecné trendy chování, módu, touhu po určitých věcech atd.., v osobním hledisku-co se nám líbí-druhému se líbit nemusí, sklony apod..)

To co jsi Yxoxi napsal má něco do sebe-myslím si, že naše mysl je opravdu minimálně z 90% ovládána city-které vznikají v podvědomí skrze vzory chování a sugesce. Proto pozorování myšlenek o kterém píšeš může být opravdu počátkem k sebeuvědomění-alespoň tuším nějací psychologové tuto metodu používají.

Problém této metody je v tom, že i když vypadá nevinně-podobné metody-nejprve pozorování myšlenek, poté vede k vyprázdnění mysli-což je již klasická meditace například Zenu. Spiritisté používají totožné cvičení vedoucí k vyprázdnění mysli, aby se v ní bytost mohla projevit. Takže tato metoda má své klady i zápory a není úplně bezpečná-myslím si. Záleží na tom, kdo ji cvičí a proč. Ale to už jsem asi odběhl od tématu

Přátelé.

Díky, Xtone. S tím varováním či ostražitostí, jsi vystihl, to je vždy na místě!

Přátelé.

Xtone, teď mě napadá, nepopisoval něco podobného či stejného, ap. Pavel, když psal o tom, že vede vnitřní boj se zákony? :-)

Ř 7, 22Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
23když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.

u Svědků J. jsem byl tři roky - dalo mi pak práci, než jsem svůj psychický blok strachu-že opustit organizaci je totéž,, jako zřeknout se Boha- odboural ..osvobodil se, díky Bohu (a to jsem byl jen zájemce..na rozdíl od vás plných členů, co jste to museli mít mnohem těžší..).

To co jsi Yxoxsi napsal o vnitřním boji-je moc zajímavé...Myslím totiž, že s tímto vnitřním bojem operují mnozí a i SJ. Mnohdy vnitřní boj vede ale jen ke strachu z nedostatečnosti a k nezdravé víře (skoro sebe-odsuzování a depresím)....Jak se říká, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly Myslím, že vše musí být v rovnováze i vnitřní boj...a když ho někdo zneužívá-vaší touhy líbit se Bohu, člověk se může stát otrokem druhého aniž by o tom věděl..

A taky tohle jsem k tomuto zajímavému tématu našel :

Ekleziogenní neurózy

V psychopatologii mají nikoliv okrajový význam tzv.. ekleziogenní neurózy, duševní poruchy, které lze odvodit z přísné a nelaskavé náboženské výchovy, často spojené s dodatečným potlačováním sexuality, agresivity a autonomie. Pro lidi, kteří vyrostli v nábožensky restriktivním životním prostředí, spočívá terapeutická pomoc duchovní péče v osvobození od diktátu nemilosrdného super ega. Jenom tam, kde dojde k osvobození od přespříliš přísného panovačného svědomí, kde zvnitřnělá pseudonáboženská výhružná zvěst se promění v osvobozující zvěst radostnou, může růst zdravá víra a v ní zabudovaná mravnost určená subjektem. U výrazných ekleziogenních neuróz se doporučují psychoterapeutická opatření.


Zdroj: http://www.pastorace.cz/Knihovna/4-Nabozenska-psychopatologie.html


Myslím, že by si někteří fanatici-co skrze svůj náboženský strach a zkreslenou nemocnou víru chtějí ovládat a určovat druhé.., měli začít omývat pohlaví vlažnou vodou (žert ) a taky si číst opakovaně toto: Jenom tam, kde dojde k osvobození od přespříliš přísného panovačného svědomí, kde zvnitřnělá pseudonáboženská výhružná zvěst se promění v osvobozující zvěst radostnou, je pravé křesťanství ...

Takže vnitřní boj ano, ale...



P.S. Pokud se ale vrátíme k tomu, co napsal ap. Pavel, mám obavu, že když to nezvládl on, my se můžeme snažit, ale těžko ho překonáme..? Myslím, že zde nastupuje namísto skutků síla naší víry..

Bráškové.

Díky Xtone, za zajímavou psychologickou vsuvku. Já si taky myslím, že ap. Pavel to právě dal jako protiváhu k víře, tedy že to mohl zvládnout ne proto, že by ten svůj vnitřní boj řešil do té míry, že by z toho měl depku, ale právě díky víře ji neměl. Pěkně jsi zde podotkl, že když takový boj vedl někdo, kdo byl přímo Pánem vyvolen pro určitou službu, co nám dává právo si myslet, že buď nám, nebo druhým, něco takového nehrozí, že?

Jsem rád, že jsme za jedno Je to velké osvobození, ale myslím, že je moc těžké k němu dojít..myslím, že často ve vědomí chceme milost přijmout, ale naše pudy nám v tom brání-? (a často se maskují i za svědomí).. Takže se vytváří napětí mezi tím, co chceme ve vědomí a tím co chtějí naše pudy (ev. co děláme) a to ústí v neklid a vnitřní boj, který následně zase jitří pudy...atd. dokola.

Myslím, že toto je cesta jak z tohoto vnitřního kruhu boje dojít k vítězství-Kristus se neštítit dotknout se malomocného, když ten k němu přišel a natáhl svou ruku.. Tak si myslím, že vírou a vyznáním své neschopnosti být dokonalým se s Kristem usmíříme-i s naším svědomím. Přijmeme jeho milost a to nás osvobodí, protože budeme vědět, že jsme přijímáni i přes naše "malomocenství".

Tak nějak si to představuji-teoreticky, ale je to těžké, sám jsem k tomu ještě nedošel a stále válčím-což si myslím s křesťanským pokojem a mírem-nejde moc dohromady.. Chce to asi víc víry a překonat staré sugesce přejaté od druhých..

Bráškové.

Myslím, že toto je cesta jak z tohoto vnitřního kruhu boje dojít k vítězství-Kristus se neštítit dotknout se malomocného, když ten k němu přišel a natáhl svou ruku.. Tak si myslím, že vírou a vyznáním své neschopnosti být dokonalým se s Kristem usmíříme-i s naším svědomím. Přijmeme jeho milost a to nás osvobodí, protože budeme vědět, že jsme přijímáni i přes naše "malomocenství".

=vlastně dokonalost, ne? :-)

Ještě ke tvé původní otázce:

..Napadá mě, nedávno.. mi někdo strčil do ruky knihu-tuším Moc přítomného okamžiku-?? ..autor knihy je hodně ovlivněn východem, ale některé jeho myšlenky- myslím přesně odpovídají tvé otázce, tak ti alespoň napíšu co jsem si zapamatoval-jako ev. zajímavé..

Autor popisuje, že naše mysl je odlišná od našeho vědomí..popisuje právě metodu pozorování myšlenek a emocí-protože usuzuje, že když člověk nemůže přestat myslet a bere všechny myšlenky jako pravdu, pak se neovládá on-jeho vědomí, ale ovládá ho mysl a podvědomí v ní. (asi tím myslel-emoce, sugesce, vzory chování-dedukuji..)-?? Pak je člověk otrokem své mysli-i když o tom sám neví.-?

No a právě v tom je podle něj -autora- zakopaný "pes"- a jediná cesta ke svobodě je - skrze převládnutí vědomí nad podvědomím myšlením..to alespoň stručně kam kniha směřuje. Zda jí věřím nebo ne je otázka-nezkoušel jsem to..ale dávám zde k dobru-spíše jako zajímavost..a k diskuzi, třeba to někdo zkoušel a poradí?

No přemýšlel jsem o tom vnitřním boji apoštola, je fakt, že tuto problematiku vnímají všichni i SJ-možná proto se snaží získat "školené svědomí" -tj. dostat do svého podvědomí tolik sugescí určitého druhu, že ve výsledku - bude naše mysl zaplavena vždy jen určitým typem myšlení-tj. člověk získá druh pevného a neochvějného pokoje, jistoty přesvědčení a klidu... To je možná jedna metoda-ovládnutí mysli-skrze podvědomé a náboženské sugesce (jakékoliv církve)?

Druhá metoda je asi ta s cvičením-aby vědomí převládlo nad podvědomím? Možná v tom dlí boj apoštola-že jeho mysl a pudy chtějí něco jiného než on a protože se ve vědomí neumí oddělit od své mysli, neustále s ní musí bojovat?? -spekuji podle té knihy.

Třetí metoda mě napadá-nespočívá ani ve cvičení, ani v neustálém studiu a upevňování náboženských sugescí, ale v oproštění se od sebe a vnitřní přijmutí Krista jak jsme se o tom už bavili, ale i apoštol s tím měl problém.. Tedy zopakuji:

Kristus se neštítit dotknout se malomocného, když ten k němu přišel a natáhl svou ruku.. Tak si myslím, že vírou a vyznáním své neschopnosti být dokonalým se s Kristem usmíříme-i s naším svědomím. Přijmeme jeho milost a to nás osvobodí, protože budeme vědět, že jsme přijímáni i přes naše "malomocenství".

Myslím, že takové oproštění se od sebe a přijetí Krista i když se zdá lehké je z těchto tří metod nejtěžší ale určitě jde..

Myslím, ale že "v extrému" zahrnuje víc než jen víru, ale kompletní "smrt/tranformaci" našeho ega, což si myslím může mít i velice dramatický průběh..viz knihy jako "Temná noc" (Karmenitánské nakl.) apod. středověkých mystiků..(jako boj s vnitřními "ďábly a démony"-rozuměj stádium očišťování a "umírání" tužeb ega a nezvladatelných pudů? a následný "přerod" ve vnitřním přijetí Krista..ale to už asi zacházíme do extrémů..).


K dalšímu píšeš (přijetí Krista a osvobození)-že to je dokonalost.., ? Kéž by byla Moc by mě zajímal tvůj názor příp. zkušenost či náhled na tuto problematiku..

Bráškové.

Ahoj Xtone, díky za tvé pohledy a postřehy, tuším, že tu knihu mám v el. podobě. Je to zajímavé, ale myslím si, že skutečně je nějaká spojitost s tím, že si jen myslíme, že náš mozek je i centrem naší mysli, ale nemusí to tak být. Když člověk ovládne vědomí a podvědomí, tak si myslím, má celkem vyhráno, ale souhlasím s tím, že těch možností a forem jak k tomu dojít je hodně a ne všechny jsou prospěšné a bezpečné.

K té dokonalosti asi jen tolik, že i Písmo se zmiňuje o tom, že máme být svatí jako je svatý náš nebeský Otec, ale jak je to konkrétně myšleno, je na diskuzi, ne? :-) Jedna z možností je asi i ta, že když skutečně přijmeme Krista do svého života, tedy že žijeme v Kristu, tedy umřeli jsme tělesným věcem a žijeme již v duchu, by to mohlo i té svatosti či dokonalosti, odpovídat.