Kam teď, když jsem od Svědků odešel?

Ne, jsem nekonfliktní člověk, nemám v lásce rýpání - jenom nemůžu uvěřit, jak lidé mohou být tak slepí...Nevím, já asi nikdy neuvěřím, protože mám svůj názor a i kdyby mi můj největší kamarád tvrdil, je to tak a tak - tak ani kvůli němu nezměním názor na tak samozřejmé věci, jako se u SJ stát prostě musí...SJ má spoustu věcí, kdyby prozřeli, tak by jim rozum musel zůstat stát - i ten případ těch "vlčích dětí", by měl stát nějak řešit třeba zákazem všech sekt...Nebo ty děti si svoje trauma ponesou díky svým blbým rodičům nadosmrti. A tak to je i Jehovistů, že jejich děti, pokud nejsou násilnou nebo psychickou silou vmanipulováni do sekty, těžko se jim chce samým stát se SJ...Protože je to smutné v tom ohledu, že rodiče jim neřeknou celou pravdu o SJ, protože ji mnohdy ani sami neví....

Já znám některé svědky, kteří už mají pokročilý věk, byli vychováváni jako
svědkové svými rodiči už v dětství a přesto celý život svědky zůstali, přestože zestárli a jejich rodiče zemřeli. Takže kdyby byli svědky jen kvůli rodičům, tak by
dávno být svědky přestali. A ty vlčí rodiče neučili ani své děti normálně jíst, neposílali je vůbec ven, což SJ svým dětem nedělají, takže srovnávat vlčí rodiče
s rodiči, kteří jsou SJ, je přehnané.
Já sám se svědkem stát nechci, nezvládl bych to, a nechci žít jako oni, přesto
k nim mám úctu, vážím si jich a mám je rád. Jsou to dobří, správní, morální lidé
a žádní fanatici. Mě nikdy k ničemu nenutili, nabízeli mi studium, to je pravda,
ale nenutili mě, a nezávazné rozhovory se mnou vedli s úctou a respektem,
což jsem málokde jinde zažil.