Svědkové Jehovovi a mládež

Mládež - řada církví se této skupině věnuje a vytváří pro děti a mládež zajímavé programy a aktivity. Z Bible přímo nevysvítá, zda tyto aktivity jsou bohulibé či nikoliv. Můžeme vzpomenout Ježíšových slov o tom, že učedníci neměli bránit dětem, když k němu přicházeli a ani dopisy apoštola Pavla se na tuto skupinu nezaměřovali.
Asi je ideální model, kdy se rodiny s dětmi navštěvují a mohou spolu trávit čas a případně dovolenou. Doba tomu však příliš nepřeje. Děti SJ nejsou spokojeni se sdílením s ostatními dětmi na shromáždění, protože, zde o kontakt či nějakou interakci vůbec nejde. Na kroužky by chodit neměli, kamarádit se se světskými dětmi také ne. Děti jsou nespokojené, protože je přirozené, mít kamarády, vrstevníky.
Někteří SJ, se cítili povoláni k této službě a začali s dětskými křesťanskými tábory, které byly ze strany oficiálního vedení trpěny, případně tam byly dosazováni starší, aby na akci dohlídli, byť se nejednalo o akci SJ. Přístup k těmto aktivitám nebyl úplně jasný a vše dokládá výrok jednoho 'významného' staršího, který lakonicky prohlásil :
' My to nevidíme rádi '
Jak se ale na to díváte vy? Je zapotřebí pracovat s dětmi a mládeží v církvi samostatně?
Stačí mladému člověku setkání se svými vrstevníky pouze na shromáždění a sjezdech?
Je lepší dát dítě na klasický tábor nebo na tábor SJ nebo na průkopnický tábor?
Jaká pravidla by potom měla platit?

.

Přeji Všem pěkný den!
Tak toto téma mě zaujalo. Proč! Vyrůstal jsem jako chlapec v Podkrkonoší, tam měl místní farář vypracovaný program pro mláděž, podotýkám, že to bylo v 60 až 70 létech. Je to dávno, ale přesto to ve mě zůstalo, jako krásná vzpomínka na dětství. Nejen, že v té době se na škole vyučovalo náboženství, ale při kostele byla tzv. nedělní škola, kde nám byly předkládány myšlenky Písma svatého, ale také jsme se seznámily s učením Husa a Komenského. Rád vzpomínám na promítání diapozitivů o humanitární pomoci v Lambaréne. Albert Schweitzer, který tam založil nemocnici, byl v té době pro nás vzorem k napodobování. Vždy jsme se, jako děti, těšili na promítání dalších snímků a poutavé vyprávění pana faráře Mojžíše / tak se skutečně jmenoval /. To však nebylo konec aktivit, jezdili jsme na výlety po hradech a zámcích země České. Také se spolu setkávaly celé farnosti a hrál se společně fotbal i jiné hry. Protože jsem měl rád zpěv, tak jsem začal zpívat v kostele při mších a různých svátcích. Byla to doba, která mě velice ovlivnila do budoucnosti, víra v Boha byla od dětství pro mě samozřejmostí. Když se po létech schází naše generační vrstva, rádi na tato léta vzpomínáme.

Možná si říkáte, proč o tom píšu, proč to vzpomínám, když je to tak dávno, dnes je přece vše jinak? Mám proto důvod. Po létech, když jsme s manželkou vychovávali naše dcery, jsem si na dětství vzpoměl a chtěl jsem, aby mladí ve sborech SJ měli také nějakou cílenou zábavu. Za minulého režimu jsme také organizovali výlety, tato činnost byla většinou spojena s kazatelskou službou, někdy jsme jezdili, společně několik rodin, na horské chaty do okolí Ostravy. Tehdejší starší se v rámci svých možností snažili pracovat s mládeží. Jenže pak přišla doba, kdy se začalo vše odvíjeti podle jiného scénáře. Na školení ve Vrbně pod Pradědem, nám bylo řečeno, že systém "Tak to děláme tady u nás", skončil. Bylo to s náležitým důrazem proneseno zástupci odbočky. Mnoho se změnilo, byli jsme upozorněni, že NSSJ je organizace určena především pro šíření evangelia a není to žádná školka, žádný zaopatřovací spolek. To byla sprcha na naše mladé. Na návštěvě CD, nám bylo oznámeno, že organizace nebude mít námitek, když se několik rodin společně domluví na nějaké zábavné činnosti, ale sbory takového nic nebudou organizovat, není to jejich poslání. Tak vše, co bylo pro mládež uděláno za "bolševika", bylo špatně i přesto, že mladí se cítili ve sborech jako doma, věděli, že je někdo dokáže vyslechnout a něco pro ně udělat. Často mladí chodili za staršími a jejich odpověď byla, pouze krčení ramen. Mladí pak dostali šanci v průkopnických táborech, kde byla sice určitá zábava, ale řízená staršími, tak, aby se dělo vše podle slušnosti. Bylo to určité uvolnění, ale kolikrát za rok si to mohly rodiče dovolit, aby tam jejich mladí mohli být? Mladí přeci musí být spolu v častějším kontaktu, než jednou, nebo dvakrát za rok. Sbor je přece pojítkem, tak proč neorganizovat určitý druh zábavy, ve slušnosti, právě tam? Je pravdou, že někteří se o to snažili i po reorganizaci sborů, chváleni za to však CD nebyli. Velice záleží na tom, jací jsou ve sborech starší, zdali to jsou ortodoxní patrioti, nebo ti, kteří nezapoměli, že také byli dětmi a nebo, že také byli v pubertě. Jestli-že se sbory nebudou věnovat mladým, bude se jim často stávat, to co zde popisuje Pavel Queens, že se z trucu oddělí od organizace nějakým "prohřeškem". Někdo může však namítnou, že otázka dětí je věcí rodičů, má jistou pravdu. Ale!!! Co když rodiče nemají tu schopnost dětem dát, to co potřebují, myslím tím, nahradit kontakt se svými vrstevníky? Kdo jim má pomáhat? Právě ve společenství věřících lidí je ta možnost, nikde jinde, jinak "zvlčí". Pokud se na tyto mladé zapomene a nevytvoří se jim ve společenství atmosféra pochopení pro jejich potřeby, nebudou cítit potřebu být mezi takovými lidmi. To znamená, že my dospělí musíme být nachystáni k naslouchání "tlukotu srdce mládí" a naučit se citlivým způsobem jim pomáhat, aby jednou z nich byli lidé s láskou v srdci i se vztahem k Bohu. Když pak budou již dospělí, budou rádi vzpomínat, jak jim citliví a láskyplní lidé pomáhali v jejich růstu v poznání Boha. Jinak v nich zůstane jizva, která se bude špatně hojit celý život. Pravděpodobnost, že se naučí mít vztah k Bohu bude nízká. To samé platí i pro vztah k lidem ve víře, bude to jen "úřednická praxe", nebude to láska, která je povede za lidmi.

Tak to je můj názor na dané téma, možná se v něčem mýlím, ale jsem jen člověk. Pán s Vámi.

arago

Stačí mladému člověku setkání se svými vrstevníky pouze na shromáždění a sjezdech?

Samozřejmě že ne. Pro normálního člověka je to hrozné, sedět tolik hodin. Natož pro mladé lidi.... Když začaly sjezdy byla jsem již dospělá. Musela jsem sama sebe ale hodně přesvědovat, abych tam vydržela vyskytovat se přesně podle pokynů. A to jsem byla do učení SJ dost zažraná! Že činnost SJ a mládež stojí za starou belu víme. Nic se s tím ale nedá dělat. Jen prostě nebrat si ty zaručeně správné rady ze stupínku až tak k srdci. Každá církev si "oprašuje" svůj dorost. SJ pečují maximálně o nadějné opětovné návštěvy. Cizí lidé jsou jim milejší než děti vlastních členů. Ono je lepší vykazovat další a další "studia u dveří" než pečovat o normální mezilidské vztahy. To je formulace!! (Nevím jestli to víte vy, kteří již do sborů SJ nechodíte , ale je nový trend, jak v tabulkách nakouzlit vzrůst. Jako studium se již počítá 1x za měsíc vedený rozhovor mezi dveřmi, pomocí odstavce některé z doporučených knih.)

V.Kulda:

naučit se citlivým způsobem jim pomáhat, aby jednou z nich byli lidé s láskou v srdci i se vztahem k Bohu.

protože tohle od církve ve které jsem se vyskytla nemohu očekávat, nezbývá mi než doufat, že mí potomci nezvlčí. Dost mě ale děsí ta tíha rodičovské zodpovědnosti. Protože v dnešním materialistickém světě je vedení ke víře možné jen ve společenství nějaké křesťanské církve. No a vedení mládeže u SJ není v pokynech. Vím, že je to začarovaný kruh. Na vystoupení nemám energii.

Čemu jsem nesmírně vděčná, že v době mého dospívání jsem se mohla určitou dobu vyskytovat ve společnosti těch moudrých mužů a žen, kteří právě takovéto společné víkendy a dovolené pro mladé organizovali. Díky tomu nebyla má sociální izolace tak velká. Přesto to ale bylo málo. Citově žít jen jednou za čas. Ta izolace ve škole, kde jsem si tím, že jsem horlivě zastávala učení SJ , vytvořila kolem sebe hradbu byla nic moc. Ale přežila jsem to.

Je to smutné, ale je to tak. SJ mládež zajímá pouze v sentencích podržení mikrofonu, či starosti o literaturu, případně vykázaných hodinách. A těch několik statečných, které jejich srdce vede k práci s mládeží, organizace odmění většinou povolání si na kobereček a odsunutí jejich práce do trpěné šedé zóny. Škoda, bylo nám na společných akcích dobře. Já jsem z nich žil. Tam rostla moje víra v to, že tito lidé jsou ti správní, protože tam jsem se cítil dobře. Tam byl prostor pro to ukázat, jak to s výroky o milosrdenství a pracovitosti myslím vážně. Nasekání dřeva či postavení stanu nebylo dílem odcitování biblického textu či odmumláním výroku ze Strážné věže. Tam to bylo třeba udělat.

Souhlasím s tebou! Znám tříleté dětoi, kter écitovaly zpaměti biblické pasáže a ostatní SJ žasli. Ve skutečnosti však tyto děti pouze recitovaly a vůbec nevěděly o čem mluví a nedokázaly odpovědět na jednoduché biblické otázky.

U SJ tohle opravdu chybí. Ještě nejsem tak dlouho dospělá, abych si nepamatovala jaké to bylo. Vyrostla jsem v dobré rodině, ale kontakt se stejně věřícími v horách na Moravě kde jsem vyrůstala byl nic moc. Spíš nic než moc.
S dětmi ze školy jsem nesměla kamarádit, tak jsem to dělala tajně a málem jsem zvlčela...
Když mi má kamarádka v době studia SŠ vyprávěla jak je to u katolíků tiše jsem záviděla.
Ano, jí jsem to nikdy neřekla, protože jsem musela dělat, že to není důležité, vždyť jen mi máme pravdu a děláme vše nejlépe...
Děsí mě představa, že takto budou vyrůstat mé děti!

Vítám Tě Kopretino!

Také jsem dítě svědků. (Nyní již dávno opravdu velká holka.)

Děsí mě představa, že takto budou vyrůstat mé děti!

Vždyť to můžeš ovlivnit. Předpokládám, že jsi svobodná bezdětná. Takže pokud se neprovdáš za nějakého příkladného svědka - jinými slovy fanatika - nehrozí, že by se to stalo.

Když mi má kamarádka v době studia SŠ vyprávěla jak je to u katolíků tiše jsem záviděla.

Co já vím, podle mého názoru, záviděl bych spíš dětem ve Skautu a nebo Pionýrském táboře.

V těch moravských horách, v Rajnochovicích, má mládež "Centrum života mládeže Olomoucké arcidiecéze".

Mimo toho parádního názvu "arcidiecéze", tam moc života není..

Ta arcidiecéze zní opravdu ušlechtile.

Ono je to stejně takové skryté disidenství, těch dětí i mládeže. Pokud nemají skutečně přísné vedení, tak se prostě kamarádí i s jinými dětmi a nijak jim to neubližuje. Určitě zde platí tak jako všude, že je třeba pro ně přátele vybírat, ale striktní zákaz stejně nikdy nic neřeší. Většinou to vedlo k útěku dětí z domova či odcizení se v dospělosti nejenom Bohu, ale i rodičům. Máme přátele jak mezi katolíky, tak mezi evangelíky a pokud je základem Kristus a křesťanské hodnoty, děti spolu velmi dobře vyjdou. Takže Kopretino, hlavu vzhůru, jak by řekl klasik - Není tak zle

Je pravda, že za socialismu a krátce potom bylo více akcí pro děti a mládež.Sám jsem jich několik organizoval, zejména pro malé děti tak do 12 let. Užilo se legrace a lépe se mohly poznat.

Ve sboru bratrské církve jsem si všiml, jak propastný je rozdíl v pohledu na děti a mládež v jejich sboru a ve sborech, které jsem prošel. Děti mají podle věku 3 skupiny. Malé děti, děti asi od 8 do 16 let a mládež. Všem se hezky věnují organizačně někteří dospělí členové sboru. Jde o hry, poučení, sounáležitost, zábavu a vždy nějaké biblické ponaučení nebo připomínka. Je to velmi milé. O svých dětech mluví jako "o naději sboru". Chodí tam i děti, jejichž rodiče jinak sbor nenavštěvují. Děti se akcí ve své skupince účastní rádi. Na shromáždění je krátce po začátku nějaká "pohádka" pro nejmenší s biblickým nebo jiným morálním ponaučením. Malé děti pak odchází bokem na besídku, kde se jim dále věnují a dospělí se soustředí na další průběh shromáždění. Je to živé a pokud jde o děti, velmi hezké a budující. Děti chodí na bohoslužby rádi.

Zhodnotím-li tedy příklad na shromáždění SJ a ve zmiňovaném sboru, troufám si říci, že pro duchovní rozvoj dětí dělá cb více jak organizace SV.

Výborné téma, jsem za něj vděčný. SJ se zákonitě musí aktivit mládeže a dětí bát. V organizacích skautského typu se děti učí samostatně rozhodovat, přemýšlet a není divu, že SJ žádnou takovou uvnitř své "církve" neutvořili. Dobrou službu pro své děti a mládež udělali katolíci,jsou velmi aktivní v junáku, svou organizaci mají adventisté, systematickou výchovu má církev bratrská atd. Spíš je mi líto těch dětí, ochuzených o zážitky dětství. Vždyť k Bohu vede i poznávání přírody, pozorování hvězd, vhodná hudba, tvořivost rukou i ducha.
Stačí se podívat na net a uvidíme, kolik různých aktivit mají církve u mládeže a dětí, vynikají salesiáni, CB, adventisté asi taky, evangelíci.Některé církve i velké, nabízejí jen účast na bohoslužbě a jinak vlastně nic moc.
Největší "misijní pole" je v rodině. Docela by mne zajímalo, kolik % mládežníků zůstane a stane se členy NSSJ. Mají s tím problémy ve všech církvích, ale domnívám se, že to bude u SJ spíše menšina.
Opravdovost a upřímná láska se nedá dlouhodobě předstírat a děti i teanegeři to velmi dobře vycítí.

Kovboji, o děti se stará ten, kdo předpokládá, že děti vyrostou, založí rodiny, zestárnou a časem zemřou sešlostí věkem.
Jestliže je však konec za dvěřmi, jsou tu naléhavější úkoly, než vychovávat děti pro dobu jejich dospělosti a coby budoucí platné členy církve, ne?

kovboj napsal: Docela by mne zajímalo, kolik % mládežníků zůstane a stane se členy NSSJ. Mají s tím problémy ve všech církvích, ale domnívám se, že to bude u SJ spíše menšina.

Máš pravdu kovboji. Odhaduji, že taková čtvrtina až třetina mladých lidí odchází po dovršení 18 let "do světa". U mých dětí by asi k tomu nedošlo, pokud bych pokračoval ve své linii výchovy. Ta stála na skutečně projevované lásce všem členů sboru a těm, které jsme znali v jiných sborech. Kdo nedokáže zakořenit lásku do srdcí svých dětí, lehce se od "pravdy" vzdálí a nenechají se pokřtít.

[quote="Jesen

Máš pravdu kovboji. Odhaduji, že taková čtvrtina až třetina mladých lidí odchází po dovršení 18 let "do světa". U mých dětí by asi k tomu nedošlo, pokud bych pokračoval ve své linii výchovy. Ta stála na skutečně projevované lásce všem členů sboru a těm, které jsme znali v jiných sborech. Kdo nedokáže zakořenit lásku do srdcí svých dětí, lehce se od "pravdy" vzdálí a nenechají se pokřtít. [/quote] To ještě není tak špatné, svízelnější je, pokud se nechají pokřtít a odejdou tak rok nebo dva potom. Pak si stěžují na jiném fóru na vláknu: "Moji rodiče mě zavrhli, protože jsou jehovisti".

Odhaduji, že taková čtvrtina až třetina mladých lidí odchází po dovršení 18 let "do světa".

Někde jsem slyšel, že celosvětově odchází z křesťanských rodin 70% dětí do světa, takže by to nebylo u SJ tak "zlé".
Spíše je mi líto těch malých kluků a holek, jestliže se jim nikdo moc nevěnuje. Děti jsou tvořivé, čekají nějaké dobrodružství, objevování.K tomu slouží různé zájmové kroužky, hudba, skauting..navíc si vzpomínám, že jsem o Bohu silně uvažoval, když jsem pozoroval v dětství třeba hvězdy.
Pokud je někdo, kdo nechce odejít od SJ a objevuje v sobě určité vlohy pro práci s dětmi, mohl by to zkusit i v rámci NSSJ.
Copak SJ nemají nějaké letní tábory dětí či jejich děti nechodí do zájmových kroužků ve škole? Máte s tím nějakou zkušenost?

Existují letní tábory pro děti asi tak do věku dospělosti, cca do 15 let věku ( je to různé ). Starší mládežníky si na krk zpravidla nikdo nevezme, aby je měl na zodpovědnost. Morální pravidla SJ jsou přísná. Napřiklad líbaní svobodných lidí je nepříkladné, má být vyhrazeno jen manželům, tedy až po svadbě. Chodit ruku v ruce je důkaz, že se spolu dvojice bude brát, pokud ne, je to flirtování a je zavržení hodné a nepříkladné. Pokud je někdo například služební pomocník a takto se chová na veřejnosti nebo v soukromí může to být důvod pro zbavení úřadu. Pokud někdo přespí s druhým pohlavím v bytě, je důvod pro vyloučení. Automaticky se předpokládá, že došlo ke smilstvu. Nějaké hlazení a líbání, atd je nežádoucí a instruktor tábora by si riziko vše uhlídat nevezme jen tak na starost. U takových akcí musí být navíc dospělá osoba jako dozor, právě kvůli takovým věcem.

Jen pro zajímavost. Správně, když někdo s někým chadí, měl by s nimi být vždy doprovod, jako ochrana, i kdyby to měla být pouze sestra přítelkyně.´Jedna úsměvná zkušenost. Na VŠ kolejích chodila jedna sestra s bratrem a vařila mu na pokoji, když všichni odešli a byli tam sami dva, dala botu do vstupních dveří, aby se učinilo zadost tomu, že nejsou sami zavřeni v bytě nebo pokoji a dělají něco zakázaného. Měli před svadbou.

U nedospělých a dětí se dělají zpravidla letní tábory, které mají různou úroveň. Není to ale běžné ve všech sborech a zpravidla ti, kdo je organizují osloví známé ve více sborech najednou. Jsou obecně dětmi oceňovány. Z jednoho tábora mi syn vyprávěl, že některé děti SJ se chovají hůř než děti světské a jsou sprosté. Byla to však jen jedna zkušenost. Jiné tábory už byly O.K.