SJ a pokřivené svědomí

U SJ jsem se setkal s pojmem vyškolené svědomí. V praxi to znamenalo, že všichni musejí mít v podstatě stejné svědomí. Dobře je to vidět například v otázce transfůze krve (viz také vedlejší vlákno, kde zejména pepakrocan předvádí až neskutečné kotrmelce), kdy je jasná nauka maskována jako svědomí. Na jednoduchou otázku, zda SJ zakazují nebo nezakazují trasfůzi krve pak neodpovídají přímo, ale obkecávají to právě přes svědomí. Přičemž je jasné, že kdo ze SJ změní názor na transfůzi, je vyloučen. Proč je tedy vylučován? Za vlastní svědomí, nebo za nejednotné svědomí, nebo za nesouhlas s naukou?

Bible nikde neučí, že musíme mít všichni stejné svědomí. Naopak, na mnoha místech jasně ukazuje, že každý může mít jinak nastavené svědomí. Krásně je to vidět například u masa obětovaného modlám - apoštolové po sporu o obřízce vydali prohlášení, že křesťané se mimo jiného mají zdržovat masa obětovaného modlám (Sk 15:29 a 21:25). Avšak Pavel později píše (1Ko 8 a 10), že jeho svědomí nemá problém takové maso jíst.

Zde vzniká otázka - porušuje Pavel usnesení koncilu, nebo je třeba to chápat jinak? Zkusím nabídnout varianty, které mě napadají.

1. Výrok koncilu byl myšlen tak, že se nesmí jíst vůbec žádné maso, které mělo co do činění s modloslužbou. V takovém případě však Pavel zjevně nadřazuje vlastní (čisté) svědomí nad nařízení koncilu.

2. Výrok koncilu byl myšlen tak, že se křesťan nesmí účastnit modloslužebných akcí, tedy že ono jedení je spojeno s nějakou modloslužbou, nikoliv s masem jako takovým. V takovém případě není Pavlův výklad v rozporu, ale připouští se, že různí lidé mohou takový zákaz chápat různě.

Z obou možností je vidět, že rozdíly ve svědomí jsou přirozené a že je chybné někoho soudit kvůli tomu, že má svědomí jiné. SJ však soudí cizí svědomí, což je následně nutí hledat různé nečisté kličky, aby obhájili překroucené učení a zároveň aby si zachovali jakous takous rovnováhu svého skutečného svědomí. Jinými slovy, dostávají se někdy do situace, že musí lhát, ale zároveň musí v sobě potlačit, že říkají lež. Docela smutné...

zbysek napsal:U SJ jsem se setkal s pojmem vyškolené svědomí. V praxi to znamenalo, že všichni musejí mít v podstatě stejné svědomí...........
SJ však soudí cizí svědomí, což je následně nutí hledat různé nečisté kličky, aby obhájili překroucené učení a zároveň aby si zachovali jakous takous rovnováhu svého skutečného svědomí. Jinými slovy, dostávají se někdy do situace, že musí lhát, ale zároveň musí v sobě potlačit, že říkají lež. Docela smutné...

Další ,,odborná a mnohomluvná analýza´´ někoho, kdo u SJ byl jen pár chvil, ještě se jen vezl a žádná pořádná práce po něm nezůstala.
Ale není divu, ono se často stává, že nejvíce mluví ti, co toho z teorie i praxe nejméně vědí.

Nemělo by se to spíše jmenovat - Odpadlíci a pokřivené svědomí ? To máte totiž vy, jinak byste totiž nikdy nemohli opustit nebo kritizovat pravou Boží organizaci - svědky Jehovovi.

1Tm 6, 20 Opatruj, co ti bylo svěřeno, Timoteji, vyhýbej se bezbožným řečem a protikladným naukám, které se lživě nazývají „poznání“.
Kdo se k němu hlásí, zbloudil ve víře. Milost s vámi!

…....... Svědomí je člověku vrozené, protože Bůh je učinil součástí člověka. Je to vnitřní vědomí toho, co je správné a nesprávné, nebo cit pro to, a člověk je tímto vědomím omlouván, nebo obviňován. ..... Dostávají-li se pravidla a jednání do rozporu, svědomí člověka varuje, pokud není „umlčeno“ a nestane se necitlivým, když jsou varování stále přehlížena. ...

Svědomí mají jak lidé věřící, tak i nevěřící. V Římanům 2:14, 15 čteme: „Kdykoli totiž lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona, tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci, zatímco s nimi jejich svědomí vydává svědectví a oni jsou svými vlastními myšlenkami obžalováváni nebo též omlouváni.“

(Krásná slova, která jsou však v praxi organizace SJ zcela popřena a řídit se vlastním svědomím je zakázáno - neuposlechnutí znamená vyloučení).

Měli bychom tedy jako křesťané své svědomí poslouchat a nechat se jím vést, nebo by měli mít před naším svědomím přednost náboženské výklady, předpisy a nařízení, jak vyžaduje organizace SJ ?

Apoštol Pavel objasňuje otázku svědomí, na příkladu, zda je či není dovoleno jísti maso obětované modlám, t. j. poskvrněné nějakým stykem s pohanským kultem - (následuje rozbor z „Biblického slovníku“ Adolfa Novotného)

( 1 Korintským 8:4 Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic a že není žádný jiný Bůh, jen Jeden.5 Neboť i když jsou takzvaní ‚bohové‘, ať už v nebi nebo na zemi -- jakože jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘ – 6 my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho. 7 Ale ne ve všech je to poznání. Někteří až dosud jsou zvyklí na modlu a jedí toto maso jako obětované modlám, a jejich svědomí, protože je slabé, se poskvrňuje ).

Pavel neodpovídá na tuto otázku prostým ano či ne. V zásadě ovšem souhlasí s názorem, že modly nemají skutečnou jsoucnost, a proto styk s nimi nemůže nějak předmětně znečišťovat . Tím však otázka není ještě rozhodnuta. I v církvi jsou lidé, kteří v tom ještě nemají jasno a jejichž mysl je ještě zneklidňována pomyšlením, že by se prohřešili jedením masa modlám obětovaného. Je tedy možno nazvat takové bratry mdlými [slabými] ve víře. Ale tím se nic nezmění na tom, že takoví lidé, kdyby jedli modlám obětované, nejednali by ve shodě se svým svědomím, t.j. s vlastním svobodným nahlédnutím toho, co s vnitřní nutností plyne z jejich víry.
( 1 Korintským 8:9 Dejte si však pozor, aby se vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. 10 Neboť když někdo tebe, který máš poznání, uvidí sedět za stolem v modlářském chrámě, nebude jeho svědomí, bude-li slabý, přivedeno k tomu, aby jedl maso obětované modlám? 11 A tak tvým poznáním hyne ten, který je slabý -- bratr, pro kterého Kristus zemřel. 12 Když takto hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu),
Jednati takto proti vlastnímu svědomí však znamená opravdu se poskvrnit a tedy vskutku zhřešit, ano dokonce zhynout ( 1 Korintským 8 7 Ale všichni nemají toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako oběti modlám; jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno ). Nikdo nesmí druhého nabádat ani příkladem svádět, nesmí svědomí bratrovo ubíjet ( 1 Korintským 8:12 Když takto hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu ). V takové situaci se tedy bratr ve víře silný musí vzdát toho, nač by podle své víry, podle svého vlastního svědomí, měl právo (1 Korintským 8:13 Jestliže tedy pokrm svádí k hříchu mého bratra, nebudu jíst už nikdy maso, abych nesvedl k hříchu svého bratra ).
Tím se ještě nevzdává své svobody, nevydává se druhému v otroctví, nýbrž z pravé lásky respektuje svobodu svědomí bratrova. V celém tomto oddílu je závažnost svědomí nadmíru zdůrazněna. (1 Korintským 10:29 Svědomí pak míním ne vlastní, ale toho druhého. Neboť proč má být moje svoboda souzena svědomím druhého?)

Skoro se až zdá, jako by svědomí bylo jakousi poslední instancí, která rozhoduje o tom, co je dobré a zlé. Vždyť apoštol nepodává žádný obecný, pro každého stejně platný předpis, co v této věci dělat, nýbrž toliko naléhavě zdůrazňuje nezbytnost nikdy nejednat proti svému svědomí a nikoho k podobnému jednání nesvádět.

Nebylo by však správné mluvit tu o subjektivismu. Apoštol totiž počítá s tím, že Bůh udílí jednotlivým lidem rozdílnou míru víry , staví je do rozličných situací a vede je různými cestami a že tedy skutečně, objektivně přikazuje různým lidem věci, které nelze zařadit pod jednotně formulovaný obecný předpis, ano které se s hlediska takové přehledné formulace zdají protikladnými. Základním příkazem tu je bratra nesoudit, ani jím nepohrdat, ani jej prostě nenapodobovat, nýbrž se ptát, která míra víry je vyměřena mně a který je tedy příkaz pro mne platný. Respektovat však u bratra svobodné právo Boží uložit mu jinou cestu než mně.

…....... Dobré svědomí není ještě samo o sobě konečnou zárukou pravdy a dobra. Vždyť poslední a vskutku pravý soud vynese toliko sám Pán v čase, jejž sám svrchovaně určí. Teprve tento soudce udělí pravou chválu, t. j. rozhodne o tom, co bylo v jednání lidském dobré a co zlé, a teprve na tomto rozhodnutí spočívá skutečná spravedlnost lidského života.
Apelem na tento soud je autorita svědomí podle apoštolovy zvěsti zároveň založena i omezena.

Tímto způsobem zařazuje Pavel pojem svědomí do své ústřední nauky o ospravedlnění z víry.

Římanům 14:22 Víru, kterou máš ty, měj pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje sám sebe za to, co pokládá za správné.23 Ten však, kdo pochybuje a jedl by, je odsouzen, protože nejednal na základě víry. Všecko, co není z víry, je hřích.

Sám apoštol Pavel se bezvýhradně svým svědomím řídl a nechal se jím vést, a proto mohl před náboženskými představiteli upřímně říci:
Skutky apoštolské 23:1 Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: „Muži bratři, až do tohoto dne žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem.“
Skutky apoštolské 24:16 Proto i já sám se snažím mít vždy bezúhonné svědomí před Bohem i lidmi.

Můžeme i my s čistým svědomím říci to samé jako Pavel ? Jednáme vždy v souladu se svým svědomím, nebo pro svou pohodlnost jdeme s davem, abychom se zalíbili, a hlas svědomí necháváme zaznívat snad jen v postranních uličkách, kdy nás to moc neohrozí v očích druhých? Otázkou je, kdo nás vlastně bude soudit – Bůh, který nám dal svědomí, nebo naši náboženští představitelé a vůdci?

Jsme připraveni říci svým náboženským představitelům, kteří by naše svědomí chtěli znásilnit svými výklady a dogmaty, slova apoštola Pavla:
1 Korintským 4:3 Pro mne je pramálo důležité, zda mě posuzujete vy nebo lidský soud. Ale ani já sám sebe neposuzuji. 4 Ničeho, co by svědčilo proti mně, si sice nejsem vědom, ale tím nejsem ospravedlněn; ten, kdo mne posuzuje, je Pán. 5 Proto nic nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí. A tehdy se každému dostane pochvaly od Boha.

Dokonce i katolická církev na svém Druhém vatikánském koncilu (1962 – 65) uznala důležitost lidského svědomí. Zazněla tam tato myšlenka:

Dalším závažným závěrem koncilu je uznání autonomie svědomí před slepou a bezmyšlenkovitou poslušností. Svědomí pěstované ke zralosti je první instancí, která by měla rozhodování pokřtěného určovat. Autorita musí brát na osobní svědomí těch, kteří jsou jí svěřeni zřetel. Tyto požadavky nacházejí svou tvář v pokoncilním pojetí biskupské služby. Biskup je ten, kdo má vést, ale zároveň ten, kdo rozpoznává a integruje dary Ducha svěřené jednotlivým věřícím. Tím teprve naplňuje požadavek, aby byl garantem neuniformní jednoty Božího lidu.


Mnoho SJ se dostává do konfliktu svého svědomí s dogmaty předkládanými náboženskými představiteli - VRO. Jak se má křesťan v těchto případech zachovat?

Příkladem může být Martin Luther, který když stál před sedmdesáti náboženskými soudci řekl:
"Dokud nebudu přesvědčen svědectvími Písma či zřejmými důvody, neboť nevěřím ani papeži, ani koncilům samotným, poněvadž je patrné, že se často mýlili a sami sobě protiřečili, jsem vázán těmi místy Písma, která jsem citoval, a mé svědomí je v zajetí slova Božího. A jako že není správné ani bezpečné jednat proti svědomí, nemohu a nehodlám cokoliv odvolat. Zde stojím a nemohu jinak. Bůh mi dopomoz. Amen! .

Kolikrát se již SJ ve svých naukách mýlili a sami sobě protiřečili !?!

Svědkové Jehovovi, jednají v přímém protikladu s učením apoštola Pavla, když nerespektují svědomí jednotlivců a vyžadují absolutní poslušnost jejich dogmat a výkladů. Nutí tak lidi dusit hlas svého svědomí a stávat se otroky lidí a ne Boha, který svědomí dává.

nebo kritizovat pravou Boží organizaci - svědky Jehovovi.

Může se zdát,že jsou zde SJ jen kritizováni,ale je to i jinak.Ti,kteří byli součástí org.také chtějí poukázat na to,co je nebiblické..........

ps:bylo by dobré,kdyby jsi jako SJ byl vybíravější při volbě slov.Tím nic nedosáhneš.

Ach ty jeden pomatený gari, tak abys poslechl své svědomí, šel jsi do jiné církve, které je od Bible na hony vzdáleno.

Mezku, ty jsi opravdu tolerantní - když se napíše SJ a pokřivené svědomí, je to s jásotem přijímáno, a když se napíše Odpadlíci a pokřivené svědomí, je nabádáno k volbě slov. Kromě toho u vás odpadlíků není už co zkazit, argumenty a nauky SJ znáte a vyzvrátili jste je, na vás už jen bič, to vás snad přiměje k návratu.

Věříš tomu, že nejsem schopen Ti odpovědět?Opravdu.Ale přes to všechno co cítím,Ti přeju hezký podvečer.S Bohem.

Tonda Vlas napsal:
Takže dle tvé logiky jsou na tom nejhůře ti, kdo falešnost NSSJ prokoukli brzy.

Ne, to jsem samozřejmě nechtěl říci, chtěl jsem říci jen to, že často se mnohdy o SJ ,,znalecky´´ vyjadřují ti, co toho nejméně vědí....

witness napsal:Ne, to jsem samozřejmě nechtěl říci, chtěl jsem říci jen to, že často se mnohdy o SJ ,,znalecky´´ vyjadřují ti, co toho nejméně vědí....

Způsob, jakým zde argumentuje pepakrocan ohledně transfůzí je tak zřejmý, že k rozpoznání lži člověk u SJ ani být nemusel. Tak by mě zajímalo, co říká jeho svědomí na to, že žádný SJ nesmí mít v této věci vlastní svědomí, přestože se Bible více než jasně vyjadřuje o tom, že svědomí se mohou lišit.

Satanovi se také nelíbilo, když Bůh řekl ( argumentoval ) Adamovi a Evě - pojíte ze stromu - zemřete. Vy jste stejní.

transylvánec napsal:Satanovi se také nelíbilo, když Bůh řekl ( argumentoval ) Adamovi a Evě - pojíte ze stromu - zemřete. Vy jste stejní.

A SJ se zase nelíbí pasáž v Janovi, který píše: "Jednorozený Bůh jenž je v Otcově náruči jej vysvětlil...." a proto tuto a jiné pasáže musí falšovat nebo psát Ježíše s malým "b".

A rovněž SJ nechápou, co přesně znamenají slova "Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi." Protože kdyby chápali, nebyl by mezi nimi nejvyšší autoritou VRO jehož musí všichni poslouchat a nevylučovali by za to, když někdo řekne, že je otrok omylný, protože by jako nejvyšší instanci všeho uznávali našeho Boha.

Satanovi a církvím se zase nelíbí to malé b a také to, že Bůh tu měl a má a bude mít vždycky svůj kanál.

transylvánec napsal:Satanovi a církvím se zase nelíbí to malé b a také to, že Bůh tu měl a má a bude mít vždycky svůj kanál.

A kdo byl dle Tebe takovým kanálem např. v 17. století?

transylvánec napsal:Satanovi a církvím se zase nelíbí to malé b a také to, že Bůh tu měl a má a bude mít vždycky svůj kanál.

A Ty si opravdu myslíš, že řekové měli nějaké malé b?

transylvánec napsal:vždycky svůj kanál.

Jistě. Kanál je také stoka. Ta ovšem neplyne od Boha. Zato z tebe je ta stoka cítit na hony daleko. A protože víme, z jaké stoky vylézáš...

Witnessi, kanálem v časech pohanů byli jednotlivci, třeba Jan Hus nebo různí překladatelé Bible ( ti upřímní ).

Aleo, nevím jestli mají Řekové malé b, napiš na odbočku dotaz, určitě dostaneš uspokojivou odpověd, pokud jsi upřímná.

Zbyšku ta stoka teče z tebe.

transylvánec napsal:Zbyšku ta stoka teče z tebe.

Víš, ty máš poněkud zvláštní představy o stokách. Hle, jak jednal Ježíš:

1 Petrův 2:23  Když mu spílali, neodplácel spíláním

Ty jsi ten, který spílá. No a spíláš tak intenzívně, že se občas někdo neudrží a vrátí ti to. Zcela po právu.

Také bys třeba mohl jednat podle této rady:

Římanům 12:20  Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘
21  Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Ale ty ne. Ty ochotně a rád sypeš to žhavé uhlí na vlastní hlavu, jako zcela obyčejný pitomec, že?

Asi máš mezery ve čtení Bible - přečti si, jak Ježíš jednal z farizey, směnárníky atd. Nebo Jan Křtitel.

transylvánec napsal:Asi máš mezery ve čtení Bible - přečti si, jak Ježíš jednal z farizey, směnárníky atd. Nebo Jan Křtitel.

Dokaž nám nějaký těžký omyl v našich názorech na vašeho VRO, ať se můžeme chytnout za nos. Prosím, prosím, smutně koukám...

transylvánec napsal:Asi máš mezery ve čtení Bible - přečti si, jak Ježíš jednal z farizey, směnárníky atd. Nebo Jan Křtitel.

Transylvánče, když víš, jak Ježíš jednal s farizey, směnárníky atd, jak je možné, že se nebojíš, a chováš se stejně jako oni ? Tvrdíš o sobě, že pevně stojíš na pravém božím nádvoří, ale svým chováním a slovy ho znesvěcuješ.

Jeden Pán jedna víra jeden křest = jedna organizace pod jedním vedením.
Pravé poznání = jedno poznání se rozhojní atd. Ted nemám u sebe Bibli, proto neuvádím příslušné verše a kapitoly.
A vy - každý pes jiná ves.

Já se jako farizeus nechovám, to vy, odpadli jste od pravdy jako farizeové.

transylvánec napsal:Witnessi, kanálem v časech pohanů byli jednotlivci, třeba Jan Hus nebo různí překladatelé Bible ( ti upřímní ).

Souhlasím, a od té doby se nic nezměnilo až do teď, to mi věř.

Zbyšku ta stoka teče z tebe.

U některých Zbyškových názorů Ti v tomto mohu dát jen za pravdu.

Jak to že se nic nezměnilo - časy pohanů stále pokračují ? A výpočet z Daniele si můžeme jen zarámovat ?

transylvánec napsal:Jeden Pán jedna víra jeden křest = jedna organizace pod jedním vedením.

Ono je třeba to číst v širší souvislosti.

Efezským 4:4  Je jedno tělo a jeden Duch, jakož jste byli i povoláni v jedné naději svého povolání;
5  jeden Pán, jedna víra, jeden křest;
6  jeden Bůh a Otec všech, ten nade všemi, skrze všechny a ve všech nás.

Jedno tělo je společenství VŠECH, kteří patří Kristu. To je ta skutečná církev Kristova. Vy se z tohoto společenství oddělujete. A ano, je tu jedno vedení, a to Kristovo pomocí Ducha Svatého.
Jeden Pán - to snad jasné, Kristus.
Jedna víra - křesťanství.
Jeden křest - ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého.

A nezaškodí číst dál, třeba až sem:
29  Z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo, nýbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší.