Svědkové Jehovovi a služba

Matěji Teletame. Stále tomu rozumím tak, že křesťané mají chodit a mluvit s lidmi ( nevěřícími ) o JK. Ačkoliv SJ mluví o božím království i jiných námětech, výkupní oběť JK a její význam pro lidi také zmíní. Pokud ne napoprvé, pak v případě zájmu později. Tuto činnost však u ostatních církví nebo hnutí postrádám. Myslíš si, že oznamování pravdy o JK je záležitostí kostelů a uzavřených budov? Jak tedy rozumíš Mat. 24:14, Mat 28:19,20 ? Děkuji.

No ale tvrdit, že zrovna SJ byli a jsou jediní, kdo přiblížili Krista světu je skutečně příliš odvážné. Pěkně a detailně to rozebírá R. Franz ve svých knihách. Obrovský kus práce se vykonalo za staletí v mnoha zemích, kde následně zprávu o Kristu SJ nepřinesli, jen předložili vlastní pohled a vlastní způsob uctívání.
V oblastech Arabie, Indie a Číny je situace stále stejná. Pokud se situace v následujíchi letech změní, určitě ne zásluhou SJ.
Takže jsem ochoten připustit, že se SJ na úkolu z Mat. 24:14 podílejí, spolu s ostatními, ale rozhodně nesouhlasím, že jen oni maji zásluhu.

Navic opakuji to co jsem napsal, primární informace, kterou SJ šíří, není Kristus, ale extrémní rysy této skupiny, Ježíš je těmito rysy poněkud zastíněn (stejně jako jiné nab. skupiny, které sice rozšiřili poselství, ale nakonec někdy něco pokazily, míru viny a míru zásluh nebudu porovnávat).

Jesen napsal:Myslíš si, že oznamování pravdy o JK ...

No, hlavní problém je v tom, že SJ neoznamují o Kristu pravdu, ale vlastní výmysly...

Myslíš si, že oznamování pravdy o JK je záležitostí kostelů a uzavřených budov? Jak tedy rozumíš Mat. 24:14, Mat 28:19,20 ? Děkuji.

Matouš 4,23 Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.

Matouš 9,35 Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.

Marek 16,20 Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.


Skutky apoštolů 1,8
ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“


Skutky apoštolů 8,4 Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.

Skutky apoštolů 8,25 Apoštolové i potom vydávali svědectví a kázali slovo Páně. Pak se vraceli do Jeruzaléma a ještě cestou zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích.

Skutky apoštolů 10,22 Oni odpověděli: „Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci.“

Skutky apoštolů 16,32 A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží.


Není to jen záležitostí kostelů a uzavřených budov. Všude, všem....
Jak zúročíš svoji "hřivnu" - je na tobě, na každém, zvol si.

Lukáš 19:20 Přišel další a řekl: 'Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovanou v šátku,
21 neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.'
22 Řekne mu: 'Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel.
23 Proč jsi aspoň mé peníze neuložil, a já bych si je teď vybral i s úrokem.'
24 Své družině pak řekl: 'Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven!'

Jak jsem již zmínil v předešlém příspěvku, SJ ve svých rozhovorech obracejí pozornost i na výkupní oběť JK ( samozřekmě ne vždy a ne vždy napoprvé ). Zažil jsem, že jsme přivedli k přemýšlení lidi, kteří by sami zřejmě o Bibli nezavadili a přinejmenším jim byla otevřena cesta k Bohu, i když se SJ nestali.
Mě jde ale o současný pohled, který by měl mít každý křesťan. Ano JK kázal všude a v synagogách a na veřejnosti. Jak je to s námi? Asi jen pro málo lidí je příjemné promlouvat o nepopulárním poselství. Jestliže je to ze strany JK dáno tak, že by každý křesťan měl dobrou zprávu oznamovat a já si řeknu, že můj dar je pomáhat nemocným, kolik křesťanů bude ve skutečnosti veřejně o JK mluvit? Není to pohodlné? Je to tak správné?

Pro ty, kdo se zajímají o historii služby svědků Jehovových chci připomenout v diskuzi z 21.6.06 již zmíněnou publikaci od bratra W.J.Schnella (nar.1905 USA) z Yongstownu Ohio s názvem: „Třicet let otrokem Strážné věže” vydání 1971 angl. Kniha je ve zkrácené formě dostupná v češtině na internetu. Do hledače google.cz zadat celé jméno - W.J.Schnell - a pouze česky z nabídky v první desítce, která se objeví vyberte - pdf Untitled - a po otevření můžete listovat v 64 stránkách textu. (Jsem si jist, že to někdo otevře jednodušeji.) Z mého pohledu se jedná o upřímnou zpověď plnou historického nám doposud neznámého materiálu o činnosti SJ z prostředí německé Výmarské republiky z let 1921-1927 a Spojených států z období panování Judge Rutherforda do konce padesátých let. Dobře doplňuje již známé knihy z 80 let R.Franze. Na dalších odkazech na zmíněné stránce lze nalézt celou diskuzi v angl. ke zmíněné knize.

KEROSI,na Seznamu se mi objevilo 6 nabídek a ani jedna na nějakou zpověď. Můžeš upřesnit?

Jak každý osobně cítíte jako povinnost lidem veřejně o Ježíši Kristu zvěstovat? A jak veřejně? Děkuji.

Pro Jáju. Musíš použít vyhledávač GOOGLE. Do horní lišty kam se píší adresy napiš: [You must be registered and logged in to see this link.] a dáš ENTER. Objeví se logo hledače GOOGLE Česká rep. s prázdnou vyhledávací lištou do které vepíšeš jméno W.J.Schnell hned pod touto lištou je je nápis: STRÁNKY POUZE ČESKY, který aktivuješ kliknutím do kroužku,který je vedle. Potom klikneš na nápis: VYHLEDAT GOOGLEM. Objeví se soubor 10 odkazů ve kterém vyhledáš ten s nápisem PDF UNTITLED a klikneš na něj. Zjeví se tabulka OTEVÍRÁNÍ DOKUMENTU u které dole vpravo klikneš na nápis OK a jsi v cíli. Kniha „ Třicet let otrokem Strážné věže” je ve Sp.státech pro SJ samozřejmě mnohá desetiletí TABU. U nás myslím vydána doposud nebyla. Doporučit ji lze nerozhodným, stále váhajícím a těm, kteří opravdu přemýšlejí o pravosti své cesty mezi SJ.

KEROS napsal:U nás myslím vydána doposud nebyla.

Byla. Vydaly ji Křesťanské sbory, asi r. 1991. Bude asi hůře sehnatelná v tištěné podobě, ale třeba u nás v městské knihovně ji mají...

Odpovězte prosím Jesenovi na jeho otázku, Vy, kteří jste plni svého neochvejného přesvědčení. Vy kteří jste křesťané a cítíte jak Vás křesťanství naplňuje.
Já nemohu, od doby kdy jsem poznal tu velkolepou hru, ve které jsem učinkoval jako Svědek Jehovův, nedokážu zatím najít odpověď na mnohé otázky. Jen instinktivní, určitým způsobem zakořeněný respekt k Ježíšově oběti, mne udržuje v přesvědčení, že Ježíš je odpověď. Jen přesně nevím jaká.
Vy ostatní v tom máte jasno, tak tedy znova:
"Jak každý osobně cítíte jako povinnost lidem veřejně o Ježíši Kristu zvěstovat? A jak veřejně?"

KEROSI,díky,už tisknu. Mám večer co číst. Radime,co se týče kázání, cejtím to podobně jako ty. Jen nemám pocit, že moje téměř 40 letá etapa SJ (takřka od narození) byla hra. Vím, že většina to myslí upřímně a většinu svýho života, až na konec, jsem to upřímně myslel i já.

Otázka Jesena zněla takto:

Jak každý osobně cítíte jako povinnost lidem veřejně o Ježíši Kristu zvěstovat? A jak veřejně? Děkuji.

Já osobně cítím povinnost přiznat se, kdykoliv jsem dotazován, že věřím v Ješuu ha-Mašiach. Necítím však potřebu chodit s tímto přiznáním dům od domu, jak to dělají svědkové Jehovovi. To apoštolovo chození „dům od domu“ (Skutky 20:20) totiž nechápu tak, že se má tímto způsobem zvěstovat evangelium všem, ale že se tímto způsobem má vyučovat pouze ty, kdo o to mají zájem. Apoštol Pavel totiž svá slova adresoval starším mužům efezského „sboru“ (Skutky 20:17), a když tedy řekl, že je vyučoval „veřejně a dům od domu“, říkal ve skutečnosti, že je učil jak při veřejných shromážděních, tak v soukromí domů.

Jiné překlady "po domech" což mi ostatně zní jako lepší pro tu variantu o které píšeš Martine, že měl Pavel namysli i soukromé návštěvy v domácnostech, protože překlad "dům od domu" evokuje skutečně jakoby činnost, že chodil jakoby v řadě za sebou dům od domu, tato varianta by přinejmenším mohla i naznačovat možnost obcházení domů místo navštěvování již předem domluvených schůzek v soukromí domova. Jenže kontext je do jisté míry jasný, ap. Pavel hovořil veřejně a u těch kdo snad chtěli přesnější vyjádření mluvil i u nich doma v soukromí, tedy hovořil i po domech.

Je neskutečné jak se dá zneužít bible pro osobní, sobecké zájmy nebo na podporu své nauky nebo vlivu což evidentně dělají i SJ.

Řecky to, co svědkové Jehovovi překládají jako "veřejně a dům od domu" (Skutky 20:20), zní takto: DÉMOSIA KAI KAT OIKÚS, což doslova znamená: "veřejně i po domech". OIKOS (OIKÚS je tvar v množném čísle) však nemusí být pouze "dům", ale také "obydlí, příbytek, chrám, domácnost, hospodářství, jmění, rodina, rod, domov, pokoj; doupě, hnízdo" (Václav Prach).

Pro mě zvěstovat veřejně o Kristu znamená, že se vhodným způsobem
přihlásím ke Kristu, naskytne li se k tomu možnost.
Taková možnost přijde většinou buď tak, že jsem přímo dotázán, zda v něco věřím nebo tak, že jsem přítomen rozhovoru nebo situaci, které se točí takovým směrem, do kterého je možno rozumně vstoupit a zvěstovat Krista.Velmi často stačí jedna dvě věty, aby se případný zájem oživil.
Se službou dům od domu, jak ji dnes provozují SJ, nesouhlasím, i když jsem do ní chodil bezmála 20 let, zaváděl jsem do ní jako pastýř mladé lidi z řad SJ
a též jsem svého času byl každý rok nějakou dobu v pomocné průkopnické službě.
Na službu dům od domu jsem byl schopen se psychicky i fyzicky naladit
a občas se mi stávalo, že jsem z ní měl někdy i radost, i když jsem ale tento druh služby nijak zvlášť nemiloval.
Dnes do této služby nechodím (zprávu neodevzdávám), a to proto, že ji neshledávám biblickou. Důvody:
a)
Metody služby dům od domu, jak jsou prezentovány v publikacích SJ, jsou metody často velmi podobné metodám, které se na svých školeních učí obchodní zástupci.
Má-li služba být postavena na Božím duchu, pak není možné ji zároveň stavět na schopnostech jedince do té míry jako to dělají obchodní společnosti u svých obchodních zástupců.
b)
Navštěvovat bez ohlášení cizí lidi je věc nepřirozená a stresová, a i když
se u SJ říká, že ten, kdo má strach, nespoléhá na Jehovu a má malou víru, tak je to jen psychické vydírání.
Mnozí SJ, co mají ze služby dům od domu strach, nejsou nijak zbabělí a mají
silnou víru, jen prostě přirozeně nepřekročí ono pomyslné podvědomí nezvaného hosta, což je zcela pochopitelné.
Je to stejné, jako by někdo řekl, že je Boží vůlí běhat nahý po ulici s náboženským transparentem a kdo se bude stydět, nemá víru a ocenění.
Prostě jsou určité věci, proti kterým se psychika přirozeně bouří a vždy bouřit bude a není to v žádném případě známka zbabělosti nebo malé víry.
c)
Málo SJ je takových, kteří do služby dům domu chodí rádi.
Většina se ráda ,,zašije´´ do jiných druhů služby a nevěřili byste, kolik průkopníků a cestujících dozorců z této služby také utíkají, mohou li.
Např. krajských dozorců, kteří chodí do služby dům od domu obětavě a rádi
a preferují ji při spolupráci se sborem, byste napočítali možná na prstech jedné ruky. Většina krajských dozorců si rádi chodí odpočinout na opětovné návštěvy a studia a nemusí li zvonit na zvonky domácností, jsou rádi.
Pokud by byla služba dům od domu od Boha, bylo by takové ovoce?
d)
V Bibli není žádný podklad pro masivní organizovanost všech členů do systematické služby dům od domu s cílem navštívit všechny obyvatele planety s evangeliem.
Např. 2. Tes. 2:11 píše o těch, kteří nemají lásku k pravdě:
,,Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži´´
Bylo by snad logické, aby na jedné straně Bůh tyto lidi vydával do moci klamu, a přitom by zároveň nařizoval svým služebníkům, aby je pravidelně navštěvovali v jejich domácnostech?
Tolik z mé strany.

Chtěl bych nejdříve poděkovat Martinu Cibulkovi a Witnessovi za jejich odpověď.
Stále však myslím na Mat. 24:14. Pokud platí tato slova pro křesťany i dnes, protože ještě nepřišel konec, pak si nedovedu představit, že zpráva o Království Ježíše Krista, jeho výkupní oběti a vykoupení každého člověka skrze jeho víru v tuto výkupní oběť, je omezena na náhodné rozmluvy, přímé dotazy a určitá místa, kde se o tomto tématu může, ale nemusí v danou chvíli hovořit ( např. kostely ).
Žije řada lidí, kteří jsou zklamáni náboženstvím, jako institucemi, nebo chováním některých představitelů nebo členů církve, žijí zde ateisté, lidé zcela odlišných nábož. vyznání než křesťanství. Jak můžeme očekávat, že sami budou chodit na místa, kde se o Kristově oběti a významu pro sebe samého dozvědí?
Vím, že je často nepříjemné chodit dům od domu. Vždy mi ale pomáhal pocit, že mohu pomoci lidem zlepšit kvalitu jeho života tím, že ve svém životě zavedou křesťanské prvky chování, zlepší si vztahy v rodině, najdou smysl života. Dnes vím, že interpretace poselství SJ je v mnoha ohledech scestná, ale nevidím důvod, proč by dnes Křesťan - nemluvím jen o SJ, ale o všech, kteří se ke křesťanství hlásí, neměl mít pocit lidem "mimo" křesťanský svět pomoci nalést lepší a kvalitnější způsob života a vysvětlení smyslu života a zodpovězení dalších otázek, které by jim mohli pomoci.
Jestliže vidím, že se lidé kolem mě upřímně trápí nespravedlností ve světě, nebo nemohou nalézt soulad v manželství, budu čekat, až mě náhodou osloví nebo z nějakého důvodu navštíví v modlitebně?
Naposledy jsem se setkal u dveří s výzvou: " Proč raději neobracíte lidi k víře v Boha, aby byli lidé slušnější a morálnější než abyste je obraceli na svou víru?" Tak se na rozhovory se SJ lidé dívají. Já dnes tuto potřebu vidím, a proto je pro mě prvořadé upozornit lidi na Bibli a její rady do života včetně významu JK, což vzhledem k většině ateistů u nás je pro ně cizí záležitost, vyžadující delší vysvětlení.
Domníval jsem se, že ten pocit pomoci aktivně z naší strany lidem mimo křesťanství je v souladu s Mat 24:14.
Zajímalo by mě, zda to tak cítí někdo stejně. Stále o tom musím přemýšlet.

Jesen napsal:Naposledy jsem se setkal u dveří s výzvou: " Proč raději neobracíte lidi k víře v Boha, aby byli lidé slušnější a morálnější než abyste je obraceli na svou víru?" Tak se na rozhovory se SJ lidé dívají.

Já to vidím dost podobně. SJ postávají zcela neužitečně na rozích a vystavují svou literaturu. Nenabízejí cestu k Ježíši, ale k organizaci. Že nějaký zlomek z nich nakonec cestu k Ježíši najde, je spíš Boží dílo, ale takový člověk má pak v organizaci problémy. Vykazují hromady promarněných hodin, vedeni organizací, nikoliv Duchem. Kdyby se každý nechal vést - OSOBNĚ - Duchem, vypadalo by celé dílo jinak.

Tak mě napadá - SJ, vykašlete se na evidenci promarněného času, a hlásejte raději to, co z vás mluví Duch - ne organizace prostřednictvím SV. A kdo nemá takové poslání, ať raději dělá něco užitečnějšího, například se věnuje dětem v dětských domovech, bezdomovcům, lidem v domovech důchodců a podobně, tam vydá mnohem lepší a mnohem více svědectví o Kristu, než marněním času na nárožích. S lidmi lze mluvit i jinde a jinak, v dopravních prostředcích, práci, hospodě a jiných podobných příležitostech. Kdo má takové poslání, ať ho používá tam, kde to má smysl. Bůh ví, co děláme, lidi si to evidovat nepotřebují.

Takový můj postřeh:


Poslouchal jsem konferenci CASD na internetové televizi hopeTV a tam kazatel vybízel, aby se každý člen snažil někoho získat.
Řekl: dal jsem si závazek do jednoho roku přivést někoho k Bohu. Teď pominu, že to je k jejich církvi. Vyzval účastníky konference, aby povstali ti, kdo by chtěli tento závazek vzít na svá bedra. Byl jsem zvědav, kolik se jich dobrovolně postaví. Byla to většina. Jen odhadem asi 10-20% sedělo. Řečník připomenul, že je to dobrovolné, ale když povstaneš - pak konáš před Bohem veřejný slib, ke kterému by si se měl postavit zodpovědně. Nechci rozebírat, jak dalece povstali účastníci, protože povstali jejich sousedé, nebo skrze působení (ovlivnění) velkého shromáždění na jednotlivce. Ale s tím musí člověk počítat, a proto se taková shromáždění a konference uskutečňují. Aby se křesťané upevňovali v lásce a víře.
O potřebě zvěstování nehovoří jen CASD, vždyť i katolická církev k tomu vyzývá. Proč se to u nich nedaří? Nebo Mormoni - kážou 2 roky. Začínají svou službu na nabídce jazykového kurzu angličtiny. A pak se snaží neznalého člověka Bible vyučovat o knize Mormonově.

Chci tím říct, že potřeba zvěstování jde napříč církevním spektrem.

Proč je kázání nejživotaschopnější u SJ?
1. Mají takto zorganizované pro kázání sbory a vše se točí kolem zvěstování. Až tak, že se zapomíná na toho , kdo zvěstuje. Že to není robot kolportér, ale člověk bojující za svou víru a se svou nedokonalostí.
2. Služba je vynucována a kontrolována pomocí výkazu hodin strávených ve službě. Tak již SJ nekáže jenom z vlastního přesvědčení, ale tlačí jej kvóty a výkazy, ze kterých by kompetentní spolubratři mohli vyvodit důsledky.
3. Překroucení Písma pro maximální podporu výše uvedených bodů.

Již výše jsem vypsal citace z Písem, kde se hovoří o zvěstování v Novém zákoně. Shrnul jsem to slovy, že křesťan má zvěstovat všude a všem. Dodávám však, že tento výpis se netýkal jen jednoho člověka (Petra,Pavla, Štěpána, atp....), ale souhrnu ranných křesťanů. (Jeden je prorok, jiný vyučuje, další káže, další je pohostinný, atd..) A pak dohromady z toho vychází - všude a všem.
Vidím potřebu hlásání evangelia, ale člověk to musí dělat, že to sám chce, že je o tom přesvědčen,že cítí pobídku Ducha svatého a ne člověka, že se sám svobodně rozhodl a pochopil co po něm Kristus chce.
A pak křesťanské společenství by pro takového jednotlivce mělo zajistit podporu a zázemí. A to tak, aby každý bratr či sestra stál svou vírou a bylo to jeho přesvědčení.
Jestliže však církve nebudou stavět na Ježíši Kristu, neodstraní své "katechismy, knihy Organizování, knihu Mormonovu, atp.." v tom smyslu, že nebudou nad Božím slovem, tak situace bude stále taková, jaká je.

Může se člověk sám sebrat a po přečtení Bible vyrazit do ulic? Kolik takových křesťanů znáte?
Vím existují takoví, dají se spočítat na prstech jedné ruky (opravte mne jest-li se pletu),ale jsou to jednotlivci. Co je znám nevyšli na popud člověka, ale za nimi stojí Svatý duch.

Pozn. Než jsem to dopsal, tak stručněji mne předběhl se svým příspěvkem Zbysek, jenom bych dodal, že člověk může stát i na nárožích, když je to jeho volba, protože v Bibli jsem nenašel proti této činnosti argumenty. Opět zde vidím: všude a všem, ale v výše napsaném duchu.

Pro Jesena:

Píšeš, že musíš stále myslet na text Matouše 24:14. Umím si představit co a proč Tě něco k tomu stále nutí, zvlášť když jsi podle svého „profilu“ stále členem organizace svědků Jehovových.

Nicméně konkrétně co se mě týče, žiji ve společenství, které si všímá i jiných textů Bible, které mi připadají minimálně stejně důležité ne-li důležitější. Ten text z Matouše je totiž sice důležitý, ale náš podíl na něm je do jisté míry závislý na tom, jak jsme na tento úkol připraveni. K té přípravě mimo jiné patří vše, co vyjmenovává apoštol Pavel např. v 1.Tesaloničanům 4:1-12.

Jinak osobně nemám nic proti kazatelské službě dům od domu, pokud je k tomu někdo puzen Duchem. Já však k tomu puzen nejsem. Místo toho jsem puzen dělat jiné věci.

Souhlas s Jesenem, Zbyškem i Matějem. Jenže myslím si, že je to stále v plenkách protože tradice a zvyky za dlouhou historii křesťansví je tak silně zakořeněno v lidech jak věřících tak i nevěřících-protože nejsou slepí, že za tím vším vidí církve tedy členství v nějaké instituci, která jim pomáhá v příchodu k Bohu a dále v životu s Bohem. Nic proti tomu, kdyby tam nebyly lidská dogmata. Nic proti tomu kdyby to tam fungovalo na bázy jak popsal Zbyšek a Matěj. Ale je to dnes proveditelné? A chce to Bůh je to jeho vůle? Víc se mi líbí na čem jste se, mohu-li to tak napsat, vpodstatě shodli, že by to mělo vycházet ze srdce a z puzení Ducha. I já to cítím stejně nebo podobně v tom smyslu, že přece ten kdo uvěří, tedy je jakoby vybrán Pánem, musí Ducha z bible vnímat a pak skutečně nepotřebuje instituce, ale žije tak jak je veden Pánem a využívá služby pomocníka Ducha. Líbí se mi ta námitka nebo otázka, kterou uvedl Jesen, proč věřící-křesťané nepřivádí lidi k Bohu, ale proč je přivádí do církví tedy organizací, kde povětšinou udávají směr lidé a ne Bůh.

I přes tyto všechny výhrady, chyby a nedokonalosti dnešních církví, si myslím, že věřící-křesťan když bude puzen Duchem si nějakou skupinku souvěrců najde. Je již dost skupinek, které se sice scházejí aby se potěšili a povykládali si o svých životech v Pánu a nepotřebuji nebo nemají potřebu z těch svých schůzek dělat instituci. Jenže i tam se neubrání nějaké formě organizování-aby věděli kde a v kolik.

Jesen napsal:
Domníval jsem se, že ten pocit pomoci aktivně z naší strany lidem mimo křesťanství je v souladu s Mat 24:14.
Zajímalo by mě, zda to tak cítí někdo stejně. Stále o tom musím přemýšlet.

Jesene, myslím, že Martin Cibulka celkem výstižně k této Tvé otázce napsal:

Píšeš, že musíš stále myslet na text Matouše 24:14. Umím si představit co a proč Tě něco k tomu stále nutí, zvlášť když jsi podle svého „profilu“ stále členem organizace svědků Jehovových.

Prostě jako SJ nám byl celá léta vštěpován názor, že text u Mat. 24:14
je něco zcela mimořádného a v uctívání Boha klíčového a dnešní uplatnění tohoto textu je jedině celosvětové kazatelské dílo SJ.
Jelikož na kázání dům od domu se soustřeďuje většina programů na shromáždění a je to činnost u jednotlivců velmi zkoumána(odevzdávání zprávy, kategorie SJ => průkopníci, pravidelní, nepravidelní a nečinní zvěstovatelé), tak logicky každý SJ, který začne více a nezávisle pátrat a nesouhlasit s mnohými doktrínami, se ale též ptá, jak to v jiných církvích vypadá s organizovanou službou a stále má pocit, že výlučnost SJ na tomto poli je přece jen důkazem jejich jedinečnosti a schválení.
Prostě vštípená představa organizovanosti a masovosti v kázání je pro něj
neodmyslitelnou službou Bohu, které se jen těžko zbavuje.
Ale např. Jakub 1:27 říká: Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem
znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení......
To je dost zdůrazněný biblický příkaz související se schváleným uctíváním.
Ale za celou dobu, co jsem SJ, jsem např. ani jednou neslyšel, že by někdo byl vybídnut nebo chválen za to, že se rozhodl adoptovat nějaké dítě, aby dle Boží výzvy a svého uvážení pomohl nějakému sirotkovi najít domov.
Já sám bych něco takového nedokázal, ale mám úctu ke komukoliv, kdo
z lásky k Bohu a bližnímu něco takového udělá.Žel, většinou se to děje v jiných církvích, kde si toho sbor spíše cení a myslím, že když u SJ někdo něco takového udělá(i mezi SJ jsou takové případy), tak nějaké zvláštní uznání za projev víry a služby Bohu nesklidí.
Co tím chci říci? Jen to, že i správně pochopený smysl textu se dá nafouknout
do obřích rozměrů nebo sfouknout do nezbytného minima.
Ano, dle Bible se má se kázat i se má projevovat pozornost sirotkům, ale vše vyrovnaně, bez nátlaku, právě jak se každý ve svém srdci rozhodne.
SJ uvedli do obludných rozměrů verš o kázání, zatímco verš o sirotcích
je jen tu a tam komentován.
Obludnost rozměrů o kázání dokazuje už jen samotné odevzdávání zprávy.
Představme si, že by v nějaké církvi, kde se dává důraz na pomoc sirotkům a vdovám, byl zaveden systém dělení oveček např. na
průkopníky v žádostech o adopci, pravidelné a nepravidelné žadatele o adopci a nečinné neboli nežádající, kde by byla pravidelná návštěva sborových pastýřů s cílem podnítit alespoň k jedné, jediné adopci, zatímco
pěstouni s více adoptovanými dětmi by jim byli dáváni za vzor.
To by byla představa, co? Jak by se v takové církvi žilo, byly by další adopce
opravdu z lásky k Bohu nebo jen vynuceným aktem ze strany církve?
Jistě by něco takového každý rozumný člověk odsoudil, ale stejné ,,obludárium´´ je v tom, že jednotliví SJ jsou nuceni podávat zprávu
o svém osobním čase, kolik strávili kázáním dobré zprávy a následně jsou děleni do jednotlivých skupin dle své vykázané výkonnosti.
Ano, vede Tě láska k navštěvování sousedů a zvěstování evangelia?Děláš dobře a pokud cítíš Boží podporu, vytrvávej. Vede Tě láska k adopci sirotka nebo k tomu a tomu? Pak to udělej, ale vše s rozumností a vyrovnaností, aby člověk zvýrazněním jednoho nezanedbával druhé, ale také pamatoval na to, že někteří (ne všichni) jsou evangelisté, někteří učitelé, někteří pastýři...atd.

Jde mi možná o stav naléhavosti. Rozumíme tomu tak, že je jedno zda se s námi člověk, který hledá smysl života setká sám náhodou nebo ho náhodou příležitostně potkáme a jak půjde řeč mu sdělíme informaci o významu JK, užitečnosti křesťanských zásad chování a naději na lepší život v království JK? Nebo jsme v situaci jako např. člověk, který ví, že příjdou záplavy a rychle obíhá sousedy, aby utekli? Má být kázáno "lážo plážo" nahodile, jak to kdo cítí nebo by měl každý člověk vědět, co je poselství o JK?
Nespochybňuji zde práci, kde člověk cítí své uplatnění pro druhé. Přemýšlím o tom, jak dalece je pro nás oznamování Božího království pro nás dnes naléhavá. Protože pokud ano, pak se nemůžeme schovávat za 99% volného času, který věnujeme vdovám a sirotkům a podobným užitečným a chválihodným činnostem, ale do určité míry - možná 50% na 50% své duchovní činnosti bychom měli věnovat oznamování o JK lidem kolem nás. Zase to nemyslím jako jedinou variantu dům od domu. Pokud to někdo zvládne a nevadí mu to, je to jeho věc, ale formy tohoto oznamování lidem mimo křesťanství by mohly mít formu např. mediální.

Jesen napsal:
Jde mi možná o stav naléhavosti. Rozumíme tomu tak, že je jedno zda se s námi člověk, který hledá smysl života setká sám náhodou nebo ho náhodou příležitostně potkáme .......

Já si myslím, že je to velmi individuální, někdo přijme křesťanskou pravdu
na základě toho, že po smyslu života pátrá někdo zase je osloven při nějaké situaci, aniž by ji sám vyhledával, a přesto ho poselství zaujme.
Který způsob byl bibličtější? Prostě obojí je dobře, protože Bůh tomu dal vzrůst.
Také ne každý člověk reaguje na stejný podnět, někdo si klidně vyslechne nezvanou návštěvu a kladně zareaguje, jiný se zase zdráhá mluvit o duchovních věcech s někým cizím a proto spíše zareaguje na kolegu v práci nebo někoho z příbuzenstva a někdo další si raději vyslechne něco v médiích, shlédne dokument nebo film apod.
Bůh používá a využívá různých způsobů a situací, jak si k sobě někoho přitáhnout a také své služebníky používá různým způsobem.

Nebo jsme v situaci jako např. člověk, který ví, že příjdou záplavy a rychle obíhá sousedy, aby utekli?

Můj osobní názor je, že tento postup není příliš vhodný a biblický.
Pamatuji se, jak jsme před 15-20 lety rádi používali jako SJ argument, že generace, která zažila rok 1914 zažije i armagedon.Byl to jistě silný argument a znám mnoho SJ(bývalých a stávajících), pro které byl tento ,,výpočet´´ a s ním vykalkulovaná blízkost nového světa klíčový pro podnícení jejich zájmu, když se s SJ poprvé setkali.
Tento argument pak padl změnou výkladu o generaci a najednou jakoby byly v tomto ohledu prázdné ruce. Žádná ,,záplava´´, na kterou se dá nějak hmatatelněji poukázat např. číselným výpočtem a tím mít v rukou něco alarmujícího, co posluchače musí probudit.
Jsem rád, že dnes mohu díky mnoha studijním materiálům vidět, jak
jsou výpočty SJ jen nebiblické pseudokalkulace, které při bližším zkoumání neobstojí a padnou.Osvobodil jsem se tím od naučeného zvyku mluvit o duchovních věcech a zároveň cítit morální povinnost upozornit na blížící se
nebezpečí armagedonu.
Tím neříkám, že o druhém příchodu Krista není dobré mluvit, naopak, je to
důležité očekávání v životě křesťana, jen si nemyslím, že představa Krista jako soudce by měla být tím zásadním, čím by se mělo ve snaze činit učedníky operovat.

Má být kázáno "lážo plážo" nahodile, jak to kdo cítí

Co je "lážo plážo"? Pokud člověk chce mluvit ze srdce o duchovních věcech,
bude o nich s Boží pomocí mluvit a bude mu pomoženo překonat příp. slabosti.Jestli v sobě slovo dusíme a necháváme ho zarůst trním, posoudí Bůh a Kristus, také ale každému toužícímu osobně pomohou být tím, kdo podle svých možností a své vlastní situace vynášejí dobré ze svého srdce ke slávě Boha a Krista.

Nespochybňuji zde práci, kde člověk cítí své uplatnění pro druhé. Přemýšlím o tom, jak dalece je pro nás oznamování Božího království pro nás dnes naléhavá.

Jak se projevila naléhavost v době prvotní křesťanské církve?
Že všichni členové sboru byli registrovanými zvěstovateli a pravidelně navštěvovali své sousedy?
Proč není z tohoto období v Bibli ani jediná zmínka o tom, že by nějaký sbor organizoval schůzky před službou, též nic o tom, že jednotliví členové sboru
měli přidělena svá osobní teritoria, kam museli chodit pravidelně kázat a propracovávat je ?
Jak to, že není žádná zmínka o tom, že by např. návštěva apoštola Pavla v nějakém sboru byla úzce spjata s organizovanou kazatelskou službou?
Jak to, že veřejné kázání nebylo podmínkou pro křest?
Protože se nic takového, co by se podobalo dnešnímu hromadnému kázání SJ, nedělo, přesto je ale v Bibli záznam, že se slovo o Kristu dostalo do celého tehdejšího světa.
Prostě souhra všeho- misionáři, evangelisté, přirozené mluvení o Kristu
tehdejšími učedníky, jak bylo v jejich společenských vazbách možné, šířící se zprávy o rozmachu křesťanství, nedostižná křesťanská morálka, odvaha mučedníků...to vše přispělo k tomu, že se slovo o té Cestě mocně šířilo -
a to bez masových celosborových pravideĺných kazatelských taženích.

nebo by měl každý člověk vědět, co je poselství o JK?

Jistě by to bylo krásné, ale je to z principu nemožné a nereálné, už jen proto, že mnozí se o poselství z Bible nezajímají a nejsou ochotni si ho důkladněji vyslechnout nebo ho pouštějí rychle ze své mysli.
Snaha oslovit všechny lidi s cílem, aby byli všichni lidi seznámeni s Kristem, je prostě snaha marná a takový cíl nám Bible nikde nepředkládá.

Protože pokud ano, pak se nemůžeme schovávat za 99% volného času, který věnujeme vdovám a sirotkům a podobným užitečným a chválihodným činnostem, ale do určité míry - možná 50% na 50% své duchovní činnosti bychom měli věnovat oznamování o JK lidem kolem nás

Někdo se zase schovává za kazatelskou službu a utíká mu mnohé ostatní.
Vím, že to myslíš dobře, ale mám za to, že jakýmkoliv číselným nebo procentuálním vyjádřením je nejlépe se vyhnout.
Měli bychom věřit, že pokud patříme Pánu a snažíme se upřímně o křesťanský život, Pán si nás průběžně dle našich okolností, možností a darů
,,vyladí´´.

ale formy tohoto oznamování lidem mimo křesťanství by mohly mít formu např. mediální.

Proč ne? Dnes je slovo o Kristu kázáno různými metodami, různými církvemi,
různými skupinami i jednotlivci, takže každý upřímný člověk může být ke Kristu nasměrován a bude li ochoten si věci v Bibli ověřovat, zda je tomu tak,
jak mu je řečeno, vytrvá li v tom s upřímným srdcem, k Bohu a Kristu se dostane.

Jesen napsal:

Jde mi možná o stav naléhavosti.

Tak, jak napsal Witness, díky pocitu naléhavosti kázalo mnoho svědků Jehovových o blížícím se Armagedonu, který přijde za života generace 1914. Díky takovému naléhavému, ale zároveň falešnému kázání, se z hlásání evangelia stala nevěrohodná záležitost. Když někdo bude na koupališti z legrace volat o pomoc, pak mu nakonec nebude nikdo věřit, když se bude topit doopravdy. A tak podobně tomu je s hlásáním evangelia svědků Jehovových. Díky falešným poplachům, mnoho lidí přestalo brát vážně jakoukoliv naléhavost spojenou s evangeliem.

... nebo by měl každý člověk vědět, co je poselství o JK?

No, hlavně by to měli vědět ti, kdo tvrdí, že tomu poselství věří. Kdyby všichni věřící žili v souladu s tímto poselstvím, nemohlo by to podstatné z evangelia uniknout nikomu.