Proč děti SJ odpadají od Boha?

Domníváte se, že je správné tvrzení, že:

„Mezi dětmi SJ, které byly vychovány ve víře je větší procento těch, které po dosažení plnoletosti odpadají od Boha, než je tomu v jiných církvích“?

Minulý týden při osobním rozhovoru s jedním z vás jsme narazili v souvislosti s další výchovou našich dětí na výše formulovanou otázku. Rád bych znal vaše zkušenosti a názor. Sice se výchova dětí již probírala v jiném tématu, ale já jej nyní zužuji pouze na otázku míry „odpadu“ (s prominutím, že se takto pro zjednodušení vyjadřuji).

Rád bych zkusil sestavit i návrh na provedení nějaké statistického šetření. Například by to šlo tak, že kdokoliv, kdo je v kontaktu s nějakým sborem SJ může spočítat kolik dětí bylo vychováváno „v pravdě“ (míněna pravda, tak jak ji vyučují SJ, ovšemže…), kolik z nich zůstalo a kolik odešlo.

Díky předem za vaše vyjádření.

M

Michale,sám patřím k dětem vychovávaným v pravdě.Dneska mi je bezmála čtyřicet.Z mých vrstevníků je SJ zhruba třetina,ostatní jsou ex.A to jsem vyrůstal v oblasti poměrně hustě osídlené SJ.Většina kamarádů odešla ještě za komunistů,takže bych to nepřičítal téhle době.
Sám nad tím často přemýšlím,nakonec jsem jako starší držel v ruce řadu dopisů od mladých,co opouštěli organizaci.
Vychází mi to jednoznačně:my děti SJ se výrazně nelišíme od jiných dětí.To,že jsme se nechávaly v -nácti letech křtít,nic nevypovídá o našem vztahu k Bohu,spíš o nadšení podpořeném rodiči.Za komunistů měl křest doma ve vaně i určitý nádech ilegality.
Stejně nakonec přijde doba,kdy si začneme sami hledat svůj vztah k Bohu.A nezřídka to končí nečinností,jako u mě nebo úplným ex.
Nepřijde mi to nelogické,prostě si svůj vztah k Bohu nakonec stejně hledáme ve zralém věku.
A že to je u SJ výraznější než v jiných církvích?
Pokud někdo vyrůstá v rodině katolíků,jestli je nebo není nebude tak zřetelné jako u SJ.A možná to tak je ve většině náboženství.
Proto bych neřek,že děti SJ častěji končí,ale je to zřetelnější.

Michale,
jak se to má v procentech u SJ oproti jiným církvím nevím, protože tu situaci v jiných církvích nemohu posoudit, protože je tak neznám.
Vím jen to, že u nás v KS mají dětí mnoho, mají je moc rádi a taky se o ně moc krásně starají.
To, že je mají rádi se projevuje už tím, že když je nějaká maminka těhotná, mají všichni radost, těší se a modlí se za ni i za děťátko - zatímco u SJ zpráva o těhotenství sester byla vždycky spíš pro ostudu, protože to byl projev duchovní nezralosti a slabé víry v to, že bude brzy Armagedon. Vždyť přece "běda těhotným"...Mysím si, že tohle klima musí cítit i děti ve sborech a to je pocit, který bych jako dítě zažívat teda nechtěla.

U nás v KS se o děti starají od nejútlejšího věku až po dospívající. Ta péče je nejen v rodinách, (kde se mámy opravdu o děti starají a nemusí s nima chodit povinně skoro každý den na programy a do služby), ale i ve sboru, kde je spousta sborových akcí pro děcka všeho věku.
Děti se tu projevují svobodně a nejsou pořád napomínány a kárány.

Tvoje otázka zní: "Proč děti SJ odpadají od Boha?"
To, co jsem už napsala s tím podle mě taky souvisí.
Mimo to si myslím, že odpadnout od svědkovského Boha, který tě má rád jen když něco splňuješ a nějak se chováš, není žádný kumšt. A hlavně v době dospívání, kdy děti teprve hledají svojí povahu a učí se rozhodovat, takže udělají spoustu hloupostí. V té době potřebují Boha, který je miluje takové jaké jsou, i s jejich chybami a který jim věří a podpírá je. Tak se projevoval Kristus...
Když ti v dospívání pořád někdo šlape na paty a slídí po tom, co kdy a kde děláš špatně, podezírá tě, jestli jsi někde něco neprovedl a pořád ti vyhrožuje, když nebudeš vyhovovat přísným měřítkům, že umřeš v Armagedonu - no, to bych asi taky počkala do 15ti, nejdéle do 18ti let a šla bych...
Dříve jsem si myslela, že na děti platí hlavně přísnost. Vidím, že opak je pravdou - pevnost jistě, ale s milostí a milosrdenstvím.
U nás v KS mládež jezdí na hory, na vodu, na výlety, dělají spousty akcí. Mají různé oblečení, různě dlouhé nebo krátké vlasy, různé zájmy a nikdo jim pořád nepřipomíná, jak jsou nedostateční....Věřím, že v tomhle prostředí může mladý člověk vyrůst ve zdravě věřícího jedince, který je sám sebou a ne nějakým odlitkem škatulky, připravené pro něho organizací. A to jestli měl v pubertě copánek, krátkou sukni nebo zkusil vykouřit pár cigaret v tom hraje pramalou roli.

Jo a to hlasování - nemůžu hlasovat, protože opravdu nevím, jak se to má v procentech, ale myslím si, že jestli mladí SJ odpadnou od svědkovského Boha, že je to jen dobře, protože mají šanci že naleznou Boha skutečného.

Ahoj všichni.
Michale, to je výborně položená a důležitá otázka.
Taková statistika pro jednotlivé církve by byla opravdu zajímavá, i když asi nikdy nemůže být naprosto objektivní, protože vždycky budou děti, které v dospělosti z církve odejdou, a přesto nemusí ztratit víru, a naopak děti, které v církvi zůstanou, ale jejich víra bude formální a vlažná.
Zajímavou statistiku mají zpracovanou v Církvi bratrské. V časopise Brána z července / srpna 2006 v Příloze mají čtyři stránky, na kterých se o podobných věcech mluví a je tam několik tabulek s výsledky průzkumu mezi mladými. Je tam třeba otázka, jaké skutečnosti přispěly k jejich obrácení apod. Koho to zajímá, doporučuji:
[You must be registered and logged in to see this link.]

Proč odcházejí? Myslím, že mnohé výstižně nastínila quaero. Je-li pro ně sbor místem, kde se smí pouze dvě hodiny nehnutě sedět a poslouchat, a pak fůra věcí, které se nesmí, necítí-li se vítány a není-li jim uzpůsoben žádný program, věřím, že se pro ně stává místem nudy a utrpení, které opustí, jak jen to bude možné.
U nás, podobně jako ve sboru, kam chodí quaero, je z každého nového dítěte velké nadšení. Děti jsou brány jako požehnání a je jim věnováno hodně péče a pozornosti. Lidé se za ně modlí už před narozením, žehnají jim, když se narodí, a pak se pro ně sbor stává velkou rodinou. Děti putujou z klína na klín, "tety" se jim věnují a je celkem běžné, že jak už jsou trošku větší, chodí do "besídky", kde si můžou hrát a učit se něco o Bohu formou úměrnou jejich věku. Někdy mám skoro pocit, že je to až opačný extrém - že se těm dětem vnucujeme a vymýšlíme, co všechno ještě, jen abychom je dostrkali k víře a ke vztahu s živým Bohem.

Nicméně, za nejdůležitější vliv na formování dětské víry považuju naši opravdovost. Jinými slovy, můžeme do nich hustit horem dolem všechno možné, ale pokud to sami nežijeme, je to marnost nad marnost a kýženého výsledku se pravděpodobně nedočkáme.
Jak jsem zmínila v jiném tématu diskuse, já jsem vyrůstala v rodině, kde oba rodiče byli členy Hnutí Grálu. Odmalička mi vnucovali své názory a nějaké to "biblické" vzdělání, ale žili úplně jinak, vzájemně se nenáviděli, rozvedli se, soudili se, mluvili zle o druhých lidech... a já tu jejich víru ze srdce nenáviděla.
Myslím si, že tohle platí v jakékoliv církvi a také v jakékoliv sektě. Je-li víra formální a vlažná, nebo je-li jen jakousi přetvářkou, soupisem "musíš" a "nesmíš" a nemají-li rodiče živý vztah s Bohem a nejsou v tom opravdoví, děti to odradí a nebudou o takovou víru stát. Naopak, pokud děti vědí, že rodiče to, co říkají, také žijí a celým srdcem tomu věří, pokud zažívají skrze víru rodičů lásku a přijetí, pak, i když se v pubertě ztratí do světa, oni tu pravdu v hloubi srdce znají a mnohé z nich se k Bohu vrátí.
Ale určitě v tom hraje roli celá řada faktorů, které ani nejsme schopní ovlivnit. A i když rodiče udělají snad všechno správně, pořád to neznamená, že jsou "za vodou" a že dítě se obrátí a bude žít s Pánem.
Zajímavým jevem je někdy problém dětí pastorů a misionářů. Někdy se mluví o tom, že tito lidé tolik sloužili Bohu a druhým lidem, že na vlastní děti neměli dostatek času. Děti to vnímaly jako odmítnutí a také ne všechny zrovna zatoužily jít ve stopách rodičů. Pán Bůh a sbor se tak pro ně stali něčím, co bylo stále překážkou mezi rodiči (otcem) a nimi.
Samozřejmě žádný návod od A do Z, žádná šablona na výchovu dětí asi není, ale všechno je to o tom, "kdo jsme". Děti nás mají přečtené, na naše slova mnoho nedají, zato náš život s Bohem, náš modlitební život, naše manželství, naše vztahy s druhými lidmi... to vnímají bedlivě. A buďto je to něco, co by také chtěli mít, anebo něco, co je odpuzuje.

Ahoj,

zdá se mi, že děti mohou odpadat jen od svých dětských představ o Bohu. S tím se zřejmě nedá moc dělat.

Podle mých zkušeností, je pro děti lepší prosté čtení z Písem, než nějaké hlubší zasvěcování do teologie. Znají-li od dětství Písma znají tím cestu, po které buď půjdou nebo ne. Víc snad nejde udělat.

Milý Michale.
opravdu se mi zdá otázka trochu neš'tasně formulovaná. Nadpis aktálního fóra zní:  Proč děti SJ odpadají od Boha? Ale v hlasování se má rozhodovat, jestli odpadají od Boha, nebo organizace. Spíš to mělo znít jestli odpadají od organizace NSSJ. Pokud Ti opravdu jde o nějakou statistiku členství v církvi NSSJ, tak snad bylo vhodné to nějak jinak formulovat. Já sama jsem již těch rodin viděla hodně a procento, kdy po 10-ti, 15-ti 20-ti letech je celá rodina aktivní u SJ včetně potomků je opravdu velmi malé.

Co to znamená odpadnout od církve. U praktikujících katolíků, , kterých je u nás v obci celkem dost, vlastně žádné odpadnutí není, když nechodí na bohoslužby. U SJ je těch stupňů "odpadávání" několik. Jestliže potomek SJ nechodí na shrom, ještě neznamená, že již není členem. Aby se vědělo, jestli je nebo není vyloučený, musel by člověk sám na shrom chodit, nebo ústním podáním si tyto informace zjišťovat. A na to, většina normálně žijících lidí nemá čas.

Takže je mi líto, hlasování jsem se nezúčastnila. Protože těžko hodnotit dospělé potomky mých spolučlenů v NSSJ.

Pokud bych měl hodnotit, jak velké procento dětí SJ se udrží u tohoto náboženského hnutí, tak můj odhad je, že zůstává maximálně 30%, více určitě ne.
Důvody tu již byly popsány, dospívající již mají sílu se vzepřít rodičům, buďto přímo, tím, že přestanou chodit na programy nebo nepřímo, tím, že odejdou z domova, případně se šťastně či nešťastně ožení či vdají. Důvodem je také to, že náboženské hnutí předkládá život v církvi jako povinnost, břímě, soupis nutných aktivit. To lze dnes těžko akceptovat, zvláště u mladých, kteří potřebují rozlet, objevovat nové světy a ne se nechat svazovat něčím, čemu nevěří.

Na to jsem nepřišla já, ale dnes jsem to četla a líbí se mi to:

Děti potřebují na nelehkou cestu dobrou výzbroj:
- jasná měřítka a schopnosti rozlišovat mezi dobrem a zlem
- vytříbený cit pro skutečné hodnoty a nosné tradice
- svobodné tvůrčí myšlení, aby vytvářely nové formy života a dobývaly nové životní prostory
- logiku srdce, aby nacházely lidsky přijatelnější rozhodnutí, než jaká programuje počítač
- sílu vůle a zatížitelnost, stejně tak jako připravenost snášet krize bez ztráty odvahy
- naději jako životní postoj
- úctu před vyššími zákony, které patří k řádům stvoření. To znamená podle okolností omezit vlastní svobodu při svobodomyslném rozhodování
- připravenost otevřeně vyjadřovat pocity, neutíkat před konflikty s ostatními, přijímat usmíření a solidarizovat se
- schopnost milovat, to znamená milovat své bližní jako sám sebe

Tak si myslím, že děti odpadají, když tuto výzbroj nemají.
Myslím si, že u SJ tuhle výzbroj totiž ani získat nemohou (cit pro skutečné hodnoty a nosné tradice, svobodné tvůrčí myšlení, logika srdce, připravenost otevřeně vyjadřovat pocity - tyhle disciplíny u SJ nemají místo)

Já jsem uvěřila ve 21 letech-jsem z nevěřící rodiny-a to skrze kolegyni v práci z Církve bratrské.Začala jsem chodit také do CB, mimo jiné pravidelně na mládež.Bylo nás tam většinou průměrně 20 a snad všichni byli z věřících rodin,právě z CB, tenkrát (podzim 1989-konec roku 1990,kdy jsem přestoupila do jiné církve) ve věku ca. 14-30 let, myslím, že do 14 let byl dorost a malé děti chodily do besídky při nedělních bohoslužbách.Dorost jsem nezažila, ale na mládeži bylo vidět, že je tam minimum lidí znovuzrozených-že tam větší část chodí jaksi automaticky, protože do sboru chodí od narození a mládež mimo jiné pořádá výlety, týdenní a víkendové pobyty. Na několika jsem byla taky a líbilo se mi to, bylo to turisticky zaměřené a večer byl biblický program. Nemohu ale posoudit, jestli se ti, co byli neobráceni, k Bohu později obrátili, ale někteří měli čím dál větší zájem o to, víc studovat Bibli a měli konstruktivní otázky na všechno možné.

Pak jsem byla členkou KS a tam to bylo jiné, zdánlivě (viděno z mé strany) pro děti a mládež uvolněnější, častěji se stalo, že Ježíše Krista přijaly děti už třeba v 9 letech a na základě vyznání byly pokřtěny a přijímaly Večeři Páně. V čase nedělních Bohoslužeb byl oddělený program pro děti, ale některé chtěly zůstat na Bohoslužbách s dospělými, tak zůstaly. Byla jsem v tomto společenství asi 9 let a nezažila jsem žádné odpadnutí dětí od Boha.

Když jsem jednou byla u SJ na slavnosti Památky, přijeli jsme tam dřív a před Sálem království pobíhalo víc kluků a blbli.. Taky jsem jednou byla na Oblastním sjezdu SJ v Praze. O přestávkách jsem tam pozorovala šrumot kolem mne a překvapilo mě, jak jsou ti lidi "v civilu" úplně normální, baví se, smějou se, žertujou.... Děti taky. Vždy jsem je viděla jen při shromáždění a tam jsem smích skoro neslyšela... Nebo při službě, tam se mi úsměvy zas zdály většinou strojené...

kód:

Tak si myslím, že děti odpadají, když tuto výzbroj nemají.

To tedy znamená, že děti, kterté dorostou a zůstanou věrni SJ, (byly řádně vyzbrojeny rodiči a církví) dospěly v dokonalého člověka, vzorného křesťana a budou věrni své církvi (vyvolené Jehovou) až do smrti???

Asi půlka jich zůstane Svědky půlka odpadne. Neznám případ že by byli pak šťastní a aktivní a prospěšní jako mladiství v jiné církvy. Znám desítky případů kdy odpadly úplně od všeho jen ne od peněz, aut a zábavy.
Důvody jsou:
1.Říkáme že odpadli protože se nehlásí k organizaci. Není to tak. Neodpadli ještě protože nikdy nepochopili SMYSL křesťanského sboru. Nezapojili se sami se svou tvůrčí silou ani před odpadnutím.
2. Ani jejich rodiče nežili správným křesťanským životem. Byli buď křesťané naoko, nebo dokonce utlačujícími staršími. Někdy uškodilo i to že moc času dali druhým a málo svým dětem.
3. Rodiče hodně mluvili ale málo šli příkladem
4. Rodiče před dětmi mluvili o chybách společnosti a dalších členů sboru, mysleli že děti to nevnímají. Potíže jsou všude ale na děti to bylo příliš brzy.
5. Minimálně vím o jenom případu kdy odpadla dcera od fakt super křesťanských rodičů. Mladiství kolem ní nebrali tak vážně zásady svědků a s vyloučenýma se bavili. S ní ale minimálně - nechtělo se jim. po letech se vrátila, nyní je sestra. Což není pravidlo. Hlavně se namá spěchat s nějákými závaznými sliby a s křtem. Klidně až po dvaceti. Dát dětem lásku a naučit je vlastním příkladem křesťansky žít - ne je nutit do formičky a pak se s nimi nebavit když v šestnácti odpadnou. Alespoň v našem sboru se rodiče s vyloučenýma dětma normálně stýkají. Ne tedy se schválením sboru ale s tichým souhlasem jako že se to neví. A těm dětem to neprospívá. Taky se s nimi občas setkám, jsou už všichni dospělí. A je to hrůza nemají žádný životní směr, potloukají se jak ptávi v noci.Rodiče jim v balíčku lásky přibalili až moc velký koláč možnosti sami se rozhodovat v době kdy to neumí. A naučili je že co slíbíš Bohu - můžeš kdykoli porušit a to (zdánlivě) bez následků

I v tomto případě je to problém všech církví. Proto je všude snaha, nějak mládež zabavit, naplnit jejich čas něčím pro ně zajímavým. Prostě si je udržet (to ale je i ve skautu a pionýru, prostě všude a v každé alespoň trochu živé církvi).

Rozhodující je, jak se projeví puberta, do jaké společnosti se mladý dostane, jak bude schopen samostatně myslet a jestli se podařilo rodičům (zavčasu) z něj vypěstovat skalního fanatika, který nic jiného nepřipustí, jako další možnost.

Tak takový člověk vydrží...V každé církvi. I jako třeba Budhista a nebo athejista.

odpoveď pre jsemkteryjsem:
Vstúpila som do členstva v organizácii v 14. Matka - členka Sj s tým nesúhlasila. Zdalo sa jej to skoro.
Osobne som to nikdy neoľutovala, pre mňa to bol a ostal sľub, že napriek všetkému čo príde ostanem s Ním.
V dobrom aj zlom, zdraví aj chorobe.
Napriek tomu, že moja súčasnosť je diskutabilná po odchode od SJ (2O) som prežila skoro 10 požehnaných rokov v inej kresťanskej denominácii. Viedla som stretnutie sestier 8 rokov, robila som príhovory k deťom, úvod k modlidbám atď. Prispievala sem tam do kresťanského časopisu.
Manžela mám už skoro 15 takmer toho istého, obidve deti sú veriace, modlia sa odvtedy, ako začali hovoriť.
To píšem iba kvôli tým autám, zábave, peniazom.
Kvôli postoju Sj k vysokoškolskému štúdiu som s jednou dvojkou z ruského jazyka a druhou z telocviku išla na najhoršiu učňovku.
Neskôr som si popri zamestnaní spravila maturitu a popri dieťatku sa učila z gymnaziálnych učebníc. Prijali ma na Filozofickú fakultu.
Hneď na začiatku štúdia som zvážila, že popri rodine je to veľmi náročné a zanechala som ho.
Niektoré Vaše príspevky ma veľmi iritujú, ale v tomto máte kus pravdy. Spravidla nám prvý rodičia ukážu v akom svete vlastne žijeme. Prajem Vám pekný deň.

[quote="Věra Kolafová - quaero"]Vím jen to, že u nás v KS mají dětí mnoho, mají je moc rádi a taky se o ně moc krásně starají.
To, že je mají rádi se projevuje už tím, že když je nějaká maminka těhotná, mají všichni radost, těší se a modlí se za ni i za děťátko - zatímco u SJ zpráva o těhotenství sester byla vždycky spíš pro ostudu, protože to byl projev duchovní nezralosti a slabé víry v to, že bude brzy Armagedon. Vždyť přece "běda těhotným"...Mysím si, že tohle klima musí cítit i děti ve sborech a to je pocit, který bych jako dítě zažívat teda nechtěla.

A to jestli měl v pubertě copánek, krátkou sukni nebo zkusil vykouřit pár cigaret v tom hraje pramalou roli.

Milá Věrko,
zdá se, že ti nenávist k organizaci SJ zaslepila vzpomínky.
I my SJ velmi milujeme, všechny děti ve sborech. Všichni se velmi radujeme z každého těhotenství. I my jezdíme na výlety. Mimochodem jsem jich několik absolvoval za mlada s tvým Lubošem a velmi rád na to vzpomínám. Ano a i dnes je spousta vyžítí pro mladé.
Hádám, ale že právě proto, (že když někteří mladí začnou kouřit nebo si užívají sexu mimo manželství) tak to opravdu na rozdíl od ostatních církví není necháno samo sebou, a nespraví se to odříkáním 10 otčenášů. A tím pádem možná dochází k % nerovnosti s jinými církvemi. Každopádně s řadou těchto 'úspěšně' odchovaných mladých z jiných církví potkávám ve službě - ''ano jsem Katolík, ale v boha nevěřím''. Pak je otázka, zda takové porovnávání % opravdu něco vypovídá. Možná, že v některých církvích vystoupí v pubertě méně mladých než u SJ, otázkou spíše je Kolik z nich pak pokračuje jako činný křesťan. Znám řadu sborů a pokud někdo z mladých odešel co znám mimo sbor kvůli kouření či nemravnosti tak v drtivé většině případů již před tímto chováním o duchovní věci neprojevovali extra zájem. Navíc řada mladých se po vybouření zase vrátí.

PRO "KITE"

Mám určité výhrady proti SJ, ale s těmito tvými myšlenkami plně souhlasím...

Někdo si skutečně vytvořil jakousi "nenávist a opačný fanatizmus" takže nepřipustí nic dobrého tam, odkud vyšel....

Ahoj Kite,

se zděšením čtu tvá tvrzení o jiných církvích. Nevím, kdo Ti tohle namluvil, ale v každém případě Ti neříkal pravdu. Mám pramálo společného s katolíky stejně jako se svědky Jehovovými, proto nebudu mluvit za ně. Kromě katolické církve je v mém městě mnoho dalších církví, mnohé z nich jsou evangelikální (tzn. káží Boží slovo a také usilují podle Božího Slova žít.) Dovol tedy, abych pár slovy napsala něco ze svých zkušeností evangelikálního křesťana.

Stala jsem se křesťankou před 17 lety, stejně jako jiní mladí přišli jsme po revoluci do církve ze světa. Bylo nás určitě víc než mladých z věřících rodin. A přesto.. Když dnes vzpomínám a vybavuju si jednotlivé tváře, musím říct, že naprostá většina těchto už velký dětí, kterí byly vychovávány ve víře, žila jako křesťané a dodnes tak žijí a Bohu slouží. Jistě ne všichni. Co ale měli mladí z církve i mladí ze světa společné: byli jsme vychováváni k tomu, abychom se vyhýbali hříchu. Bylo naprosto nemyslitelné, abychom před uzavřením manželství žili ve smilstvu (nazývejme věci pravým jménem). Taky jsme se mladí vdávali a ženili, abychom se nevystavovali pokušení a žili v čistotě. Byli jsme za blázny našim nevěřícím příbuzným: Kdo to kdy viděl, aby se v dnešní "moderní" době brali lidé, kteří si ten sex před svatbou ani nevyzkoušeli! A tak mladí. Atd., atd...
Vzpomínám si na jeden nebo dva páry, co to do svatby nevydrželi. Ale zrovna to nebyli mladí z křesťanských rodin.
Můžeš namítnout, že mnozí mohli lhát a předstírat něco, co není pravda. Jistě mohli. Ale vina se v očích zračí a pohled člověka, který nemá čisté svědomí, prozradí víc než jeho ústa. A tehdy moc nešlo žít ve lži - byli jsme často spolu, jezdili jsme na misijní akce, oslovovali lidi na ulicích, dokonce i chodili dům od domu podobně jako SJ. Když někdo neměl čisté svědomí, nedokázal tohle hrát a odpadl od víry. Někteří se vrátili, jiní ne.
Myslím, že dnes je situace do značné míry podobná. Doba se trochu změnila, Boží slovo se nezměnilo a pravidla v evangelikálních církvích se také nezměnila. Rozhodne-li se někdo žít jako pohan, nemůže být členem sboru. Nikdo jej také za křesťana nepovažuje.
Znám několik takových dětí z věřících rodin, které odešly. Samy se za křesťany nepovažují a na nic si nehrají. Znám taky děti, které zůstaly věrné Pánu, přestože odešli od víry jejich rodiče (rozvedli se, našli si jiného partnera apod. )
Nechtěla jsem tady dělat přednášku, ale ruku na , ráda jsem si zavzpomínala.
Bez jakýchkoliv postranních motivů Ti přeju, aby Tvé děti zůstaly Bohu věrné a sloužily mu bez ohledu na své vlastní zájmy.

Dora

Kite, píšeš:

Milá Věrko,
zdá se, že ti nenávist k organizaci SJ zaslepila vzpomínky.
I my SJ velmi milujeme, všechny děti ve sborech. Všichni se velmi radujeme z každého těhotenství.

Kite,
vzpomínek mám opravdu mnoho a věřím ti, že u vás ve sboru to dnes může být, jak píšeš.
Já si zase docela dobře vzpomínám na dobu, kdy se sestry obávaly někomu říct, že čekají miminko, protože to byla ostuda, protože Armagedon byl údajně za dveřmi a nebyl tudíž ten správný čas na to zakládat rodiny, ale byla doba jen a jen na službu. Vždyť na to byly i proslovy na letním sjezdu...
Jinak co se týče tvých vzpomínek na výlety s Lubošem, je prima, že si na to pamatuješ. Na to vzpomínáme i my, ale ne vždy a všude to tak bylo a je.
Když vzpomenu jen na tu naši snahu o uspořádávání akcí s dětmi tady v Plzni a na důsledky těchto snah, že to celé vedlo ve finále až k odvolání Luboše (ze staršího), tak z toho je vidět, že ne všude jsou podmínky tak ideální, jak je popisuješ ty. Kdybych to všechno nezažila, vůbec tomu nevěřím, tak se ti ani nedivím, že se ti to může zdát neskutečné.
Jedna věc ale platí všude a to ta, že děti jsou u SJ omezovány co se týče rozvoje jejich osobnosti a svědomí, protože jsou nuceny dodržovat mnohé věci, které jsou v rozporu se zdravým rozumem. Ale to si uvědomuju až teď, když můžu pozorovat vývoj dětí v normálním svobodném křesťanském prostředí, což jsem dříve nemohla. Dnes vidím, že respektování svobody rozhodování jedince v křesťanských církvích vůbec nevede k nějaké nemravnosti a nevázanosti, ale spíš k poslušnosti ze srdce, ze svobodné vůle v souladu se svědomím. Píšu jen o tom, co jsem viděla a vidím kolem sebe, takže se jedná o moje zkušenosti a můj názor.
Psal jsi o mé nenávisti k organizaci SJ - přesnější by bylo, že dnes opravdu nenávidím metody, (v žádném případě nemyslím jednotlivé lidi), které tato organizace používá. Ty metody opravdu nejsou fér a s křesťanskou láskou nemají nic společného.

pre Kite,
napísali ste Váš príspevok pod môj, hoci sa mi zdá, že ste trocha vybočili s témy, podobne ako ja.
Skôr ste nadhodili otázku, či sú deti v spoločenstve Sj vítané, alebo reagovali ste na ňu.
Ak úprimne hľadáte pravdu, počúvajte, čo ľudia hovoria.
Ak vravia, že v iných spoločenstvách máme deti oveľa radšej zamyslite sa, či v tom nemôže byť niečo pravdy. Môžno máte svoje deti a milujete ich a podľa toho posudzujete ostatných.
Ale hľadajte dôkazy k veci.
Koľko je podľa Vás priemer detí na jednu rodinu v zbore?
Ak by matka čakala ôsme dieťa prijeli by ste to s nadšením? Všetci, alebo väčšina? Aký je podľa Vás názor na veľadetné rodiny?
Stíhajú veci rovnako, sú prijímaní rovnako?
Obidve naše staré matky sú členkami NSSJ.
Ani jedna z nich sa netešila z nášho druhého dieťaťa.
Pripadá Vám to normálne?
Viete, ja som vždy tak nejako podvedome tušila, že materstvo je najkrajšia vec, akú môžem ako žena na tejto zemi dosiahnuť.
Aj v Písme sa spomína s úctou Matka Nášho Pána.
Nečítam tam o nejakých odvážnych zvestovateľkách, ale čítam o ženách, ktoré Ježišovi posluhujú, umývajú mu nohy, plačú pri Jeho hrobe a zvestujú Jeho vzmrtvychvstanie.
Keď som na rukách držala svoje bábätká v bielych perinkách uvidela som, že na tomto svete som nemohla dokázať nič väčšie, ako som práve dokázala.
želám si, aby naše deti poznali Boha a slúžili mu celý život.
Ale prajem im odvahu nájsť si svoju cestu, spôsob, akým to budú robiť, pretože sú to inteligentné a jedinečné osobnosti stvorené na obraz Boha.
Ak to vnímate Kite, že robíte toto teraz tak to robte ďalej.
Verím, že milujete Boha.
Aj my ho ľúbime.

Začal jsem navštěvovat shromáždění Nového života,kde jsem uviděl něco podobného,co popisuje Dora-šťastné mladé lidi,pro které je jiná cesta nemyslitelná,ukázali ji jim rodiče,ale je to jejich cesta. Jistě jsou i Svědkové,kteří vynakládají snahu a přesto mladí jaksi sbory protékají rychleji,než dospělí. Asi to souvisí s tím,co řekl Ježíš-buďte jako malé děti. Asi nějak jasněji vytuší,že radost je jen jako a taky nejsou ochotni přijmout povinnou mlčenlivost ve sporných bodech učení. To nejdůležitější na závěr-požehnání Svatého Ducha. Apoštol Pavel říká,že kdo mluví jazyky,buduje sám sebe. Je to dar. Umíte si představit úpřimné srdce mladého člověka,který má ještě nezkaženou touhu po spravedlnosti a pravdě,jak je budováno tímto způsobem? Umíte si představit ten rozdíl,mezi teoretizováním o požehnání a skutečným požehnáním? Mladí v Novém životě rozhodně štěstí vyzařují,i osobní odpovědnost vzácnou jinde u dospělých. Toto neměla být reklama na Nový život (i když-proč ne) ale na DAR Svatého Ducha.

Asi to souvisí s tím,co řekl Ježíš-buďte jako malé děti. Asi nějak jasněji vytuší,že radost je jen jako a taky nejsou ochotni přijmout povinnou mlčenlivost ve sporných bodech učení.

Já osobně si mylím, že celý problém je daleko složitější. I když nás někdo nasměruje k nějakému cíli, jednou přijde doba, že se musíme postavit na vlastní nohy. Musíme začít nést před Bohem svůj vlastní náklad. Mě například k víře nikdo nevedl, ani mi ji nikdo nazakazoval. Mým rodičům vlastně byli mé duchovní zájmy naprosto lhostejné. Asi to bylo tím, že oni sami zádné velké duchovné potřeby neměli, ani nechtěli mít. Chtěli žít podle svého, takový typický konzumní způsob života.
To neznamená, že si nečetli, nebo tak nějak. Ale prostě jejich heslem bylo: "Ať si to každý dělá, jak se mu líbí. Mě se to libí takhle, nebo mě to takhle vyhovuje, tak je to dobře."
U nás ve sboru byla taková velmi sympatický mladá dáma, jednou odpověděla na služebním shromáždění na otázku: "Co Vám osobně přineslo společenství se SJ?" "Že mezi SJ žádné skutečné přátele nenašla!" Bylo jí asi šestnáct. "No, taky názor. Ostatně je to její volba", řekl jsem si pro sebe. Jen jsem si řekl, kdo tedy jsou, těmi jejími dobrými přáteli.?! Nebyla pokřtěná, ale do dvou měsící, už nebyla ani nepokřtěnou zvěstovatelkou. Co, ale ukázal čas?! Asi po půl roce jdu s odpolední směny a vidím skupinku mladých lidí, dívky a chlapce, jak se opilí potácejí po chodníku. A mezi nimi i tato naše bývalá spoluvěřící! Za nějaký čas jsem se šel podívat do místní obory. A jak tak jdu, tak koho nevidím, opět naší bývalou spoluvěřící, jak je tam v důvěrném obětí s nějakým klukem. Jaký rozdíl tedy je mezi ní a světem, který je naprosto odcizen Bohu!? Jakou morálku, dnes vyznává a dává najevo!? Kdo tedy jsou jejími skutečnými přáteli? Jehova Bůh a Ježíš Kristus, náš Pán, asi sotva.
Je mi líto takových mladých lidí, sympatických, nezkušených a zranitelných. Jak snadno se dají chytit do léčky.

"Zatímco jim slibují svobodu, sami existují jako otroci porušenosti." 2.Petra 2:19

Když tedy jdou životem, kam míří, kam se ženou, čím se v životě chtějí řídit?! Takových mladých lidí u nás bylo víc, většina. Dnes chodí oblékaní ve stylu "Punk" Kouří, nebo užívají lehké drogy, někdy je potkávám opilé. Není pro mě smutnější pohled, než tento.

Mám na Tebe zase malou otázečku, milý Nicku : " Neříká Ti náhodou Tvůj Bůh, abys těm dětem pomohl" ?

Namísto Tvých kritických otázek proč a nač tímto procházejí, kde že je jejich Ježíš atd ....., by bylo možná lépe ptát se jak tyto děti mohu k Bohu přivést. Nemyslíš ?

Mně se vybavil takový obrázek jednoho místního faráře, který po bohoslužbě vyšel z kostela a rozháněl se zlobou děti, který se evidentně nudili a dělali před kostelem kraviny. Kdyby je vzal dovnitř a projevil opravdovou lásku s mocí Ducha, jistě by to pár dušiček ohromilo. Takhle nedělal nic jinýho než všichni dospělí na celý zeměkouli - "vopruzoval" !

kód:

Namísto Tvých kritických otázek proč a nač tímto procházejí, kde že je jejich Ježíš atd ....., by bylo možná lépe ptát se jak tyto děti mohu k Bohu přivést. Nemyslíš ?

No, někdy SNAD ano. Ale v případě tohoto děvčete by asi sklidil jen posměch. Zatvrdila by se ještě víc.

Z příběhu jsem pochopil, že mezi SJ nenašla žádné přátele, protože její srdce ji táhlo úplně jinam.

Puberta v plné síle, sexuální touha, světská zábava (disko atp)
Kdyby hledala Boha, nějaký čas by u svědků jistě zůstala a teprve s touhou po hutnějším pokrmu, by je snad opustila a šla hledat jinam.
Ale ne prostřednictvím "nevázané svobody".

Já osobně si mylím, že celý problém je daleko složitější. I když nás někdo nasměruje k nějakému cíli, jednou přijde doba, že se musíme postavit na vlastní nohy.

Jednou skutečně přichází doba, kdy se mladí staví na vlastní nohy. A v tom, jak se na ty vlastní nohy postaví jim mohou značnou měrou pomoci dobré příklady z jejich okolí, nejlépe z rodiny od jejich rodičů. Pokud mají, co sledovat, pak jim nenastává složitý problém, ale logická volba.

Otázka tohoto tématu zní: Proč děti SJ odpadají od Boha?

Pamatujte na své vůdce, kteří vám říkali Boží slovo; všímejte si výsledku jejich života a berte si příklad z jejich víry. Židům 13:7

Odpověď by mohla znít tak, odpadají proto, že to bylo samé směrování, ale málo dobrých příkladů, ze kterých by se dalo brát. Málo příkladů toho, jak žijí Bohem požehnaní šťastní lidé.

Děti to nemusejí umět pojmenovat, ale mají na to nějaký vnitřní smysl, kterým čtou v dospělých a tak mnohem více následují neverbální pokyny. Rodiče dětí by měli vnímat soulad mezi tím, co říkají, co dělají a jak se při tom cítí, jestli je na nich vidět, že jsou s Bohem opravdu šťastní nebo jestli je to jenom život pod dohledem Velkého bratra.

Volba, kterou děti učiní, je jejich volba a nesou za ní odpovědnost. Naštěstí pro nás rodiče lze tuto volbu ovlivnit k dobrému.

Rozdíl mezi životem horlivého SJ a znovuzrozeného křes'tana si nejlépe uvědomuji na svém životě a jsem rád, že mám ještě nějaký čas k tomu, aby na mě děti viděly změny.

A kolika mladým lidem jsi pomohla ty? Já jsem například zapojen do odborné pomoci v "Teen Challenge". A tak mám bohaté zkušenosti s pomocí, takovým lidem, a vím jak vypadá upřímná lítost, i když mnohdy přichází pozdě.

To byli mladí lidé, kteří Boha naprosto odvrhli, tak jako Jidáš. Je to stejné, jako bych se ptal: Jak můžu tomu Jidáši pomoc, aby litoval svého jednání?! On byl přece také veden, dokonce Božím Synem, a jak to s ním dopadlo, víme všichni. Tím nechci tvrdit, že je to mohdy jejich konečný stav. Přesto je někdy nutné, aby zakusili trpké následky svých činů. Aby se naučili, že cokoli člověk rozsévá, to také sklidí. Zdá se ti to snad nespravedlivé?!

Miloš Kopecký v jednom rozhovoru na téma: "Co je podle jeho názoru "Nemravnost", odpovědě: "Nemravnost je, když člověk nechce zaplatit. Když kouřím, musím počítat s tím, že možná dostanu rakovinu. Když si poručím panáka, musím za něj zaplatit. Nechtít platit, i v životě, je vrcholem nemravnosti."

Já k tomu dodávám, že v křesťanství je tomu stejně. Samozřejmě tu pomoc existuje. A já ji každému rád poskytnu. Nemocní potřebuje lékaře. Na druhou stranu, ten člověk musí uznat, že nemocným skutečně je, a pak je možné se hnout z místa. Pokuď si někdo myslí, že může žít způsobem života, který je popsán jako "skutky těla", a přitom se obelhává, že Bůh nad takovým jednáním zamhouří oko, vždyť je přece laskavý a má pochopení, né.?! Tak klame jen sám sebe. Boha nelze oklamat, ani se mu nelze posmívat, takovým lidem Bůh vzkazuje toto:

(Žalm 50:16–19) Ale ničemnému bude Bůh muset říci: „Jaké máš právo vypočítávat mé předpisy a nosit mou smlouvu ve svých ústech? 17 Vždyť ty — ty jsi nenáviděl ukázňování a má slova stále házíš za sebe. 18 Kdykoli jsi viděl zloděje, dokonce se ti líbil; a podílel ses s cizoložníky. 19 Svými ústy jsi dával průchod tomu, co je špatné, a svůj jazyk necháváš lpět na podvodu.

Mám se z jejich jednání tedy radovat? Ani nevíš, jakou bolest mám v srdci, když se musím, mnohdy naprosto bejnadějně, dívat na to, jak se ženou do jisté záhuby.

A kolika mladým lidem jsi pomohla ty?

Tak za prvý - nejsme tady na soutěži, abych páskovala kde jsem a nejsem zapojená. Pokud někomu pomohu, tak to bude na povel mého Pána a ne z vlastních sil. Dětí se kolem mě motá dost , to se neboj !

To byli mladí lidé, kteří Boha naprosto odvrhli, tak jako Jidáš. Je to stejné, jako bych se ptal: Jak můžu tomu Jidáši pomoc, aby litoval svého jednání?! On byl přece také veden, dokonce Božím Synem, a jak to s ním dopadlo, víme všichni. Tím nechci tvrdit, že je to mohdy jejich konečný stav. Přesto je někdy nutné, aby zakusili trpké následky svých činů. Aby se naučili, že cokoli člověk rozsévá, to také sklidí. Zdá se ti to snad nespravedlivé?!

Při vší úctě, co to meleš ? Jak můžeš o nedospělým člověku říct, že je Jidáš?