Proč děti SJ odpadají od Boha?

kód:

Při vší úctě, co to meleš ?

Z této věty té úcty moc nevyzařuje.

Trošku tě ten mládenec naštval. Že, doktorko.???

Ale přečti si své poslední oba příspěvky a na něco dojdeš. Třeby si upřesníš, kdo, kolik toho namele . Možná ani on, ani ty. Má na to jen každý svůj názor a postup.

SJ své jednání většinou zaštítili slovy "nové světlo od Jehovy"

Tady ten "štít" má podobu "Pán mne poslal" a podobně.

Milá sestro, pokuď jsem tě naštval, tak se omlouvám. Máš pravdu, nejde tu přece o to, se trumfnout, kdo toho dělá vic. Jen jsem chtěl říci, že tu vždy musí být dvě strany. Jedna která pomoc nabízí, a druhá, která je ochotná ji prijmout. Nikoho přece nelze nutit přijmout něčí radu. Nebo jo?

Daleko přijatelnější je však rada od člověka, ze kterého cítím, že ke mě má nesobeckou lásku a pohnutku, pomoci mi. Je to tak? Domnívám se, že ano. A o to jsem se vždy snažil.

Zjistil jsem však, že pokuď je srdce vystaveno působení plevele příliž dlouho, i když se ten dotyčný snaží seč může, nejde to se změnit. Alespoň ne tak rychle, jak by si onen člověk přál. Pěkně to popsal p. A. de Saint Exupery ve svém příběhu o přátelství "Malý Princ". Je tam takový příběh člověka, který nehlídal plevel ve svém srdci, a ten se tak rozrostl, že byl velký, jako baobab a roztrhal celou planetu(srdce).
Pak nastupuje další dnešní mor a tím je nedostatek trpělivosti. Mít všechno a hned, včera bylo pozdě. Proto takoví mladí lidé, naprosto selhávají i ve snaze změnit svůj způsob života k lepšímu. Jsou mnohdy velice překvapeni recidívou. Mnohdy je to boj na dlouhá léta, a jen málo lidí je na to připraveno.
Pomoc takovým lidem sice není nemožná, ale je velice zdlouhavá a jen málo z nich je na to připraven. Když si někteří z nich uvědomí, jak je to těžké, někteří to raději řeší sebevraždou. To je skutečně bolestné, a nejen pro ně. A co jejich spoluvěřící, jejich rodiče, sourozenci?! Oč lepší je se takovým zhoubným následkům vyhnout a přijmout Boží kázeň, dokuď je čas. To se ale netýká jen dětí SJ, to se týká mnoha dospívajících, i z jiných církví.

Pak je tu i skupina, které je to ukradené. Je jim to prostě jedno. Vyhovuje jim takto žít a vůbec žádné výčitky svědomí je netrápí. Počítáš i s takovými lidmi? Milá sestro? Ti o žádnou pomoc nestojí! A jen málokdy se změní.

Loučím se zatím s Vámi, už k tomu opravdu nemám co dodat. Ať Nám náš Pán žehná a pomůže účinně vést naše děti, aby se takovým bolestným následkům mohli vyhnout.

Na začátku musím také rozlišit ony dvě otázky: Proč děti SJ odpadají od SJ? a Proč děti SJ odpadají od Boha?
Nejdříve ta druhá. Nemyslím, že by mezi SJ bylo vyšší procento těch, kteří zavrhli víru v Boha, než v jiných církvích. Spíše jde o to, že zklamání, frustrace a komplexy, které způsobují jejich odchod, vytváří určitý blok. Tento blok ani tak není příčinou zavrhnutí Boha, jako spíše příčinou nechuti až odporu k dalšímu hledání, ať už nauky či organizace.
Proč děti SJ odpadají od organizace SJ?
Předložím zde svoji vlastní zkušenost. Od svých 4 let jsem se spolu se svou matkou účastnil biblického studia se SJ. Má matka byla pokřtěna na jednom z prvních krajských sjezdů po listopadové revoluci. Krátce nato došlo k rozvodu rodičů(jeden z důvodů byla matčina víra) a zůstal jsem i s mladším bratrem v péči matky. Bylo mi 7 let. Já sám jsem velice nadšeně přijímal učení SJ z různých pohnutek, ať už z poslušnosti, zklamání z rozvodu rodičů, zájmu o historii, mýty a náboženství, nebo jen proto, že mi připadalo správné, lidské, "působící na srdce a mysli lidí". Už v 8 letech jsem projevil přání být pokřtěn jako SJ, díky mimořádné prozíravosti mé matky a vedoucích členů sboru k tomu však nedošlo. Můj nízký věk nebyl ani tak překážkou, jako spíše požehnáním. Dodnes jsem vděčný za slova jednoho ze starších sboru: "Až budeš starší, mohl bys změnit svůj názor a litovat svého rozhodnutí. Počkej." Radu jsem si vzal k srdci, což bylo dobře.
Nadále jsem tedy měl status zájemce, účastnil jsem se však kazatelské služby, podával časté komentáře při studiu knihy a Strážné věže(všichni víme, jak jsou nejen SJ celí pryč z dětských komentářů a vystoupení), měl jsem krátké proslovy v teokratické škole a vůbec byl jinak aktivní v našem sboru. Dalo by se říci, že jsem byl takovou malou nadějí našeho sboru. V poznání Písem a nauk NSSJ jsem předčil nejen svou matku. Víra však zaostávala. Ne víra v Jehovu či Ježíše, spíše víra v pozemskou organizaci. Začal jsem si všímat drobných vad na kráse této společnosti, vnímat, že onen obraz dokonalého duchovního společenství milujících bratrů a sester je pouze přetvářkou, divadlem pro okolní svět, dokonce i pro Svědky samotné. Začal jsem pochybovat. K tomu se přidružily i problémy spojené s dospíváním, chuť poznávat nové, nevhodné, zakázané, zkrátka poznat svět, o kterém jsem věděl pouze to, že je veden Satanem. Byl jsem značně zmatený, na jedné straně touha být jako mí vrstevníci(tlak na děti SJ ze strany ostatních dětí je VELMI vysoký), na straně druhé silná víra v Boha a strach z následků neuposlechnutí jeho příkazů. Určitá dávka sobectví se projevila v mém postoji. Proč bych měl být vzorným křesťanem, když ani starší toto svým jednáním nenaplňují? Sbory mi začaly připadat zevnitř prohnilé, vztahy mezi jednotlivci a skupinkami spoluvěřících neodpovídaly onomu křesťanskému duchu, jenž byl pro mě tak samozřejmý, jako byla samozřejmá inspirace NSSJ Bohem. Nedokonalost ostatních se mi stala kamenem klopýtání. Ve svých 12 letech jsem dospěl k rozhodnutí ukončit své působení mezi SJ, nebylo to však tak jednoduché. Zprvu jsem nemohl moc o svých pochybách mluvit, neboť jsem ani nevěděl s kým. Matka nepřipouštěla žádné námitky a obcházet ji jsem se bál. Následující dva roky jsem se všemožně vyhýbal svým povinnostem ve sboru, začaly konflikty s matkou. Ve 14 letech byla situace již taková, že ji ani starší sboru nemohli přehlížet. Po několika sezeních(jednou i za účasti skvělého cestujícího P. Somra), bylo učiněno rozhodnutí, jež musela moje autoritativní matka akceptovat. Byl jsem zproštěn veškerých povinností a výsad(kazatelská služba, proslovy, pomoc při organizaci shromáždění) a doporučeno nenavštěvovat shromáždění, do té doby, než si ujasním svůj vztah k Bohu a organizaci. Byl jsem nadšený, avšak ne dlouho. Dle mé matky stačily 2 měsíce(letní prázdniny) k tomu, abych si urovnal myšlenky a vrátil se do sboru. Nemohl jsem se vzepřít, výchova k poslušnosti rodičům vykonala své. Pro mě to byla zrada, už nikdy jsem ani na vteřinu nepomyslel na to, že bych opravdu přijal víru a stal se pokřtěným SJ. Můj boj o svobodu myšlení a konání trval ještě celé 3 roky. Abych unikl vlivu a kontrole své matky, přihlásil jsem se na střední školu do 70 km vzdáleného města. Sabotoval jsem veškeré snahy o ubytování u místních SJ a docházení na shromáždění. Díky domově mládeže jsem se zcela vymanil z vlivu SJ na můj život během týdne. O víkendech jsem však jezdil domů, kde opět vládla tvrdá ruka Písma. Až v 17 letech jsem se konečně dokázal vzepřít a natrvalo ukončit své působení mezi SJ. Místo toho, abych věnoval svůj život službě Bohu, jsem získal averzi k jakékoliv formě organizovaného náboženství, k dogmatům a autoritám. Možná to byl jenom typický pubertální vzdor, pro mě to však znamenalo boj za život, svůj život, své zájmy a koníčky, za své názory.
Dnes je mi 25 let a stále ještě ve svém osobním životě pociťuji následky 12letého života mezi SJ. Už nepláču jako kdysi, necítím se bezmocný a sám. Snažím se stále hledat vyšší smysl existence a netápu jako před 8 lety. Spíše mám problém stát si za svým, mám problém zachovat se dle svého svědomí a rozumu v situacích, které to vyžadují. Stále mám respekt k autoritám, ačkoliv s nimi nesouhlasím, nedokážu svůj názor ventilovat, vše v sobě dusím. Raději před odpovědností utíkám. Kolikrát si říkám, o co by můj život byl lepší, kdyby má matka nepoznala SJ. Byl by lepší?
Mám značné problémy, za které si mohu sám. Kořenem toho všeho je však pořád trauma z rozchodu rodičů a jednání mé matky, silně věřící SJ.
Proč děti SJ odcházejí od organizace? Rodiče, OPRAVDU naslouchejte svým dětem, ať už jim je 5 či 20 let. To, co říkají a jak myslí je velice důležité. Člověk získává vědomí sebe sama už v ranném věku, být dítětem tělesně neznamená být jím i duchovně a duševně. Na vytváření osobnosti Vašeho dítěte máte podstatný vliv, nesnažte se ji lámat. Tuto chybu již nikdy nenapravíte.

Pak je tu i skupina, které je to ukradené. Je jim to prostě jedno. Vyhovuje jim takto žít a vůbec žádné výčitky svědomí je netrápí. Počítáš i s takovými lidmi? Milá sestro? Ti o žádnou pomoc nestojí! A jen málokdy se změní.

Nikolo, tady nejde o to jestli s nima počítám já. Jde o Krista v nás, který je schopen k těmto lidem promluvit. Osobně to vnímám a praktikuji s filosofického hlediska - pomoc vytvořit si sám sobě "bytostnou otázku ". To je podle mého základní přístup k lidem, kteří se tváří, že nemají "žádné svědomí". Takže ne bičem, ale s důvěrou , že si dokáží sami tyto otázky položit.
P.S. Jinak Nicku - vše dobré !

Rodiče, OPRAVDU naslouchejte svým dětem, ať už jim je 5 či 20 let. To, co říkají a jak myslí je velice důležité. Člověk získává vědomí sebe sama už v ranném věku, být dítětem tělesně neznamená být jím i duchovně a duševně. Na vytváření osobnosti Vašeho dítěte máte podstatný vliv, nesnažte se ji lámat. Tuto chybu již nikdy nenapravíte.

Tedy Václave, musím uznat, že si mě tak trochu dostal. Krásná a úpřímná zpovéď s poselstvím.
P.S. A navíc máš nádherný sloh, což Ti mohu tiše závidět.....

Václave, děkuji Ti za Tvůj příspěvek a za Tvoji otevřenost!
Také jsem v roli rodiče a nic důležitějšího jsem v životě nezažila. Hodně o tom přemýšlím.
Mohl by jsi napsat, co jsi potřeboval od své mamky a jak jinak by jsi jednal Ty se svým dítětem? Co byly ty zlomové okamžiky?

Moc Tě zdravím! Eliška

Děkuji Vám, Doktorko a Eliško. Nemám moc příležitostí o svých zážitcích hovořit s lidmi ve svém okolí. Tyto nedávno, díky mému bratru nalezené stránky mi dávají tu možnost. Ještě jednou díky.
Milá Eliško, nemyslím, že bych byl způsobilý radit jiným jak vychovávat své děti. Má matka přespříliš naslouchala radám takových lidí, jako byli jeden starší (snad ani nemá děti, jeho známosti se Svobodnými zednáři stojí přinejmenším za zkoumání) a její "duchovní matka", velice autoritativní osoba, která se mnohokrát dostala do konfliktu s jinými členy sboru(nejen v otázce výchovy). Vaše dítě vnímá, jestli se rozhodujete a jednáte podle Svého rozumu nebo se necháváte vést jinými. V jeho očích ztratíte punc dokonalosti, vševědoucnosti. Pokud už takové rady přijímáte a aplikujete, pozorně sledujte, jak na to Vaše děti reagují. Nemusí dávat nesouhlas jasně najevo, mohou se uzavřít v případě, že nemají pocit rovného přístupu. Jejich vzdor pak může mít podobu změny chování, odporu ve zdánlivě nesouvisejících oblastech, tam, kde dítě má prostor k prosazení svého názoru. Je to však pořád projev nesouhlasu, není těžké si toho všimnout. Čím více se stavíte do role nezpochybnitelné autority, tím větší bude mít potřebu Vám oponovat. Nakonec si vytvoří vlastní svět, ve kterém si bude žít dle svého, nejhorší možnost. Už nikdy pak nebudete vědět, jaké Vaše děti doopravdy jsou, co si myslí a dělají. Tzv. dvojí život se pro ně stane nutností, bez níž by byly pouze loutkami ve Vašich rukou. V takovém případě už nikdy nebudete mít jistotu, že s Vámi jednají upřímně, říkají Vám pravdu, nejednají za Vašimi zády. Děti často mezi sebou soupeří, hrají si na válku, kdo s koho. V rodině to však není hra, ta válka je skutečná.
V případě, že je rozkol již v takovém stádiu, že nezbývá nic jiného, než je k poslušnosti donutit(přesně tam by to ale zajít nemělo), nepoužívejte "argumenty" typu: "Jsem tvůj rodič, tak poslouchej" nebo "Na to ještě nemáš věk,abys rozhodoval" apod. Taková argumentace je silně alibistická, dáváte tím dítěti najevo, že Vás jeho názor nezajímá. Nejednejte s nimi jako se Svým majetkem, oni jím nejsou, jsou Vašimi přáteli.
Další věc, která pro mě byla důležitá. Vyvarujte se různých ultimát typu: "Až ti bude 15(18,20), dělej si co chceš", "Dokud bydlíš pod mojí střechou..." atd. Dítě to vezme vážně a své úsilí zaměří na splnění Vámi definovaných podmínek. Můžete pak mít téměř 100% jistotu, že dojde k tomu, čemu jste se snažili zabránit. Obzvláště argument s bydlením je v nízkém věku nebezpečný. Já sám jsem nikdy neměl odvahu utéct z domova, Vaše děti ji však mít mohou.
Věc poslední, ne však významem. Držte slovo! Plňte dohody uzavřené se Svými dětmi. Rodič považovaný za lháře a zrádce již nikdy neobstojí.

Václave, děkuji Ti za odpověď. Věřím, že bude užitečná nejen pro mně. Je třeba si takové věci připomínat a slyšet je i od různých lidí.
Já jsem přesvědčená, že pokud člověk nemá dost dobrých vzorů, většinou vychovává své děti v podobném duchu jak sám byl vychováván. Je to těžké to změnit. Já jistě vím, že bez Boží pomoci to nezvládnu. Tvoje rady jsou velmi důležité a budu o nich ještě přemýšlet. Jestli Tě ještě něco napadne, napiš. Budu moc ráda.

Neztrácej, prosím, naději a pros Boha Otce, aby uzdravil Tvé zraněné srdíčko. Aby otevřel mamince oči a srdce, a aby Ti dal sílu jí ze srdce odpustit. Opravdu nevzdávej to, dokud oba žijete, máte ještě čas. Vím, že se Ti to možná bude znát nemožné, ale nevzdávej to, lidé se mohou změnit!!! Eliška

Hvězdlický napsal:PRO "KITE"

Mám určité výhrady proti SJ, ale s těmito tvými myšlenkami plně souhlasím...

Někdo si skutečně vytvořil jakousi "nenávist a opačný fanatizmus" takže nepřipustí nic dobrého tam, odkud vyšel....

BEZ NENÁVISTI MOHU VĚCNĚ KONSTATOVAT, ŽE ROZENÍ DĚTÍ NEBYLO V NSSJ V BRNĚ DOPORUČOVÁNO S OHLEDEM NA ČAS KONCE.

BYLO ZDŮRAZŇOVÁNO, ŽE TO ODVÁDÍ OD SLUŽBY. BYLO TO VŠAK RŮZNÉ, JAK RŮZNÍ LIDÉ JSOU I V TÉTO NSSJ. VŠE ZÁVISELO NA RODIČÍCH, JAK DĚTI VEDLI. JÁ VŠAK ZNÁM VNNSSJ, KDE DĚTI ZKLAMALI V DOSPĚLOSTI, TEDY NEDBALI DOBŘE MÍNĚNÝCH RAD SVÝCH RODIČŮ. TO VŠAK NEZNAMENÁ, ŽE V JINÝCH NS TOMU NENÍ TAKÉ TAK.

ANO MODLEME SE TAKÉ ZA VÍRU SVÝCH DĚTÍ. JE TO ZEJMÉNA V TOMTO ČASE VELMI ŽÁDOUCÍ.

OLDA

kód:

BEZ NENÁVISTI MOHU VĚCNĚ KONSTATOVAT, ŽE ROZENÍ DĚTÍ NEBYLO V NSSJ V BRNĚ DOPORUČOVÁNO S OHLEDEM NA ČAS KONCE.

Nebylo to jen rození dětí. Ale platilo i "nežeňte se a nevdávejte". Nepokračujte ve školním vzdělání. Nezajišťujte se po hmotné stránce atd, protože zítra je Armagedon a vše přijde vniveč. Jediné, co je nutné, je služba, služba a zase služba...

Ti, kdo to nebrali tak vážně (po shromáždění) , jsou dnes i se svými rodinami bezvadně zajištěni.

Já jsem tomu věřil a jednal podle toho. Doplatil jsem na to já, ale především moje rodina...

Hvězdlický napsal:

kód:

BEZ NENÁVISTI MOHU VĚCNĚ KONSTATOVAT, ŽE ROZENÍ DĚTÍ NEBYLO V NSSJ V BRNĚ DOPORUČOVÁNO S OHLEDEM NA ČAS KONCE.

Nebylo to jen rození dětí. Ale platilo i "nežeňte se a nevdávejte". Nepokračujte ve školním vzdělání. Nezajišťujte se po hmotné stránce atd, protože zítra je Armagedon a vše přijde vniveč. Jediné, co je nutné, je služba, služba a zase služba...

Ti, kdo to nebrali tak vážně (po shromáždění) , jsou dnes i se svými rodinami bezvadně zajištěni.

Já jsem tomu věřil a jednal podle toho. Doplatil jsem na to já, ale především moje rodina...

ANO TAK TO BYLO SVATOPLUKU. KDO JIM NALETĚL A PAK JIM TO VYTÝKAL, TAK ONI PRAVLILI POŠKOZENÉMU, ŽE JE TO JEHO PROBLÉM, NEBOŤ JEJ K NIČEMU TAKOVÉMU NENUTILI.

DĚLAL JSI TO ZE SVÉ SVOBODNÉ VŮLE A TEDY JE TO TVŮJ PROBLÉM.

TAKOVÉ JEDNÁNÍ SE MI VELMI PŘÍČILO I PŘI STAVBÁCH TZV SÁLU KRÁLOVSTVÍ, KDE PRÁCE VELKÉHO MNOŽSTVÍ OVEČEK BYLA POSLÉZE ZNEUŽITA JAKO PROSPĚCH PRO JEDNOHO SJ. MOŽNÁ DAL NĚCO POTOM NA SÁL, ALE NIKDO TO NEVÍ, NEBOŤ VŠE BYLO TAJNÉ.

PROTO TĚ SVATOPLUKU CHÁPU, ŽE JSI NA POSLUŠNOST POKYNŮ VNNSSJ DOPLATIL TY I TVOJE RODINA. JE TO POLITOVÁNÍ HODNÉ, ALE JAK VIDÍŠ ZE ZEMĚ ZASLÍBENÉ SE DOČKÁME JEŠTĚ MNOHA NEPŘEDVÍDANÝCH KATASTROF EKONOMICKÝCH A MORÁLNÍCH.

BOŽÍ POKOJ DUŠI TVÉ A VŠEM TVÝM RODINNÝM PŘÍSLUŠNÍKŮM.

OLDA

starší sboru Josef Kreibich,tak toho znám z Mariánských Lázní.A má své ctitele v Německu,kde si ho chválí.Také vynesl na přední místa sboru jistého farizejského nabubřelého týpka Františka Vrzáka.Co má Kreibich za vztahy se zednáři by mě docela zajímalo,byť mě u těch vyšších právě toto nepřekvapuje.

Hele ovečko, Ty znáš Mariánské Lázně, přesněji svědky z ML ?

Milý Václave.

Elišku a doktorku možná oklameš, ale mě ne. Vím, že vše, co jsi napsal je pravda. Velice si vážím tvé upřímnosti, ale tvůj příběh, je jednoznačně napsán účelově. Nezlob se, ale je to tak. Víš, co to je "kognitivní disonance". To je v psychologii jev, kdy se člověk snaží potlačit obrovský nesoulad mezi tím, co považuje za správné a čestné(př. krádež, lhaní, různé škodlivé zlozvyky atd), a mezi jeho skutečným jednáním.
Proto např. kuřáci, kteří jednoznačně vědí, že kouření škodí zdraví tvrdí, "že stejně každý z nás jednou zemřeme", nebo, "že tělo má jít do hrobu zhuntovaný" atd.
Mám ve své kartotéce mnoho případů, kdy člověk, který jednal velice špatně, se snažil vymluvit na to, že tak jednal pod vlivem okolností a výchovy. To, co je na těchto případech společné je to, že popisovali některé skutečnosti, které mluvili v jejich prospěch. Zážitky z dětství, tělesné tresty atd. V některých případech šlo o děti, které měli poruchy chování, nebo soustředění a jejich rodiče je nadměrně trestali. Vždy šlo o nadprůměrně inteligentní jedince. To si myslím, je i tvůj případ. Ale jejich intelekt nezaručuje čestné jednání.
Zmíňím se o jednom. Jedem muž, který byl velice přísně veden a ukazňován. V dětství s ním byli veliké výchovné problémy. Neustále stížnosti že školy apod. Kradl doma peníze, okrádal spolužáky, plival na děti, dělal třídního šaška atd. atd. Jeho matka ho za to velice trestala, protože to brala osobně, jako své selhání a ostudu. Tím nechci říct, že to je tvůj případ, ale souvislost tu přece jenom je, jak ukáži dále.
Proto se brzo rozhodl opustit domov s hlavou plno ideálu a nereálných představ. Viděl chyby hlavně u druhých, u sebe ne. A tam je ta podobnost. Dnes žije se dvěma ženam(oni o sobě vedí!) z nich jedna o sobě tvrdí, že je hluboce věřící. On totiž ženy velice rád oblbuje, většinou aby se měl kde vykoupat, přespat a pomilovat. Většinou hraje na city, aby získal sympatie. Dělá to tak asi dvacet let!
Své mamince napsal: "Proklínám tě co nejvíc. Je vůbec možno nenávidět takové zrůdy v lidské podobě, do smrti, pamatuj si to. Do smrti." Proč?! Protože jeho maminka vychovala z láskou tři děti. Kdežto on, na své dítě, dceru, neplatí vyživné už 17 let. Dnes ho hledá policie. Byl jednou trestaný. Z vězení své mamince psal toto: "Víš, vím, že jsi Ty zvláštní typ, pracovitý, obětavý dříč..." Proč takový rozdíl. Jeho rozpolcená osobnost totiž sama sebe nenávidí za to, že jako člověk nestojí za nic, a tak hledá kam by tuto nenávist nasměroval, aby se vyrovnal s onou "kognitivní disonancí". Za to, že on zneužívá důvěřivosti lidí, falšuje doklady, dělá podvody, a jednoznačně tíhne ke špatné společnosti. Kdežto jeho maminka, celý život pracovala poctivě, a řádně se, přes všechnu svou nedokonalost, starala o tři děti a vnoučata. I přes to, že byla v invalidním důchodě a trpěla těžkým astmatem. V dnešní době již jeho maminka nežije.
Václave, nehledej proto viníky, ale řešení, mohl by jsi nakonec skončit takto. Jen ty, a nikdo jiný než-li ty, není před Bohem zodpovědný za Tvé jednání. Tak tuto odpovědnost přijmy a staň se pevným a nesobeckým člověkem. Pamatuj, že ty jsi měl od Boha povinnost podřizovat se svým rodičům. Jestli byli nedokonalí, to není omluva proto, aby ty jsi mohl jednat stejně, nebo v krajním případě, ještě hůř, než-li oni.

Tvůj přítel Nikola

Znám tam odsud několik lidí,i ten jejich sál.Ten se stavěl právě za Kribicha cca v r.1994.Kraibich byl předsedající sboru a pak přesídlil na pobočku kde šéfoval,možná ještě šéfuje nad stavbami sálů.A ten Vrzák,co pod ním dělal staršího pak bydlel v Kreibichově domě hned vedle sálu.Teď už tam také není.Mam kontakt na nějaké lidi odtamtud.Tu stavbu financovali předevšim br. z NSR a tek se při tom nějak zaplatil i ten jeho dům.

"Kdo seje vítr, sklidí vichřici."To bohužel platí o spoustě rodičů SJ.Némám úctu k svému otci a nikdy jsem ji neměla protože úctu si člověk vyslouží svým jednáním.A muže to být stokrát napsaný v bibly.To prostě nejde i kdyby člověk sebevíc chtěl.Nadruhou stranu obdivuji svojí matku jak to všechno zvládla. Měla hodně tvrdý život a to jak to všechno zvládla je pro mě velkým příkladem.Takže si myslím, že to vůbec není o výchově o povinostech, vděku a podobně.Ale o tom abychom šli dětem dobrým příkladem.

Milá Mysteri.

Tím, ale jen budeš škodit sama sobě, ne? Jednou tady tvoji rodiče nebudou, ale problémy, které si svou vzpourou můžeš způsobit ano. Takové jednání má mnohdy dalekosáhlé dopady na celý tvůj budoucí život. Možná pak můžeš své rodiče proklínat, protože budeš vědět, jak je to raní, ale to tvé možné problémy nevyřeší. Tak, jako to nevyřešilo problémy onoho muže.
Zkus se proto nad oním skutečným příběhem zamyslet?!

Navíc Boží cesta, je tou nejlepší cestou. Jak pak můžeš naučit své děti uctě k sobě, jako k rodiči, když ji neumíš sama projevovat? Nejde tu o nějaké zbožňování, ale o vděk za práci a výchovu a čas, který nám rodiče věnují. Byť to dělají nedokonale.

Kdo neprožil nepochopí.Neříkám, že otce nemám ráda, že by mi na něm nezáleželo.I když dříve tak tomu asi bylo.Jenže jak říkáš nastala vzpoura a dalekosáhlé následky byly ty, že se otec změnil k lepšímu.Takže můžu říct, že ho mám ráda což bych asi dřív říct nemohla.A když už prošvih být dobrý táta je aspoň skvělý děda.Ale vážit si ho při jeho jednání nebo mít k němu úctu nedokážu snažím se ho spíš tolerovat.A své děti úctě k sobě učit nehodlám chci být taková aby si mě vážily za to jaká jsem, jak se chovám a jak jednám.Jak to dopadne ukáže čas.

Své rodiče proklínat nebudu protože každou zápornou emocí nejvíc člověk škodí sám sobě.A navíc mám úžasný poklad a to je maminka, která kdyby mohla tak by za nás i dýchala.

Mysteri napsal:"Kdo seje vítr, sklidí vichřici."To bohužel platí o spoustě rodičů SJ.
KOM. OLDA.
MLADÁ A NEMOUDRÁ SLEČNO. CTI OTCE SVÉHO A MATKU SVOU, ABY JSI DLOUHO ŽILA A DOBŘE SE TI VEDLO NA ZEMI. TAK TO RADÍ BOŽÍ SLOVO.
Némám úctu k svému otci a nikdy jsem ji neměla protože úctu si člověk vyslouží svým jednáním.A muže to být stokrát napsaný v bibly.
KOM. OLDA
BUĎ JSI VELMI MLADÁ A TEDY BEZ POZNÁNÍ MOUDRA, NEBO JIŽ VELMI ŽIVOTEM OTŘESENÁ SKRZE VELMI ŠPATNÉ SKUTKY SVÉHO OTCE. AŤ TAK ČI TAK STUDUJ BOŽÍ SLOVO A MODLI SE K BOHU, BY TI POMOHL SE TAKOVÉHO NEMOUDRÉHO AŽ ROUHAVÉHO SMÝŠLENÍ ZBAVIT. JINAK NEBUDEŠ BUDUJÍCÍM VZOREM PRO SVOJE DĚTI V BUDOUCNOSTI.

To prostě nejde i kdyby člověk sebevíc chtěl.Nadruhou stranu obdivuji svojí matku jak to všechno zvládla. Měla hodně tvrdý život a to jak to všechno zvládla je pro mě velkým příkladem.Takže si myslím, že to vůbec není o výchově o povinostech, vděku a podobně.Ale o tom abychom šli dětem dobrým příkladem.

KOM. OLDA
NO JE TO O POZNÁNÍ VČEM SPOČÍVÁ HODNOTA LIDSKÉHO ŽIVOTA. MĚL BY VÉSTI ŽIVOT K OBRAZU BOŽÍMU A SVŮJ ŽIVOT NAPLŇOVAT OVOCEM DUCHA ( PŘÍKLAD= TVOJE MAMINKA) A NE OVOCEM TĚLA (PŘÍKLAD= V TVÝCH OČÍCH OTEC).
HLUBOCE SE MÝLÍŠ, ŽE TO NENÍ O VÝCHOVĚ A O POVINNOSTECH OD ÚTLÉHO MLÁDÍ A K TOMU NÁLEŽÍ I DOBRÝ PŘÍKLAD VYCHOVÁVAJÍCÍCH, KDE JE LÁSKA POROZUMĚNÍ, POCHOPENÍ, TRPĚLIVOST, SEBEOVLÁDÁNÍ, LASKAVOST, DOBROTA, MILOSRDENSTVÍ A V ZÁJEMNÉ OBĚTOVÁNÍ.

PROSÍM OTCE I SYNA A DUCHA SVATÉHO, NECHŤ NA TEBE SESTOUPÍ A OSVÍTÍ DOBROTOU SRDCE A MYSL TVOJI.

OLDA

Nikolo, mám dojem, že pokud neznáš Václava osobně, že jsi to přehnal. To , co mu chceš sdělit je sice pravda, ale pokud ses netrefil v jeho případě do černého, můžeš mu také hodně ublížit. Pokud ses trefil, může to Václavovi pomoci, protože pravda skutečně osvobozuje i když většinou nejdříve bolí. A to často i dost!! Ale připomínám Jobovy přátele, Ti byli pro Joba největší mučírnou. Tak pozor na to!!

Taky mi to příjde drsný.Václav nikde za své chování neobviňuje rodiče.Jen se svěřil A to je zde na fóru dost risk.Vždycky se tu najde dost mravokárců co rádo hází kamenem.

Ale připomínám Jobovy přátele, Ti byli pro Joba největší mučírnou. Tak pozor na to!!

Ano,s tím plně souhlasím.

Vždycky se tu najde dost mravokárců co rádo hází kamenem.

Jak sama píšeš: "Taky mi to přijde drsný." Ano, ten příběh, který jsem popsal, je opravdu drsný. A mnoho dalších, které znám. Když jsem se snažil přijít na podstatu toho, proč k tomu došlo. Tak jsem zjistil určité sklony oné osobnosti.
Omlouvám se Václavovi, pokuď jsem se ho dotkl. Ale nemám jinou možnost. Vím, že k tomu, aby se zde svěřil byla potřeba odvaha. Ale setkal jsem se z celou řadou případů dětí SJ, kteří kvůli sklonu, o kterém jsem psal, nebyli nikdy schopni postavit se na vlastní nohy, jako suverénní jedinci, schopni nést odpovědnost sami před sebou i před Bohem a lidmi. Vždy, jako by se za nimi táhla jejich minulost a oni, jakoby se nikdy nebyli schopni se s ní vyrovnat.
Podstatnou část svého života pak prožili obviňování SJ, rodičů, pak i spolupracovníků, světa kolem sebe.
A proto mluvím tak otevřeně, až drsně, protože o tak vážných věcech se takto mluvit musí. Nejde tu jen o Václava, ale o mnoho dalších, kteří opouštějí společenství SJ, ale mnohdy nejsou schopni vést produktivní život. Jejich život je neustálé obviňování sebe samých, nebo lidí z jejich náboženské minulosti. A aby tomuto konfliktu v jejich osobnostech unikli, začnou žít v sebeklamu.
Navíc můj příspěvek nebyl namířen proti osobě Václava. Ale spíš mu měl ukázat cestu, kterou se z tohoto bludného kruhu dostat. Ta cesta je přijmout odpovědnost za svůj život. To je celé.

Nikolo,píšeš:

"Ale setkal jsem se z celou řadou případů dětí SJ, kteří kvůli sklonu, o kterém jsem psal, nebyli nikdy schopni postavit se na vlastní nohy, jako suverénní jedinci, schopni nést odpovědnost sami před sebou i před Bohem a lidmi. Vždy, jako by se za nimi táhla jejich minulost a oni, jakoby se nikdy nebyli schopni se s ní vyrovnat.
Podstatnou část svého života pak prožili obviňování SJ, rodičů, pak i spolupracovníků, světa kolem sebe."

Ano, souhlasím, obviňování nám nepomůže. A|e rada vyrovnej se svojí minulostí je příliš obecná. Kdo ví jak se to dělá? Kdo to umí? S mnoha zraněními se člověk bez Boží pomoci prostě nevyrovná. Je třeba postavit se proti sebelítosti a plně důvěřovat Bohu, že On mi s tím pomůže. Uvádím odkaz na stránky, kde je napsán pěkný článek, jak je sebelítost nebezpečná.

[You must be registered and logged in to see this link.]

Jsou tam i jiné zajímavé články.


Jinak Nikolo, obvinil jsi Václava z toho, že chce někoho oklamat, že píše účelově...a pak jsi začal vyprávět svoji zkušenost s jinými lidmi. Nechápu jak můžeš napsat, že to nebylo namířeno proti němu. Pokud jsi psycholog profesionál, věřím, že máš mnoho zkušeností a díky Bohu za to. Ale divím se, že nevidíš, že jsi ho nejdříve osobně obvinil. Jak chceš, aby Ti naslouchal ?

ALE CHÁPU, ŽE CHCEŠ PŘEDAT CO VIDÍŠ A ZNÁŠ. Ale začal jsi nešťastně! Alespoň tak to vidím já.

Nikolo, obvinil jsi Václava z toho, že chce někoho oklamat, že píše úščelově...

Napsal jsem to, protože je to pravda. Člověk má začít tím, že začne psát především o sobě. Má začít tím, jaký on má vztah k lidem kolem sebe. Proč on osobně jde svou cestou. Václav začal tím, že hlavní důvod, proč on opustil společenství se SJ, byla jejich nedokonalost. Přísná výchova, atd. Kde by býval byl, kdyby se se SJ nesetkal. Čeho všeho by se býval nedopustil. A v tom já vidím hlavní problém. To, co Václav napsal, může být pravda. Nicméně ho to nikdy nezbaví odpovědnosti za jeho jednání.

A právě proto jsem mu napsal, příběh onoho muže. Na úplném začátku byl takový sklon. Na úplném začátku to nebyl takto zkažený člověk, který se probodal mnoha bolestmi a způsobil tolik zklamání lidem, kolem sebe. Vše co dělal, bylo vlastně následkem toho, jak byl vychováván a ukazňován. Takto si totiž odůvodňuje své jednání. Všichni byli povinní se měnit, až na jednu osobu, a to byl on sám. On nikdy nebyl schopen podívat se pravdě do očí, a nahlas si odpovědět, jak je na tom on sám. A právě proto byl jeho konec tak trpký a hořký. Dodnes je takový. A bude takový dokud nezačne žít sám za sebe, nést odpovědnost sám za sebe, a dokuď se nezačne posuzovat, podle dokonalých Božích měřítek.

Václave, ty takto skončit rozhodně nemusíš, ale o tomto nebezpečí by jsi měl vědět.

Souhlasím s tím, že je potřeba podívat se pravdě do očí. Jednou člověk prostě musí přijmout odpovědnost sám za sebe, za své jednání a musí se rozhodnout jednat jinak. Začít život s Bohem je záležitostí osobní touhy, osobního chtění. Sebelítost, či neustále vidění problémů někde jinde odvádí pozornost od hlavního zdroje proměny a tím je pokání. Jak má člověk učinit pokání před Bohem, když je plný bolesti a pocitu křivdy, když se to stane jeho životním postojem? Pokud mají změny činit druzí a ne především on, pak bude stále čekat na ty druhé a život bude utíkat v marnosti a nenaplněnosti. Jednou je potřeba učinit rozhodnutí a vykročit správným směrem, oddělit se od starého života a začít nový, vlastní, ve vlastní režii. Tou nejlepší možností, jak změnit svůj život, je Ten, který za Tebe zemřel a je přichytaný Ti pomoci. Vlož svou důvěru v něj a řekni mu, že bys chtěl.

Píši to obecně a pokud se v tom někdo zhlédne, je na něm, co s tím udělá.

Přidávám nádherné, pravdivé, ale v nepravou chvíli použité verše!!

Jób 11:13  Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu,
14  jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost,

Jób 11:16  zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.
17  Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro.
18  Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí.
19  Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí,