Sály království a rychlostavby

Ahoj Doro,
myslím, že jsi to hezky vysvětlila. Opravdu nás to asi mate. Ikdyž, ,mám pocit že ...mate..je i někdo jiný .
Tajy znám jeden takový případ, snad jiný než ty (západní čechy), a dělá to tam ten dotyčný podobně. Škoda ztracených minut a hodin v životě, lidi si tam na to zvykli a mají ho za ubožáka..
Milan

Ahoj Milane,
souhlasím. Myslím, že je to nějaká hra na mučedníka v naději, že lidé ve sboru pochopí, jak mu ublížili, když ho, který sboru zasvětil veškerý svůj volný čas, peníze a všechno, vyhodili. Oni to možná i pochopí, ale nic se tím nezmění - co se stalo, nejde vrátit. Myslím, že jsi to vyjádřil dost trefně, jak se na to lidi v tom sboru dívají
Možná je chyba v tom, že to člověk bere, jako že investoval do sboru. Když to bude brát, že dával Bohu (tedy aspoň dle svého nejlepšího přesvědčení), může se s tím líp vyrovnat. Jednal v dobré vůli, stavěl modlitebnu / sál, dával peníze, dával čas.. a Bůh mu to počítá, přesto že po lidsku je 30 let života pryč.
No, v případě toho bratra, co znám, je to zabitý čas, protože jeho rodina chodí do jiného společenství, kde se jim daří dobře, zatímco on trucuje ve svém bývalém sboru a k ničemu to není.
Ale jestli to Nikola vnímá tak, že ho k podobnému postoji vede Bůh, tak ho nejspíš nepřesvědčíme...

Doro, někdy si i myslím, že si z nás Nikola dělá legraci..
Občas opravdu žasnu, ale jestli to myslí upřímě, tak taky dobře.

Zrovna jsem včera mluvil s manželkou(mluvím s néí samozřejmě každý den), která byla od malička vychováváná ve velice bigotní rodině SJ, že nejtěžší v tom procesu, který jak věřím mám již za sebou, je přiznat si, bez křivdy ke komukoliv, že jsem nalítnul, nebo udělal chybu já a jen já, nikoho nevynit, nikomu nedávat na vědomí, že on za to může. Paradoxně, ten kdo mě do sboru přivedl, zůstává mím přítelem, i když zná moje nynější názory a on je SJ.
Taková zvláštní symbioza, když však cítíme, že se dostáváme k tématu, které by nás rozhádalo, tak převedeme řeč jinam. Veliká škoda, že to tak nejde se všemi SJ, bylo by to ku prospěchu všech, myslím.
Milan

Myslím, že pro muže je to těžší - že se hůř vyrovnávají s neúspěchem. Potřebují něco v životě dokázat, být úspěšní a uznávaní... (ženy asi taky, ale míň). Tím ani v nejmenším nic proti mužům, naopak. Spíš že si to jako ženská nedovedu představit. My tyhle věci asi až tak neprožíváme. (no, i když... )
Ale souhlasím s Tebou, je to ponižující přiznat, že ta pravda, kvůli které jsem tolik obětoval a kterou jsem tolika lidem vnucoval, je ve skutečnosti lež (nebo velká část z ní je lež).
No ale ta možnost začít znovu a jinak, ta je skvělá, ne?

nepopsatelně krásná, jednoduše a prostě k prožití

Nikola Tyrpak napsal:Nejsem otrokem lidí Zbyšku, i vy ostatní, a tak dělám to, co po mě chce můj Pán, Ježíš. Neposlouchám v tomto směru nikoho, jen jeho. A on chce abych zůstal.

V pořádku. V SZ mě zaujal tento příběh:

Sd 6:37-40 "37 Hle, rozprostírám na humně ovčí rouno. Bude-li rosa jenom na rouně a všude po zemi bude sucho, poznám, že mou rukou vysvobodíš Izraele, jak jsi řekl."
38 Tak se také stalo. Nazítří za časného jitra rouno vyždímal a vytlačil z něho plný koflík rosy.
39 Gedeón dále prosil Boha: "Nechť proti mně nevzplane tvůj hněv, když promluvím ještě jednou. Rád bych to s rounem zkusil ještě jednou. Kéž je jenom rouno suché a všude po zemi rosa!"
40 A Bůh to tak té noci učinil. Jenom rouno bylo suché, zatímco všude po zemi byla rosa."

Může se stát, že se mi něco "vylíhne" v hlavě. Jak prověřím, odkud to bylo? Já si vzal příklad z tohoto příběhu a vždy, když jde o něco důležitého, žádám po Bohu takový důkaz, který nemohu svou myslí ovlivnit, ani svým výkladem. Teprve až takový důkaz přijde, považuji danou věc jakožto od Boha.

Navíc ten text uplatňuješ nesprávně. Netýká se Boží církve, ale lidí vně. V Božím domě je i nepřijatý prorok doma, protože je to Boží dům, Boží velkolepá stavba z živých kamenů.

Problém je v tom, že SJ nejsou tím, za co se vydávají. Jsou tedy falešným prorokem (a to dokonce v obou významech, které jsem uvedl). Dosvědčil mi to Bůh, přičemž jsem použil výše uvedenou metodu (tedy ne s rounem, vlastní).

Oba dva máte jakési svědectví od Pána, aby jste se rozhodli, ten zůstat, ten odejít.

Pro mne stačilo několik textů o falešných prorocích a nějaké další nesrovnalosti.

Ale, co když má Pán s někým nějaký záměr a k tomu je potřeba, aby zůstal mezi SJ.
Jiný je podnícen k odchodu.
A ještě jiný, je možná nasměrován jako nástroj Pána, do nějaké jiné církve.

Co když, co když...Čas ukáže.

Někdo má možná svůj úkol tady na diskuzi, třeba čeřit a prokysličovat zakalené vody a tím třeba donutit ostatní k větší aktivitě.

Jednou je použit Duchem ten, po druhé onen. Nemusí být každý názor jen osobním názorem. Může to být skutečně poselství Ducha..
Ale Duch nepotřebuje reklamu. Kde je moc reklamy, tam to trošku asi zavání .

Tak nějak si to představuji.

Vím, že se to na téma "Sály království" nehodí, ale ještě jeden příspěvek na toto téma, aby nevyrčené nezavdávalo místo nejasnostem a klepům.

"Proč k tobě přišel ten pomatenec?" 2.Královská 9:11

Někdy skutečný prorok na lidi takovým způsobem působí, jako "pomatenec". Ale takový je každý, který se narodil z Ducha.

"Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Takový je každý, kdo je zrozen z ducha." Jan 3:8

Jednu příhodu z mnoha, které mě provází od mého pomazaní. V roce 1999 jsem se přistěhoval do jednoho severočeského městečka. Neměl jsem vůbec nic, ani práci, jen bydlení. Práci jsem sehnal asi za dva, nebo tři dny. Začal jsem tedy pracovat. Neměl jsem vhodné bydlení a tak jsem tuto věc předkládal Jehovovi Bohu v modlitbě. (Bydleli jsme v jedné místnosti u rodiču mé manželky.) Během jednoho měsíce jsme získali podnájem. Jen byl trochu nad naše finanční možnosti, a tak jsem se modlil dál. Asi za půl rok jdeme, a na nástěnce vidíme, že byt třetí kategorie je od města k maní, Tak jsem se pomodlil a šli jsme na byťák. Byt získala matka samoživitelka se dvěma dětmi. My jsme byli na druhém místě, jako manželé, čekající dítě, bydlící u rodičů, nebo v podnájmu. Najednou nám přišlo předvolání na byťák, že ta matka si to rozmyslela, a že pokuď ten byt chceme, můžeme ho mít. Zaplatili jsme roční nájem dopředu a byt dostali. Nebylo v něm nic. Jeden kohoutek ze studenou vodou, splachovací záchod. Žádné odpady, žádné rozvody vody. Nefunkční topení. Před námi tam bydlela stará 90-ti letá paní. Během 7 měsíců jsem byt zrekonsruoval. Vetšinou sám, nikoho jsem zde, kromě mé manželky, neznal.
Před naším bytem stali pravidelně dvě sestry, sešel jsem za nimi dolů, představil jsem se a požádal o pravidelné dodávání časopisu. Sestry z toho byli celé pryč. Hned druhý den jsem šel na shromáždění SJ. Bratr(předsedající dozorce) mě vzal stranou a hned se na mě obořil, že jsem sestry obelhal a tak něco v tom smyslu. Když to vemu rychle, za čtvrt hodiny našeho rozhovoru se mě omluvil, a řekl, že mě nemůže zakázat chodit na shromáždění, pokuď budu chtít, a že jeho reakce byla přehnaná. Omluvu jsem přijal. Do dnes pravidelně chodím na shromáždění. Nevím proč, ale citil jsem, cítím, že tam je mé místo. Nejdřívě jsem vůbec nevěděl proč. Říkal jsem si, má účas je zbytečná, stejně nic nezměním. Ale Pán mi řekl. "Já jsem s tebou a tvé místo je tady, neopouštěj mé ovce." Asi rok se nedělo nic, přijížděli krajští dozorci a řešili zda mi sestry mohou dávat časopisy do ruky, nebo do schránky, pak rozhodli, že časopisy mohu dostávat, ale jen ve sboru, a tak se děje až dodnes. Nikdo mě nezdravil, přesně podle instrukcí. Najednou někdo zazvonil, jeden bratr stál dole, a šeptal, zda může přijít nahoru, jestli mě to nevadí. Řekl jsem, že mi to nevadí, ať jde klidně dál. Pry se modlil a že prostě za mnou musel přijít, asi po pěti minutách se naprosto nervově zhroutil, nebudu říkat proč, a tak jsem ho utěšil a dal několik biblických rad. Modlil jsem se sním a zpívali jsme spolu. Kdyby nás někdo v té chvíli viděl, řekl by, "Pomatenci" Odešel úplně jiný člověk. Za týden přišel znovu, řekl mi že celou tu dobu děkoval Bohu za to, že mu pomohl a poslal mu do jeho životní cesty mou osobu. Dnes po 8-mi letech mě zdraví všichni, a chodí za mnou mnoho bratrů.(Pochopitelně tajně!) Sestry musím odmítat, nebylo by to vhodné. Přesto pokuď přijdu do sboru, tak se na mně velice přívětivě usmívají. Někdy přijdou a potichu řeknou: Jsem moc ráda, že tě vidím bratře. Kdy už tě budeme moci zdravit." Nebo jen řeknou: "Jsem moc ráda, že tě tu opět vidím." Jeden bratr, takový skalní a nepřístupný typ, i on po 5-ti letech roztál jak rampouch. A když mě vidí, tak se usmívá a mrká na mě okem.
Píši o tom proto, že nikdy nevíme, co s námi náš Pán zamýšlí, nebo komu naším prostřednictvím pomůže. Proto důvěřujte našemu Pánu, nechte se jím vést a vložte na něho všechno své trápení i svou ubohost. Neopustí Vás.
Někdy chceme. aby jsme dělali víc, ale právě v té nečinnosti, v tom čekání, v naší malosti, mnohdy uděláme více, než jsme tušili. Vždycky je možné něco udělat. Třeba jen se na někoho mile usmát.

Nikolo, v pohodě. Ráda jsem si to přečetla a je to zajímavý příběh. Jsem ráda, že jsem se o tobě víc dozvěděla.
Jen nevím, co je na tom prorockého? Takhle to u křesťanů funguje přeci normálně, když žijí s Pánem a nechají se jím vést...

Podobnou zkušenost jsem prožíval také. Dům a jeho rekonstrukce, zaměstnání, studium, různá postavení ve sboru (sborech) a hlavně plná oddanost Jehovovi a organizaci.
Moje modlitby byly vždy vyslyšeny. Doma, v zaměstnání i kriminále.

Po dlouhé době, a dalších zkušenostech, po tom, co jsem nahlédl do větší hloubky organizace, mě došlo, že modlitby byly splněny PŘEDEVŠÍM PROTO ABY MNE UTVRDILY, ŽE JSEM NA SPRÁVNÉ CESTĚ.

Ale správná cesta to nebyla. Ovoce, které s sebou nesla, to dokazovalo.

Dnes, žádné modlitby nefungují, ale cítím, že je to naprosto v pořádku.

Něco uvnitř vyjadřuje souhlas S TÍM, CO DĚLÁM A JAK MYSLÍM...

Ahoj Nikolo! Také děkuji za kousek Tvého příběhu, potěšil mne!

Píšeš: Ale Pán mi řekl. "Já jsem s tebou a tvé místo je tady, neopouštěj mé ovce."

Řekl Ti to slyšitelným hlasem nebo jsi to prostě věděl?

Z toho, co jsi napsal se mi líbí také toto:

Proto důvěřujte našemu Pánu, nechte se jím vést a vložte na něho všechno své trápení i svou ubohost. Neopustí Vás. Někdy chceme. aby jsme dělali víc, ale právě v té nečinnosti, v tom čekání, v naší malosti, mnohdy uděláme více, než jsme tušili. Vždycky je možné něco udělat. Třeba jen se na někoho mile usmát.

Díky! Eliška

Dědo, prosím Tě, můžeš mi více vysvětlit Tvůj následující komentář?

mě došlo, že modlitby byly splněny PŘEDEVŠÍM PROTO ABY MNE UTVRDILY, ŽE JSEM NA SPRÁVNÉ CESTĚ.

Ale správná cesta to nebyla. Ovoce, které s sebou nesla, to dokazovalo.

Dnes, žádné modlitby nefungují, ale cítím, že je to naprosto v pořádku.

Už dříve jsem se na to chtěla zeptat. Díky!

Řekl Ti to slyšitelným hlasem nebo jsi to prostě věděl?

Správná otázka.To je právě to zvláštní. ve skutečnosti jsem žádný hlas neslyšel, byl to zvláštní hlas, který jakoby prostupoval celým tělem, takový, který, jakoby Vás někdo jemně tisknul a povzbudivě utěšoval.

Těžko se to popisuje. Ale věděl jsem dopředu, že za mnou někdo jde, co se stalo, a co ten člověk potřebuje slyšet a jakým způsobem ho mám utěšit.

Přišli za mnou i jiní, ale Pán mi o nich odhalil, že jsou to zkažení, nemravní lidé, hamižní a odporní ve své špíně, nevím už přesně co jsem jim řekl a jak, ale když ode mě utíkali brali schody po třech.

Dobře Niku .... takže 12 leté ovoce je to, že na Tebe mrká šéf sboru a sestry Tě chtějí tajně navštívit ?
Pravda ... fešnej seš

kód:

Dědo, prosím Tě, můžeš mi více vysvětlit Tvůj následující komentář?

Víc vysvětlovat nemám chuť. Nechci být "kamenem úrazu" pro ty, kteří hledají.

Už delší dobu tu jsou příspěvky ne úplně k tématu o sálech království, ale nevím přesně, kam je přesunout, tak je tu nechávám.
Jen pár posledních příspěvků, které se jasně týkaly otázek kolem svatého Ducha, jsem přesunula do tématu "Kdo je Duch svatý? Záleží na tom?" na fórum "Bible". Tak vám to píšu, abyste je tu nehledali.