Nauky SJ, které nejsou založeny na Bibli

Tak som zaregistrovaný na niektorých miestach kde mám celé meno a pri registracii mi to vo firefoxe automaticky dalo ako meno, priezvisko som vymazal takže preto Ing.Peter, ale nemyslím že je to dôležite pri osloveni, stači Peter

Ing.Peter napsal:Môže mi niekto ak bude mať čas a chuť stručne, na základe Písma napísť na základe čoho JS majú nauku o 2 triedach /144000,a iné ovce/,a na základe čoho z Písma usudzujete ,že to tak nieje..

Ahoj Peter, pokusím se napsat svůj pohled na tuto otázku.

SJ svoji nauku o dvou třídách křesťanů zakládají převážně na dvou biblických pasážích. Tou první je Jan 10:14-16 a tou druhou je Zjevení 7:4-10. Co se v jednotlivých úsecích Bible říká? (použité texty Bible21)

Jan 10:14 Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě,15 jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce.16 Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.

Ježíš tu mluví k lidem z izraelského národa, kteří pokládají pohany za nečisté lidi. Ježíš jim zde v obrazné řeči o dvou stádech a jednom pastýři ukazuje, že krom Izraelitů, kteří ho přijmou, ještě přivede lidi z národů (jiné ovce), kteří v něho také uvěří a udělá z nich jedno stádo.
Něco podobného později říká apoštol Pavel i druhé straně - pohanům:

Efezským 2:11 Pamatujte, že pokud jde o tělo, byli jste původně pohané (které ti, kdo patří k obřízce, ručně vykonané na těle, nazývají neobřezanci).12 V té době jste byli bez Krista, oddělení od společnosti Izraele, cizí pokud jde o smlouvy zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.13 Nyní jste ale v Kristu Ježíši! Kdysi jste byli vzdálení, ale teď jste díky Kristově krvi blízcí.14 On sám je náš pokoj; on spojil oba tábory v jedno a zbořil hradbu, která je rozdělovala. 15 Vlastním tělem zrušil nepřátelství, totiž Zákon spočívající v přikázáních a předpisech, aby z těch dvou stvořil sám v sobě jednoho nového člověka. Takto nám přinesl pokoj.16 V jednom těle usmířil oba tábory s Bohem, když svým křížem ukončil jejich nepřátelství.

Od začátku Bůh předkládá svému lidu pouze jednu naději stejnou pro všechny. Ať to byli kněží, či prostí Izraelité, všichni vzhlíželi ke stejné naději bez rozdílu a ta dnes přechází i na pohany.

Apoštol Pavel toto spojení všech křesťanů, jak z Izraele, tak i z pohanů přirovnává k tělu, kde mají jednotlivé údy sice různé úlohy, ale jednu společnou naději stejnou pro každého.

Efezským 4:4 Je jedno tělo a jeden Duch, jedna naděje, k níž jsme byli povoláni,5 jeden Pán, jedna víra, jeden křest,6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všechny a skrze všechny a ve všech.7 Každému jednotlivému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování.

Jinými slovy zde všechno směřuje ke spojení (splynutí) v jedné naději.
Zcela nepochopitelně a nelogicky SJ tyto verše (Jan 10:14-16) používají přesně naopak ke kastovnímu rozdělení křesťanů.


Zbývá tedy ještě ta druhá pasáž ze Zjevení, na které SJ staví svoji nauku. Předem je nutné říci, že pokud někdo staví základ pro dogma pouze na knize Zjevení, je to mírně řečeno opovážlivost. Kniha Zjevení je plná obrazů, které se často stávají zdrojem pro lidi se sklonem k různým spekulacím a kontroverzním úvahám.

Co uvedené verše říkají?
Zjevení Janovo 7:4 A slyšel jsem počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc jich bylo označeno ze všech pokolení synů Izraele:
5 z pokolení Juda 12 000 označených, z pokolení Ruben 12 000 označených, z pokolení Gád 12 000 označených,6 z pokolení Ašer 12 000 označených, z pokolení Neftalí 12 000 označených, z pokolení Manases 12 000 označených,
7 z pokolení Šimeon 12 000 označených, z pokolení Levi 12 000 označených, z pokolení Isachar 12 000 označených,8 z pokolení Zabulon 12 000 označených, z pokolení Josef 12 000 označených, z pokolení Benjamín 12 000 označených. 9 A hle, potom jsem spatřil veliký zástup, který by nikdo nemohl sečíst, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni do bílých rouch. V rukou měli palmové ratolesti 10 a hlasitě volali: "Spasení náleží našemu Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi!"

SJ učí, že těch 144 000 jsou tzv. pomazaní křesťané s nebeskou nadějí (duchovní Izrael). "Velký zástup" jsou obyčejní křesťané s pozemskou nadějí. Jak k tomuto kastovnímu rozdělení křesťanů SJ došli mi není jasné. V celé Bibli jsem nenašel jediný text (pokud nebude vytržen z kontextu), který by takovéto rozdělení byť jen naznačoval.

Zajímavé je, co k této pasáži uvádí J. Mrázek ve své knize "Zjevení Janovo". Zjednodušeně řečeno varuje před snahou některých církví nacpat za každou cenu své členy do této skupiny doslovných 144 000 osob a uvádí některé důvody. Nechce se mi to opisovat. Stojí za to si tuto knihu přečíst celou. Rozhodně dává otevřenější komentáře a rozbory biblické knihy Zjevení, než kniha "Zjevení vrcholí" od SJ.

V Biblii nachádzam texty aj o nebeskej nádeji aj o pozemskej, tak mám v tom trochu chaos.. Je to podľa mňa logické , že zem tu nieje len tak nadarmo - budú tu ľudia večne , na druhej strane načo by potreboval Boh tam hore niekoho, veď má anjelov,Syna,on je Všemohúci tak načo by mu tam trebalo ešte niekoho, aby vládli spolu sním nad zemou? On to sám nezvládne? Načo musí človek žiť na tu a až potom hore, Prečo nie rovno hore a vyhol by sa utrpeniu tu na zemi? Prečo stále nerieši nič zo zemou? Hmm tých otázok by bolo veľa.

Pro Ing. Petera:

Jestliže je pro Tebe logické, „že zem tu nieje len tak nadarmo“, pak by pro Tebe neměl být problém přijmout staré židovské učení, jež je vyjádřeno v tomto aforismu: „Tento svět se podobá předsíni budoucího světa, připrav se v ní, abys mohl vstoupit do paláce.“ (COHEN, A. Talmud /pro každého/. Praha: Sefer, 2006. ISBN 80-85924-49-8 [str. 431]) Tento aforismus je totiž zároveň vysvětlením, proč člověk musel být stvořen zde na zemi a projít si jistým utrpením, aby mohl poté v budoucnu sehrát svou úlohu i v nemateriálním světě (viz např. 1. Korintským 6:3).

To je potom v rozpore z tým ,že Boh je láska, ak by chcel aby človek najsôr trpel . Milujúci rodič by s tým nesúhlasil .. Boh áno? neviem, je to iste zložitejšie

Bráškové a sestřičky.

Je snad Bůh krutý, když dává možnost výběru, tedy život nebo smrt? Jsme utvořeni tak, že jsme schopni se rozhodovat. Proto, co zaséváme to sklízíme, to už s Bohem nemá co dělat, tedy v tom smyslu, že za takové rozhodnutí neseme odpovědnost my. Rozhodující je, že tu ty možnosti volby jsou. Proto nevím kde se stále bere ta potřeba, že když něčemu nerozumím, nebo když to není dle mého přesvědčení, že ta jiná varianta musí vždy poukazovat na to, že takový Bůh by byl tyranským Bohem? Ale to je opět jen a jen lidský úhel pohledu. Jak může být Bůh krutý, když je LÁSKA??? :-)

Pavel

Tento aforismus je totiž zároveň vysvětlením, proč člověk musel být stvořen zde na zemi a projít si jistým utrpením, aby mohl poté v budoucnu sehrát svou úlohu i v nemateriálním světě (viz např. 1. Korintským 6:3).

Martine,
jsem stejně jako ty přesvědčen, že konečné určení člověka je v nemateriálním světě a je to tak dáno od jeho stvoření. Na rozdíl od citovaného tvrzení jsem však přesvědčen, že měl Bůh pro lidstvo připravenou cestu do nebe i v případě, že by nezhřešili a netrpěli. Tato varianta však nenastala a tak to máme s tím utrpením.

Bůh by nestvořil lidi, nehřešili-li duchovní tvorové? Jelikož Bůh je mimo čas, věděl, že jednou hřeší, a tím pádem před stvořením všeho mimo čas Bůh zplodil Syna, aby se stal prostředkem stvoření, to Slovo. Tímto Slovem skrze DS učiněna mj. i země a viditelné věci v nebi proto, aby andělé ti neposlušní mohli vidět na sobě, když se do tvorů na Zemi zaplétají. O to Bůh bude chválen víc pro Jeho dobro a trpělivost a lásku vůči svým tvorům.
To je moje úvaha.

Bůh by nestvořil lidi, nehřešili-li duchovní tvorové? Jelikož Bůh je mimo čas, věděl, že jednou hřeší, a tím pádem před stvořením všeho mimo čas Bůh zplodil Syna, aby se jako to Slovo stal prostředkem stvoření. Tímto Slovem skrze DS učiněna mj. i země a viditelné věci v nebi proto, aby andělé ti neposlušní mohli vidět na sobě, když se do tvorů na Zemi zaplétají. O to Bůh bude chválen víc pro Jeho dobro a trpělivost a lásku vůči svým tvorům ve jménu Ježíš s prolitím krve pro naše hříchy.
To je moje úvaha.

otravný, promiňte.
Nemůžu opravit. Můj první příspěvek pro malou opravu vynechte. Díky.

Bráškové a sestřičky.

Myslím si, že právě touha vědět všechno a za každou cenu mít pravdu, přivedla lidstvo, církve nevyjímaje k tomu, že často vymýšlely a domýšlely takový nesmysly, že do dnes z toho mají problém někteří jednotlivci nebo skupiny. Víra přeci je o tom, že nemám jistotu, protože si to nemohu ohmatat, nevidím to, ale všechny ostatní dostupné okolnosti naznačují, že víra je správná, a proto dotyčný věřící má jistotu, například Abraham, on díky víře viděl to město, Josef díky víře byl jaký byl a zachránil jak svoji rodinu, tak tisíce ne-li sta tisíce lidí, které neznal a kteří nebyli ani jeho. Petr, apoštol, díky víře kráčel po vodě, v okamžiku když pochyboval, začal se topit. Proč určité věci jsou v Písmu napsány jak jsou napsány, víme, že právě díky víře a DS, nám to má být otevřeno, ale i samotný ap. Pavel psal, že zatím naše poznání je omezené, ale řešil to, byl zkroušený? Ne, ve víře vytrval a došel ke svému, Bohem danému, cíli.

Pro Ing. Petera, který napsal (Wed 27 Mar ŕ 13:08):

To je potom v rozpore z tým ,že Boh je láska, ak by chcel aby človek najsôr trpel . Milujúci rodič by s tým nesúhlasil .. Boh áno? neviem, je to iste zložitejšie

To, že připustím, že někdo prochází utrpením, ještě neznamená, že chci, aby tím utrpením procházel. S Bohem je to jako s rodiči, kteří mají lásku ke svým dětem. Každý rodič, i ten nejlaskavější, ví, že děti v průběhu života mohou onemocnět, mohou se zranit, může jím být ublíženo atd., a přece jim to nebrání, aby své děti přivedly na svět. Co je na tom tak složitého?

Pro Zdeňka, který napsal (Wed 27 Mar ŕ 18:43):

Martine,
jsem stejně jako ty přesvědčen, že konečné určení člověka je v nemateriálním světě a je to tak dáno od jeho stvoření. Na rozdíl od citovaného tvrzení jsem však přesvědčen, že měl Bůh pro lidstvo připravenou cestu do nebe i v případě, že by nezhřešili a netrpěli. Tato varianta však nenastala a tak to máme s tím utrpením.

No, pokud vycházím z toho, že Bůh je Vševědoucí, pak bych měl také připustit, že Bůh již při stvoření člověka mohl vědět, zda bude cesta, kterou by případně pro člověka připravil „do nebe i v případě, že by nezhřešili a netrpěli“, využita či nikoliv.

No, pokud vycházím z toho, že Bůh je Vševědoucí, pak bych měl také připustit, že Bůh již při stvoření člověka mohl vědět, zda bude cesta, kterou by případně pro člověka připravil „do nebe i v případě, že by nezhřešili a netrpěli“, využita či nikoliv.

Tak jsem se tu ocitli v diskusi zcela mimo vlákno tématu , ale tak už to v rozhovorech prostě bývá.

Tvá úvaha je logická. Výchozím předpokladem je chápání Boží vševědoucnosti. Objevují se různé filosofické konstrukty o Boží existenci mimo čas. O tom, že Bůh nahlíží na celou lidskou existenci v čase v celku, i na věci, které teprve nastanou apod. Z toho vycházejí i filosofické úvahy o tom jestli Bůh vi předem jak se rozhodnu jestli ho poslechnu nebo neposlechnu. A jiné úvahy na téma vševědoucnost.

Takové myšlenky a úvahy přesahují běžnou lidskou zkušenost a mohu na ně reagovat jenom jinými myšlenkovými kostrukty.

Cítím jako úlevu, že pochopení těchto věcí není podmínkou spasení . V jednání Boha s Izraelem se projevovalo aktivní jednání v návaznosti na tehdejší současnost. Teď jste zhřešili, teď vzplál Boží hněv. Raději se přidržím tohoto obrazu Boha z písma. Vnímám to tak, že Bůh s nesmírně vysokou mírou pravděpodobnosti ví, jak určité věci dopadnou, ale trest či odměna, nějaké jednání z jeho strany přichází až, když je skutečně vykonáme. A ikdyž by si mohl, vzhledem ke svým schopnostem, dovolit předem pominout variantu B, tak to nedělá.

Pro Zdeňka, který napsal:

Vnímám to tak, že Bůh s nesmírně vysokou mírou pravděpodobnosti ví, jak určité věci dopadnou, ale trest či odměna, nějaké jednání z jeho strany přichází až, když je skutečně vykonáme.

Vnímám to podobně, tzn. věřím, že Bůh ví, jak věci dopadnou, ale trestá až tehdy, když je hřích uskutečněn.

Zdeněk Bláha napsal:Výchozím předpokladem je chápání Boží vševědoucnosti. Objevují se různé filosofické konstrukty o Boží existenci mimo čas. O tom, že Bůh nahlíží na celou lidskou existenci v čase v celku, i na věci, které teprve nastanou apod. Z toho vycházejí i filosofické úvahy o tom jestli Bůh vi předem jak se rozhodnu jestli ho poslechnu nebo neposlechnu. A jiné úvahy na téma vševědoucnost.

Takové myšlenky a úvahy přesahují běžnou lidskou zkušenost a mohu na ně reagovat jenom jinými myšlenkovými kostrukty.

Cítím jako úlevu, že pochopení těchto věcí není podmínkou spasení . V jednání Boha s Izraelem se projevovalo aktivní jednání v návaznosti na tehdejší současnost. Teď jste zhřešili, teď vzplál Boží hněv. Raději se přidržím tohoto obrazu Boha z písma. Vnímám to tak, že Bůh s nesmírně vysokou mírou pravděpodobnosti ví, jak určité věci dopadnou, ale trest či odměna, nějaké jednání z jeho strany přichází až, když je skutečně vykonáme. A ikdyž by si mohl, vzhledem ke svým schopnostem, dovolit předem pominout variantu B, tak to nedělá.

Amen

4.Moj.20
2 A nebyla voda pro shromáždění, a začali se scházet proti Mojžíšovi a Áronovi. 3 A lid se s Mojžíšem hádal a říkal: „Kdybychom jen byli vydechli naposled, když naši bratři vydechli naposled před Jehovou! 4 A proč jste přivedli Jehovův sbor do téhle pustiny, abychom tu zemřeli my i naši soumaři? 5 A proč jste nás vyvedli z Egypta, abyste nás přivedli na tohle zlé místo? Není to místo semene a fíků a rév a granátových jablek a není tu voda k pití.“ 6 Tehdy přišli Mojžíš a Áron z [místa] před sborem ke vchodu do stanu setkání a padli na tvář, a začala se jim objevovat Jehovova sláva.
7 Pak Jehova mluvil k Mojžíšovi a řekl: 8 „Vezmi hůl a svolej shromáždění, ty a tvůj bratr Áron, a před jejich očima promluvíte ke skalnímu útesu, aby vskutku dal svou vodu; a vyvedeš pro ně vodu ze skalního útesu a dáš shromáždění a jejich soumarům pít.“
9 Mojžíš tedy vzal hůl z [místa] před Jehovou, právě jak mu přikázal. 10 Poté svolal Mojžíš a Áron sbor před skalní útes, a přistoupil k tomu, aby jim řekl: „Slyšte nyní, vy buřiči! Máme vám vyvést vodu z tohoto skalního útesu?“ 11 A tak Mojžíš pozvedl ruku a dvakrát udeřil svou holí do skalního útesu; a začalo vycházet mnoho vody, a shromáždění a jejich soumaři začali pít.
12 Později řekl Jehova Mojžíšovi a Áronovi: „Protože jste neprojevili víru ve mne, abyste mě posvětili před očima izraelských synů, proto tento sbor neuvedete do země, kterou jim jistě dám.“ 13 To jsou vody Meriba, protože izraelští synové se hádali s Jehovou, takže byl mezi nimi posvěcen.

Učení VRO zní dle publikace Hlubší zkoumání:

Když Jehova u Meriby v oblasti Kadeše zázračným způsobem opatřil Izraelitům vodu, zapomněli ho Mojžíš a Áron posvětit. Proto ztratili výsadu vejít do Zaslíbené země. K této události pravděpodobně došlo ve 40. roce putování Izraelitů pustinou. (4Mo 20:1, 9–13, 22–28; 33:38, 39)

SJ velmi lpí na posvěcování Božího jména, ovšem způsobem co nařizuje VRO místo, abychom pozorně naslouchali Boží slovo a dle toho jednali. Čili napřed naslouchej a pak jednej co říká Písmo. Totiž to, že máme věřit to co říká Jehova a ne VRO. Mojžíš a Aron nenaslouchali Jehovu a nemluvili do skály na základě víry ne jako před 40 lety, kdy Mojžíš udeřil do skály, aby z toho tekla voda, proto je Bůh neuvedl spolu se sborem do země.

23 Tehdy řekl Jehova Mojžíšovi a Áronovi na hoře Hor při pomezí edomské země toto: 24 „Áron bude připojen ke svému lidu, neboť nevstoupí do země, kterou jistě dám izraelským synům, kvůli tomu, že jste se vzbouřili proti mému nařízení ohledně vod Meriba.

Nařízení znamená naslouchat živé Boží slovo a ne slepě poslouchat. VRO dává nové světlo, SJ naslouchají, kdežto Písmo nikoli. Paradox.

Právě jsem dnes četl denní text ,Slovo života´

Před čtyřiceti lety měla předchozí generace stejnou stížnost: není voda. Bůh Mojžíšovi řekl, aby holí udeřil do skály (Ex 17,6). Když uposlechl, vytryskla voda - spousta vody. Nyní po mnoha letech začalo reptání nanovo, a Mojžíš udělal totéž, co kdysi fungovalo. Tentokrát to ale nebylo správně. Mojžíš lidu říkal, že mají poslouchat, ale sám se tím neřídil. Bůh mu řekl, aby do skály mluvil, nikoli udeřil.

Někdy z vyčerpání nebo ve zlosti nevěnujeme Bohu pozornost. Předkokládáme, že bude jednat vždycky stejně. Ale on ne. Někdy nám řekne, abychom jednali; jindy nám řekne, abychom mluvili; jindy nám řekne, abychom počkali. Proto musímme vždycky pozornně naslouchat, než začneme jednat.
Julie Ackerman Link

Pane, pomoz nám poslouchat Tvé Slovo,
poznat Tvůj tichý, jemný hlas;
ať nejsme zvikláni lidmmi ani dobou
a chceme konat Tvoji vůli zas. - D. de Haan

Naslouchej - pak poslechni.

28.květen Úterý ,,Posloucháš?"