Začali jako badatelé Bible, nyní Bibli zakazují?

Citace:


Nejsem sice zastáncem učení o "věku milosti", protože milost projevoval Bůh od počátku lidských dějin, ale pokud někdo trvá na "věku milosti", pak zároveň musím zdůraznit, že je nesprávné tento věk chápat jako období, kdy se nemusíme řídit žádnými pravidly nebo kdy můžeme každé pravidlo ignorovat.

Z té ignorace totiž vznikají bludné nauky např. o neviditelnosti místní církve nebo o tom, že skupinka dvou či tří je místní sbor. Ve skutečnosti tyto bludné nauky slouží k zakrývání nesprávných postojů těch, kteří nejsou schopní prakticky udržovat společenství s ostatními údy Kristova těla.

Ta neschopnost nepramení z toho, že je chyba jinde či v ostatních, ale v tom, že ti, kdo takové bludné nauky přijímají a vyučují, opravdově nemilují svého bližního jako sama sebe. Takoví lidé často o lásce hovoří, ale na druhé straně často zůstává jen u slov, protože ve skutečnosti nevědí a ani netuší, co láska AGAPÉ vlastně je.




Něco přece jen o lásce vím.

Ježíš Kristus ve svém kázání Na hoře ukázal, že dodržování zákona nespočívá jen v prostém plnění příkazu. Myslím, že se tak stalo také proto, že mnozí vnitřně silní židé se pyšnili svou“ spravedlností" a zahanbovali tak vnitřně slabé tak zvané hříšníky, kterým plnění zákona činilo jisté potíže. Ukázal těm“ spravedlivým“, že ve skutečnosti jsou stejně hříšní jako ti slabí, aby je přiměl k pokání. Přes to všechno mnozí tak zvaně spravedliví pokání nečinili podle rčení, že zdraví nepotřebují lékaře. Naopak mnozí vnitřně slabí pokání činili, protože jasně věděli, že potřebují od své hříšnosti pomoci. To není jev typický pro židovský národ, nýbrž je to jev obecný.

Ježíš Kristus přinesl od Boha lék na lidskou hříšnost. Ten lék se jmenuje láska. On za ten lék zaplatil svým životem.

Už z ceny toho léku je patrné, že se nejedná o lásku běžnou mezi lidmi, ale o lásku Boží. Bůh poslal lidem svůj lék po svatém Duchu. Ten lék se přijímá vírou.

Je zcela evidentní, že Boží láska souvisí s novým stvořením. Naše stará osobnost může Boží lásku pouze napodobit podle popisu apoštola Pavla. Také může napodobit víru, podle jiného popisu téhož apoštola.

Tak se nám“ roztrhl pytel“ s miliony věřících a láskyplných křesťanů, protože mnozí již téměř dva tisíce let lásku a víru napodobují stejně jako židé napodobovali plnění zákona. Napodobují vlastně skutky víry a lásky popsané v Bibli, místo aby ty věci vycházeli z nich, z jejich srdcí.

A podobně jako tenkrát si mnozí židé mysleli, že plní zákon, tak si dnes mnozí " křesťané" myslí, že mají lásku a víru.

Křesťan se má stále zkoumat jestli lásku má nebo nemá. Lépe řečeno jestli ji jen nenapodobuje. Apoštol Pavel dal několik příkladů skutků lásky, aby si křesťané mohli udělat představu zda se jejich láska projevuje podle těch příkladů. Zda jim vychází ze srdce. Ne proto, aby ty skutky začali napodobovat. Aby se následovník Ježíše Krista mohl přesvědčit jestli v Kristu je nebo není. A když zjistí, že není tak aby usiloval o nápravu prosbou o svatého Ducha, který lásku v srdci probouzí.

Člověk, který lásku napodobuje není nikým jiným než novozákonním zákoníkem. A to se stává právě těm vnitřně silným jedincům, kterým plnění jakéhokoli zákona nedělá nejen potíže, ale ještě jim dělá dobře jako těm „spravedlivým“k nimž hovořil Ježíš Kristus v kázání Na hoře.

Pro Vladislava:

A Ty máš zájem, "abychom si vyjasnili ještě jiné věci" tváří v tvář?

Oskare, píšeš o darech Ducha:

Možná se na ně pár lidí nachytá, ale drtivá většina lidí se tím necítí nijak oslovena, usvědčována, souzena, tak aby vycházely najevo věci skryté v srdcích lidí, oni padli na kolena a pokořili se před Bohem. Dneska je to prostě slabota, protože neslaná nemastná kopie nikdy nebude mít sílu originálu. Střízlivý pohled na vlastní dějiny křesťanstva ukazuje, že ty prvostoletní dary záhy pominuly a nadále se o něčem srovnatelně přesvědčivém v historii nepíše.

Mýlíš se. Ty skryté věci ze srdcí vycházejí najevo i v této diskuzi, jen konkrétně Ty stále odmítáš padnout na kolena a pokořit se před Bohem. Ale tak to dělalo mnoho lidí ne-li „drtivá většina“ i v 1.stol. n.l., když byli konfrontování vírou v Ješuu ha-Mašiach. Píšeš o svém střízlivém pohledu „na vlastní dějiny křesťanstva“ a přitom jsi úplně opilý. Kdybys totiž nebyl opilý, nedovolil by sis zpochybňovat dary Ducha a popírat je pro tuto dobu, která stále patří k onomu „dokud“ (Efezanům 4:13). Nyní opravdu stále „zůstává víra, naděje, láska“ (1.Korinťanům 13:13), ale to „pouze“ jsi k tomu přidal, abys tu víru, naději a lásku popřel. Ty totiž stále píšeš o jiné víře, naději a lásce, než o jaké je řeč v Písmu.

Pro Hvězdlického:

U těch, kteří mluví „převrácené věci“ (Skutky 20:30), svědčí Kristův povzdech z Lukáše 18:8 ne „o jeho neznalosti budoucích věcí“, ale „o jejich“, když tvrdí, „že pravá církev, založená Kristem (jako organizovaný celek) dnes neexistuje“. Pro ty, kdo mluví „pravdu“, to je naproti tomu výzva, aby neochabovali ve své víře, ale aby stále vyrůstali „láskou ve všem v toho, kdo je hlavou, Krista“ (Efezanům 4:15).

Petře V., píšeš:

Ježíš Kristus přinesl od Boha lék na lidskou hříšnost. Ten lék se jmenuje láska. On za ten lék zaplatil svým životem.

No, kdyby sis opravdu někdy ověřoval, co přesně Písmo k tématu, o kterém píšeš, říká, nekrmil bys nás podobnými slátaninami. Není totiž léku na hříšnost, z které nejsme ochotní ustoupit. Jestliže budeme tvrdošíjně setrvávat v hříchu po vložení TORY do našeho srdce (viz Jeremjáš 31:33), žádný lék v podobě lásky nezabere a Adonaj se nestane naším Bohem a my jeho lidem. Jestliže lidé nepřijímají TORU, kterou jim Adonaj chce implantovat do srdce, nikdy se nemohou stát novým stvořením, ale přinejlepším budou novozákonními zákoníky.

Citace:

No, kdyby sis opravdu někdy ověřoval, co přesně Písmo k tématu, o kterém píšeš, říká, nekrmil bys nás podobnými slátaninami.


Pro jednoho slátanina, pro druhé se uvidí.

po vložení TORY do našeho srdce (viz Jeremjáš 31:33),

A máme tady zase tu starozákonní židovskou Toru, kterou Kristus svou smrtí nahradil něčím dokonalejším.

Ano, Petře V., někteří jsou schopní pozřít kde co, ale špatná strava nikdy nepřináší zdraví a růst.

Sváťo, kdyby Kristus nahradil TORU něčím dokonalejším, neuzavíral by se svými učedníky smlouvu, která stojí na těchto slovech: "Chci vložit svůj zákon (hebrejsky "TORA") do nich, a napíši jim jej do srdce. A chci se stát jejich Bohem a oni se stanou mým lidem." (Jeremjáš 31:33; srovnej Hebrejcům 8:10)

Martin Cibulka napsal:Ano, Petře V., někteří jsou schopní pozřít kde co, ale špatná strava nikdy nepřináší zdraví a růst.

Nezapomeň, Martine, že nejlepší k duchovnímu růstu je chleba a zelenina, a ne všelijaké lahůdky z královského stolu.

Petr V. napsal:Citace:

Něco přece jen o lásce vím.

Ježíš Kristus ve svém kázání Na hoře ukázal, že dodržování zákona nespočívá jen v prostém plnění příkazu. Myslím, že se tak stalo také proto, že mnozí vnitřně silní židé se pyšnili svou“ spravedlností" a zahanbovali tak vnitřně slabé tak zvané hříšníky, kterým plnění zákona činilo jisté potíže. Ukázal těm“ spravedlivým“, že ve skutečnosti jsou stejně hříšní jako ti slabí, aby je přiměl k pokání. Přes to všechno mnozí tak zvaně spravedliví pokání nečinili podle rčení, že zdraví nepotřebují lékaře. Naopak mnozí vnitřně slabí pokání činili, protože jasně věděli, že potřebují od své hříšnosti pomoci. To není jev typický pro židovský národ, nýbrž je to jev obecný.

Ježíš Kristus přinesl od Boha lék na lidskou hříšnost. Ten lék se jmenuje láska. On za ten lék zaplatil svým životem.

Celý tento příspěvek jasně hovoří o tom, že lékaře hledají ti, kteří jsou od Boha vyučeni (Mojžíšovským zákonem, který jim Bůh dal), tedy ti, kteří pochopili, že jsou hříšní a hledají z tohoto stavu východisko. Těm také Bůh posílá záchranu ve svém Synu Ježíši Kristu.

Pak je řeč o těch silných, ve svých očích spravedlivých, schopných dodržovat zákon.

O jiných zde řeč není. Lidé, kteří vědomě setrvávají ve svých hříších, jsou přeci zjevně jiná sorta lidí a o těch se zde nemluví. Těm bude dáno slyšet až v Pánově Dni. Proto se mi zdá přinejmenším neadekvátní reagovat na tento příspěvek způsobem, který je vidět tady:

Martin Cibulka napsal:Citace:

No, kdyby sis opravdu někdy ověřoval, co přesně Písmo k tématu, o kterém píšeš, říká, nekrmil bys nás podobnými slátaninami. Není totiž léku na hříšnost, z které nejsme ochotní ustoupit. Jestliže budeme tvrdošíjně setrvávat v hříchu po vložení TORY do našeho srdce (viz Jeremjáš 31:33), žádný lék v podobě lásky nezabere ...

Ahoj Martine!

No i kdybychom se neshodli ve všem, o čem jsi pevně přesvědčen, že to je ten správný směr uvažování, přesto bych s Tebou rád vypil nějaký bylinný čaj. Lidé se mají setkávat, měl jsem možnost se ve svém životě setkat s lidmi z Afriky, kteří v Ostravě studovali a měli jiné náboženské přesvěčení, byli to muslimové a přesto jsme si rozuměli, protože jsme svůj kontakt postavili na vzájemném respektování se. Především jsme se doholi na tom, že bez lásky nic nemůže fungovat, protože tato vlastnost dává člověku podnět ke zkoumání sebe sama. Na základě toho jsme schopni stavět dále svou stavbu vztahů ke Stvořiteli a k lidem. Dovol mi otázku! Jak mám poznat z toho, co píšeš, že to je z opravdové lásky a ne ze sobeckých pohnutek? Má životní, osobní zkušenost spočívá v tom, že když se s někým setkám, mám ucelenější představu o tom člověku, zda mu lze věřit, či nikoliv. Muž, který mě kdysi na mém pracovišti seznámil s poselstvím bible, nakonec zklamal a stal se z něho téměř bezvěrec. Dlouhá léta jsme byli přátelé, ale znova jsem našel mezi SJ několik přátel, kteří se mi stavěli do očí, jako ti, kteří si zaslouží mou důvěru, až do doby, kdy jsem se dozvěděl, že na mě donáší starším často smyšlené věci, které nebyly pravdivé, znova jsem narazil. Dvacet let jsem jednomu z nich pomáhal na jeho domě dělat různé úpravy, protože ledacos umím udělat. Dnes mě nezná, na čem pak byl postaven základ našeho vztahu? Na lásce? Na společném vztahu k nějaké lidské instituci, která z lidí vyrobila stroje na umělou víru v Boha. Léta jsem pomocí své lásky k lidem tvrdě pracoval v jejich prospěch. Proto jsem dnes Martine velice opatrný na to, abych někomu zase uvěřil. Pravda je, že již jen věřím Bohu a naučit se zase důvěřovat některému člověku je pro mě velice těžké, proto když mě některý člověk zaujme, chci se s ním setkat osobně. Jsi totiž tvrdohlavě důsledný a to mi něco o Tvé povaze napovídá, jsi pevně přesvědčen, že máš pravdu, tak proč se právě s takovým člověkem nesetkat? Doufám, že následující verše Tě nepopudí, ale stanou se pro Tebe výzvou založenou na agapé.

Přísloví 27,17
Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého.

Přísloví 27,19
Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku.

2. Timoteovi 2,14
Toto připomínej a před tváří Boží naléhavě domlouvej bratřím, aby se nepřeli o slova. Není to k ničemu, leda k rozvrácení posluchačů.

Kazatel 8,1
Kdo se vyrovná moudrému a kdo zná výklad věcí? Moudrost prosvítí člověku tvář, i tvrdost jeho tváře se změní.

Pán s Tebou!

S pozdravem

Vavříne, hřích je ta nemoc bez ohledu na to, co si kdo o sobě myslí, a zahrnuje tedy i ty lidi, kteří vědomě setrvávají ve svých hříších. Mezi ty lidi patří jak ti silní (ve svých očích spravedliví), tak ti slabí. Pokud bys něco chtěl posuzovat podle schopnosti „dodržovat zákon“, pak bys měl vědět, že všichni jsou schopní ho dodržovat, ale nikdo ho zatím nebyl schopen dodržet zcela, kromě člověka Ježíše Krista. A Pán Ježíš přišel proto, aby pomohl těm, kteří potřebují lékaře bez ohledu na to, v jakém stádiu se ta nemoc u toho či onoho nachází. Láska lékaře sama o sobě není tím lékem, a o tom byla celá má „neadekvátní“ reakce.

Pro Vladislava:

Takže kdy a kde? Můžeš si nadiktovat kde, ale na čase se musíme domluvit (nejlépe přes e-mail).

Milý Vláďo, píšeš

....Léta jsem pomocí své lásky k lidem tvrdě pracoval v jejich prospěch. Proto jsem dnes Martine velice opatrný na to, abych někomu zase uvěřil. Pravda je, že již jen věřím Bohu a naučit se zase důvěřovat některému člověku je pro mě velice těžké,...

Píšeš to sice Martinovi, ale mě to oslovuje, úplně tě chápu a myslím si, že tenhle pocit si tak trochu neseme v sobě všichni, co tu jsme.
Napíšu co mě moc pomohlo, i když to není vůbec nic nového, ale je to pro mě pořád úžasné.
Boží bezvýhradná láska ke všem!
Myslím si, že nejsou lidé, které by Bůh neměl rád, snad jsou někteří, které má rád méně a některé možná víc, nevím, ale ta úžasná láska, která nesrovnává, neodsuzuje a která nás chce pořád obejmout (i když za nic nestojíme, nebo o ní dokonce ani nevíme) to je něco, co mě opravdu dostalo.
Určitě si myslíš, o čem to píšu, že to je stará věc. Jasně. Mně ale moc pomáhá si to pořád uvědomovat, protože to, že mě má Bůh rád takovou, jaká jsem, mi moc pomáhá mít ráda i druhé (a pořád mi to nejde jak bych chtěla) - ať jsou, jací jsou. A jít do toho vztahu zase znovu, i když jsem se taky mockrát zklamala. A zase s tou naivní důvěrou. Protože to, že za mě Kristus umřel, aniž věděl, jestli ho vůbec někdy budu hledat, to by se taky dalo nazvat naivní důvěrou. A on jí měl.
Určitě jsem hodně z toho pochopila, nebo spíš pocítila, až s pomocí Ducha, vlastně asi všechno, a když mi to trochu začalo docházet, bylo to na slzy. Jo, v tu chvíli člověk brečí a vlastně se nedá říct, jestli lítostí, bezmocností, nad tím, jak je hroznej, nebo šílenou radostí, že ho Bůh miluje. Pocit nepopsatelný, nejspíš ho taky znáš, ale proč to nepřipomenout, když je nade všechny pocity nejkrásnější.
Pak je i síla jít do nových vztahů, ve kterých už není třeba hodnotit lidi, podle toho, co jsem si určila. Vždyť ten koho ošetřil Samaritán mohl být pěknej prevít, a za ty tisíce lidí co se křtili v prvním století bych taky ruku do ohně nedala. Ale všechny Bůh miluje, za všechny Kristus umřel.
Tahle láska určitě léčí a je mi v podstatě jedno, jestli jí budu říkat agapé, fília nebo jinak.
Když lidé chodili za Kristem, on se jich taky neptal, jak vážně to myslí, jestli nejsou povrchní, jestli nemají třeba špatné postranní úmysly. Mluvil ke všem stejně a všem rozdal chleba....
Taková velkorysost je úžasná (tak moc bych jí chtěla mít a tak snadno a často jí ztrácím).
To nepíšu, že bych někoho nějak napomínala, aby to tak nevypadalo, ale jen že mi to cos, Vláďo psal, spustilo proud myšlenek.
Jak můžeme být šťastní!!....
Měj krásný den!

Ahoj Martine.

Díky za odpověď, ale hovoříš trochu o něčem jiném, než bylo v tom příspěvku psáno. Nikdo se tady přeci nepře o to, že hříšnost se týká všech lidí. Ani jsem na tom nestavěl svůj příspěvek. A pokud jde o dodržování zákona, tak v Písmu je zmínka ještě o jednom člověku, který byl - pokud jde o zákon - bez výtky; byl to apoštol Pavel.

Hovořili jsme o opravdovosti přijetí záchrany, kterou přinesl Ježíš Kristus, a o napodobování. O ničem jiném to nebylo.

Ahojky!

Pro Martina!

Souhlasím, ozvu se Ti! Jsem o víkendu v Ostravě, tak Ti to ulehčím.

Vavříne, nikdo se sice nepře, že hříšnost se týká všech, ale někdo se zde snaží dělat advokáta slátaninám typu: „Láska je lék na hříšnost“. A teď k tomu chceš přidávat další slátaniny? Láska přece miluje "právo", ale nenávidí "loupež spolu s nespravedlností" (Izajáš 61:8) a tedy hříšnost.

A propos, Martine, jaký je tedy lék na hříšnost, je-li nějaký?

Souhlasím s Martinem, že láska je jedna věc a "prut kázně" věc která s ní souvisí.

Takže, lékem na hříšnost je "prut".

Vzdychání o lásce nikomu nepomůže.

Zjevení 3:19 Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.

Já vidím určité podstatné poučení v první polovině listu Římanům.

Je to zajímavé počteníčko pro "rozsvícení v mozku".
Chce to ale nejen přečíst, ale také uvažovat a zkoumat, koho a jak dalece se to týká..

Je tam popsán způsob vysvobození od hříšnosti, který je platný pro všechny lidi bez rozdílu.

Něco jiného je hříšnost ve smyslu páchání zla ( 1Tm1,8-10 ) a něco jiného ve smyslu sklonu k páchání zla ( Ř3,9-20 ). Pokud by tu nebyl od Boha zákon, který říká“ nepožádáš“, ani bychom o svém sklonu nevěděli.

Když tedy máme zákon, tak buď jej dodržujeme a pak jsme spravedliví, nebo jej vědomě nedodržujeme a pak jsme hříšní, a pak je na místě prut kázně.

Víme ale, že sklon k hříchu nemůžeme vymýtit žádným zákonem. A tudíž nemůže před obětí Ježíše Krista, být nikdo před Bohem spravedlivý. Zde žádný prut kázně nepomůže.

Princip hříšnosti vidíme už u dětí. Tady je prut kázně na místě. Když je člověk dobře vychován už pro něj nejde udělat víc a přes to musí neustále dávat pozor, aby nepodlehl lákání k přestupku, protože vrozená hříšnost tu prostě stále je.

Tato hříšnost má kořeny v Edenu. Tam člověk přišel o jistou přirozenost, která mu zaručovala, že nikdy nebude dělat nic co by se Bohu nelíbilo. Tou přirozeností čerstvě stvořených lidí byla láska, protože Bůh stvořil člověka ke své podobě a Bůh je Láska..

Já nevzdychám po lásce nějaké nedosažitelné, ale toužím po lásce tehdy v Edenu ztracené a v Ježíši Kristu znovu nabídnuté.

Samozřejmě vylučuji, že láska může vymýtit sklon k hříchu z našeho těla. Tělo musí zemřít, protože zatím tu není lék na jeho vyléčení. Proto pracuji s Duchem svatým ne na obnově svého těla, ale na znovustvoření nového Adama v mém srdci. Abych mohl být opět, jako Adam než zhřešil, v jednotě a podobě s Bohem. Jestli mne Bůh uzná za hodna vzkříšení, pak nebude vzkříšeno mé tělo, ale ten nový Adam, kterého Bůh ve mně stvořil. Ten je samozřejmě duchovní a tak nezbývá než vzkříšení do duchovního Edenu Božího. Eden chápu jako místo, kde žijí všechny inteligentní bytosti Bohem stvořené v jednotě a podobě s Ním.

Pak tu, ale je lidstvo, které nebude Bohem vzkříšeno jako prvotiny. Bude žít zde na zemi. To musí také projít znovustvořením. Na jeho obnovu je vyčleněno symbolických tisíc let. To proto, že zde se musí tělo skutečně zbavit hříšnosti. A pak musí na konci projít stejnou zkouškou svého uzdravení podobnou té jíž musí projít prvotiny. Pak bude definitivně Bůh ve všem. Všechno bude prostoupeno Láskou. O tom je Janovo Zjevení.

Pak bude všechno opět tak a ještě něco navíc, jak to mělo být, kdyby nedošlo k prvnímu hříchu.

Takhle chápu lásku jako lék na hříšnost.

Petře V., chrlíš ze sebe množství slov, abys vysvětlil, že lásku opravdu chápeš jako lék na hříšnost (a v podstatě na všechno), a vůbec Tě nezajímá, že Písmo takto lásku neprezentuje. S úplnou samozřejmostí navíc popisuješ naprosto bludné nauky jako např. o vrozené hříšnosti nebo o přirozenosti, která člověku zaručovala, že nikdy nebude dělat nic, co by se Bohu nelíbilo, jakoby to byly nauky Písma. Opravdu se mýlíš, jestli si myslíš, že takto Duch svatý v člověku pracuje.

S úplnou samozřejmostí navíc popisuješ naprosto bludné nauky jako např. o vrozené hříšnosti nebo o přirozenosti, která člověku zaručovala, že nikdy nebude dělat nic, co by se Bohu nelíbilo,

Zdá se ale, že názor Petra V je v souladu s Písmem.
Před hříchem Adama mělo lidské srdce jiný sklon (neznalo hříšnost) teprve později je o něm prohlášeno, že "KAŽDÝ JEHO SKLON JE OD MLÁDÍ ŠPATNÝ".

1. Mojžíšova (Genesis) 8:21 I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.

Další komentáře jsem na návrh Dr. White přesunula na nové téma "Svět polarit".

Ahoj Martine,

děkuji za odpověď ohledně toho, kolik věřících tvoří církev. Zase si ji pečlivě prostuduji a pošlu odpověď. Co se týče našeho rozhovoru o Ř 10:5-10, Dt 30:11-14 a J 1:1-18 mám k tomu následující:

1) Zmínkou o Ž 119 jsem reagoval na to, že se ve tvém příspěvku z 11.9. 9.04 objevilo

„V Písmu SLOVO znamená Tóra (třeba je to v Žalm 119)“.

Dovolil jsem si podotknou, že je-li tomu tak snad v Žalmu 119 (což jsem si zatím neověřil) neznamená to, že tomu tak musí být i v jiných částech Písma. Děkuji ti za ujištění, že jsi výrokem „V Písmu SLOVO znamená Tóra“ vlastně nemyslel, že „V Písmu SLOVO znamená Tóra“. Jsem rád, že jsme se shodli v tom, že rovnice TÓRÁH = DÁVÁR neplatí automaticky a tudíž nadále odmítám, stejně jako ty, automatické užívání této rovnice na jiné části Písma, ve kterých se vyskytují slova DÁVÁR či TÓRÁH.

2) Jak sis jistě všiml, nehovoří se v Lv 26:46, že by „Jehova ustanovil mezi sebou a izraelskými syny prostřednictvím Mojžíše na hoře Sinaj“ Tóru (jednotné číslo) a podle tebe možná tedy i LOGOS, nýbrž „předpisy“ (HA-CHUKÍM) „a soudcovská rozhodnutí (V-HA-MIŠPATÍM) „a zákony“ (V-HA TÓRÓT) neboli Tóry (množné číslo). Jistě sis také všiml, že zrovna tento text neříká, že by Jahve mezi sebou a Izraelity ustanovil i přikázání (HA-MICVÓT), takže je obtížné ho na podporu tvého pohledu použít. Jinak ale nemám nic proti tomu, považovat Tóru/Tóry, Micvu/Micvót, Chukím a Mišpatím za slovo Boží (HO LOGOS TOU THEOU). Jde jen o to, najít pro to i podporu v Bibli, což se ti zatím nepodařilo, i když věřím, že tam je.

3) Nevím, jak jsi přišel na to, že dělám

„z překladu inspirované Boží slovo, které je rovno hebrejské předloze“?

Nic takového jsem netvrdil. Napsal jsem pouze že „DÁVÁR v Dt 30:11-14 se nerovná LOGOS nýbrž RHÉMA (výrok). Věděli to již Židé, kteří překládali Septuagintu (stačí, když si v ní nalistuješ Dt 30:14) a věděl to i apoštol Pavel (nalistuj si v řeckém textu Ř 10:8).“
Nevím také, z čeho usuzuješ, že

„Pavel přece citoval jen dostupný řecký překlad“.

Pavel zde necituje text Septuaginty, ale parafrázuje text Dt 30:12-14. asi nejlépe to pochopíš, když si srovnáš Pavlův text v Ř 10:7 a text LXX v Dt 30:13. Ani zbývající verše nejsou citovány celé, ale jsou zkráceny a pozměněny. Všimni si také, že tím, kdo v Ř 10:6-8 mluví není Písmo, ale spravedlnost z víry. Pokud Pavel skutečně cituje Písmo, většinou na to jasně upozorňuje. V kap. 10 slovy „Mojžíš píše“ (v. 5.19), „jak je napsáno (v. 15), „Písmo praví“ (v. 11), „Izajáš praví“ (v. 16.20). Proto si nemyslím, že Pavel držel LXX v ruce, ale, jak jsem již řekl, spíše zpaměti parafrázoval hebrejský text.
A znova. Jak jsem již řekl, netvrdím, že LXX je rovna hebrejské předloze a již vůbec netvrdím, že její překlad inspirovaný. Tvrdím však, že překladatelé v Dt 30:14 nechybili, když hebrejské DÁVÁR přeložili řeckým RHÉMA a nikoli LOGOS. Ačkoli zřejmě nebyli inspirováni, přesto při překladu tohoto slova přesně vystihli Boží myšlenku a vůli. My to můžeme zpětně posoudit a poznat, protože apoštol Pavel byl Bohem inspirován, aby slovo DÁVÁR v Dt 30:14 přeložil nikoli jako LOGOS, ale právě jako RHÉMA. Překlad RHÉMA je tedy inspirovaným překladem na základě Pavla (i když zřejmě ne na základě LXX). Je to tedy sám Bůh, kdo říká, že DÁVÁR z Dt 30:14 není LOGOS, nýbrž RHÉMA. I z toho je patrné, že zde nemá jít o Krista, ale o vyznání víry v Krista. Kdyby chtěl Bůh ústy Pavla v Ř 10:8 hovořit o LOGU, hovořil by o LOGU a ne o RHÉMA. Jednoduchým biblickým faktem tedy zůstává, že v Dt 30:14 se hovoří o DÁVÁR ve významu RHÉMA nikoli LOGOS.

4) Jak jsem ti již napsal, apoštol Pavel neztotožňuje Krista s HA-MICVÁH. Již proto ne, že verš, ve kterém se HA- MICVÁH nachází (Dt 30:11), vůbec nezmiňuje a námětem celého tohoto oddílu není Kristus jako HÉ ENTOLÉ (HA-MICVÁH), nýbrž spravedlnost (HÉ DIKAIOSYNÉ) před Bohem. V Ř 10:1-13 se slovo „spravedlnost“ vyskytuje 6x. Je v tomto oddíle spolu se slovem „víra/věřit“ tzv. klíčovým slovem, slovem, které je nositelem významu v daném textu, tedy slovem, které udává, o čem daný text je. Pokud má být výklad správný, nemůže tato klíčová slova ignorovat či obcházet. Když tedy ve své snaze o výklad nezačneš od klíčových slov a budeš je ve svém výkladu ignorovat, bude tvůj výklad svévolný a mylný. Pavel tento výrok (TO RHÉMA) jasně identifikuje, když říká Ř 10:8: „to je ten výrok té víry, který hlásáme“. Následuje jeho citace ve v. 9 a 10. Všimni si, že Pavel zahajuje vysvětlení toho, co je TO RHÉMA pomocí ukazovacího zájmena TOUTO (TOUT ESTIN TO RHÉMA TÉS PISTEÓS HO KÉRYSSOMEN). TOUTO odkazuje zpět, k tomu, co předcházelo, co již bylo řečeno (viz Niederle/Varcl, Mluvnice jazyka řeckého, § 224). A protože TOUTO ve v. 8 nestojí samostatně, nýbrž je spojeno slovesnou sponou (slovesem „být“ – EINAI) s přísudkem jmenným (TO RHÉMA), dále rozvitým přívlastkem shodným (TÉS PISTEÓS), tvoří celá tato hlavní věta jeden významový celek (je ještě doplněn, větou vedlejší HO KÉRYSSOMEN) a ten spojuje starozákonní citát ve verši 8 s vyznáním ve verších 9 a 10. TOUTO tedy odkazuje na předchozí souvětí a HOTI na začátku v. 9 uvádí, co bude následovat. Prosím, neignoruj tato fakta ve svém výkladu.
V Ř 10:6.7 Pavel pouze vysvětluje, že spravedlnost z víry si neklade ve svém srdci podobné otázky, jako si kladli někteří Židé ohledně Božího přikázání. Spravedlnost z víry ve svém srdci věří, že Kristus byl vzkříšen (proto není potřeba se ptát, kdo ho vyvede z propasti) a že je Pánem (totiž Pánem na nebesích, takže není potřeba se ptát, kdo ho přivede dolů).
Trvám na tom, že výrok (RHÉMA), který je blízko nás, v našich ústech a našem srdci, není LOGEM či KRISTEM. Výrok (RHÉMA), který je v našem srdci a ústech je výrok (vyznání) víry (TO RHÉMA TÉS PISTEÓS), který jako křesťané vyznáváme a hlásáme.

5) Pavel nehovořil o činění MICVÓT prostě proto, že MICVÓT v tomto oddíle nejsou jeho námětem. To, o čem chce hovořit, je spravedlnost z víry. Ta není námětem ani Mt 5:19 ani Jk 2:26, proto nemají oba texty se Ř 10:6-8 souvislost.

6) Jan sám odhaluje, koho míní výrazem LOGOS. Nemíní jím Tóru, ale Ježíše Krista, člověka z masa a krve. U J 1:14 říká, že jsme LOGOSOVU slávu spatřili na slávě jeho Syna. Tím je ten, o kterém svědčil Jan Křtitel (v. 15). Pronesení jeho svědectví, na které se ve v. 15 odvolává, nalezneš ve v. 27 a 30. Že mluví o Ježíši, je patrné z v. 29. To, co Jan ve v. 1-18 tlumočí, není nějaká alegorie na Tóru, ale pravděpodobně křesťanský hymnus (může o tom svědčit např. zájmeno „my“ ve v. 16) , který Jan převzal a v němž se vyznává Božství a věčnost Ješui (v. 1.2), jeho přítomnost při stvoření (v. 3.10), jeho inkarnace (v. 14), jeho jedinečnost (v. 18) a z toho všeho plynoucí jedinečnost informací o Bohu, které nám jakožto Bůh/Syn mohl předat (v. 18). Je na tobě, aby ses rozhodl, zda budeš věřit svědectví a vysvětlení autora a inspirovaného pisatele, či židovským spekulacím, které se tváří, že ignorují řecké myšlení a přitom pouze používají variace na platónský způsob výkladu.

7) A ještě otázka. Jestliže, jak píšeš, Židé věří, že Bůh stvořil svět s Tórou v ruce, znamená to, že držel při stvoření v ruce 613 příkazů a zákazů, z nichž se Tóra skládá? Jestliže ano, k čemu mu tyto příkazy a zákazy při tvoření světa sloužili?

Pro Jiřího Breie:

Možná si dám tu námahu a slovo od slova Tvůj příspěvek prozkoumám a odpovím. Nicméně musím konstatovat, že Tvůj příspěvek je tak složitý, že své argumentaci snad ani Ty nemůžeš rozumět, zvlášť když od počátku překrucuješ to, co jsem Ti kdy napsal. Píšeš např.:

Děkuji ti za ujištění, že jsi výrokem „V Písmu SLOVO znamená Tóra“ vlastně nemyslel, že „V Písmu SLOVO znamená Tóra“.

Kdybych napsal: „V Písmu SLOVO znamená Tóra“, pak bych to i myslel. Jenže toto tvrzení je v textu, který jsem citoval z cizího zdroje (tzn. překopíroval ho k posouzení), což je z mého příspěvku i graficky patrné. Proč tedy ten citát připisuješ mě? Navíc sis ten Žalm 119 neověřil a už jsi jízlivý. Vidím tedy, že je asi zbytečné Ti něco předkládat k posouzení.

Také píšeš:

Proto si nemyslím, že Pavel držel LXX v ruce, ale, jak jsem již řekl, spíše zpaměti parafrázoval hebrejský text.

S tím opravdu mohu souhlasit. Proto by bylo dobré, kdybys ses konečně začal zabývat i tím, který text apoštol Pavel parafrázoval, když napsal: „Neříkej ve svém srdci: „Kdo vystoupí do nebe?“, totiž aby přivedl Krista dolů; nebo: „Kdo sestoupí do propasti?“, totiž aby přivedl Krista z mrtvých.“ (Římanům 10:6-7) Jestliže vše, co Pavel napsal, je inspirované, tedy i ty parafráze, s čím tedy ztotožňuje v tomto případě Krista a proč? A dále, proč ve jménu inspirovanosti Pavlových slov zcela ignoruješ, že RHÉMA je synonymum pro LOGOS?

Ahoj Martine,

možná jsem byl naivní, ale myslel jsem si, že když něco cituješ a nedistancuješ se od toho, tak s tím souhlasíš. Pokud nesouhlasíš s tím, že „V Písmu SLOVO znamená Tóra“, tak jsem se zmýlil a za svoji naivitu se omlouvám. Jinak je jen na Tobě s kým kdy a kde povedeš rozhovor. Pokud Ti jako partner k diskusi nevyhovuji, jednoduše mé příspěvky a dotazy ignoruj.

který text apoštol Pavel parafrázoval, když napsal: „Neříkej ve svém srdci: „Kdo vystoupí do nebe?“, totiž aby přivedl Krista dolů; nebo: „Kdo sestoupí do propasti?“, totiž aby přivedl Krista z mrtvých.“ (Římanům 10:6-7)?

Text, který Pavel parafrázoval je Dt 30:12.13

s čím tedy ztotožňuje v tomto případě Krista a proč?

Pavel tu neztotožňuje Krista s ničím. Proč? Pavel zde neztotožňuje, nýbrž připodobňuje (výroky nejsou totožné, ale pouze podobné) a to nikoli KRISTA s MICVÁH, ale výrok o KRISTU s výrokem o MICVÁH. Nevíra si totiž ohledně KRISTA i ohledně MICVÁH klade podobně pochybovačné otázky. Naopak víra na KRISTA a na MICVÁH odpovídá s podobnou důvěrou a jistotou. Oba předměty daných výroků (KRISTUS a MICVÁH) tedy nutí lidi, aby k nim zaujali postoj a ten může být podobný. Na oba lze odpovědět buď vírou nebo nevírou. V tomto bodě, v této reakci na ně, si jsou KRISTUS a MICVÁH podobni. Jinak se však od sebe liší.

proč ve jménu inspirovanosti Pavlových slov zcela ignoruješ, že RHÉMA je synonymum pro LOGOS?

Prostě proto, že Pavel ho jako synonymum pro LOGOS ve smyslu preexistentního Ježíše Krista nepoužívá. Ježíš Kristus je v NZ několikrát nazván LOGEM, ale nikdy není nazván RHÉMA. V christologii má slovo LOGOS specifický obsah a tím je víra, že existence Ježíše Krista nezačala (na rozdíl od nás) narozením z ženy (v jiných kulturách začíná početím), nýbrž že ten, kterého jsme poznali jako Ježíše Krista, existoval již před stvořením. Tento obsah však nemá slovo RHÉMA (nikdy o něm není řečeno, že bylo na počátku, že bylo u Boha, že bylo bohem, že se stalo tělem) a proto v tomto případě nejsou obě slova synonymy.
I zde stojí za to připomenout, že když se nějaká slova dají v určité oblasti použít jako synonyma, neplatí to automaticky i pro oblasti jiné. Nebo jinak řečeno někdy se daná dvě slova dají použít jako synonyma, ale jindy ne. Možná by stálo za to i vysvětlit si, co je vlastně synonymum. Stručná mluvnice česká § 181 (vydalo SPN Praha, 1990) k tomu poznamenává, že někdy „může být jeden význam vyjádřen několika různými slovy. Mluvím pak o tzv. slovech souznačných neboli synonymech. Synonymy jsou např. slova … hezký – pěkný – krásný – nádherný … Význam takových souznačných slov nebývá však úplně stejný, totožný; lišívají se jemnými významovými odstíny (srov. výše řadu hezký …), a to zvláště tehdy, užívá-li se některých jen v jistém prostředí nebo v jistém oboru nebo mají-li rozdílné slohové nebo citové zabarvení.“ Prostě když řekneš, že je něco nádherného, říkáš tím víc, než že je to jen hezké. Stejně je to se slovy LOGOS a RHÉMA. Jsou oblasti a situace, ve kterých je můžeš použít jako synonyma, ale jsou také oblasti a situace, kdy se jako synonyma nepoužívají (když si vezmeš např. Řecko-český slovník od V. Pracha, tak celkem snadno zjistíš, kdy se slova LOGOS a RHÉMA dají použít jako synonyma a kdy ne). Jako christologický titul se používá LOGOS, ale nikdy ne RHÉMA. Proto v christologii nejsou obě slova synonymy.