Začali jako badatelé Bible, nyní Bibli zakazují?

Pre Quaeru, chcela si naznacit, ze moze mat beloch na sebe ud od cernocha? Lebo ako udy cloveka aj s hlavou su človek, ktory je individualny. Tak ako je aj kazde auto individualne, a nemozno don dat sucastky z jineho auta, ine znacky, ineho vyrobca. Tak chapem jednotu v ruznosti. Ruzne udy tvoria cloveka, ale tak ak to bolo napocatku, vsetko bolo dobre a na svojom mieste, tak to dnes nemoze byt insie.

Nemyslím si, že by zas tolik vadilo, snad jen esteticky, kdyby měl běloch na sobě část z černocha.
V případě transplantace srdce, jater a různých částí uvnitř už vůbec ne, v případě ruky - no myslím, že ten, kdo přišel o ruku a mohl by jí mít, ale za tu cenu, že by byla černá, by se ani chvíli nerozmýšlel. Důležité v těle je, aby fungovalo, aby bylo v souladu.
Myslím, že když "tělo" pracuje k lásce, k jednotě - pak je tedy úplně jedno, jestli má jedna ruka barvu černou a druhá bílou, hlavně když jsou obě pracovité, umí pohladit i obejmout, a hlavně, netlučou druhé lidi a nestřílí do nich.

Tak si myslím, že stejné důležité je to i v těle Kristově - aby fungovalo - a tam je to zaručeno tou Hlavou (Kristem) a určitě taky Duchem, který vede k pokoji.

Tudíž mi nedělá problém, pokládat za své bratry a sestry příslušníky jiných denominací, protože tahle lidská příslušnost k nějaké skupině není tak důležitá, jako příslušnost ke Kristovu tělo. A ta se projevuje stejným Duchem, který nehledá rozdělení ale lásku.

A ta se projevuje stejným Duchem, který nehledá rozdělení ale lásku.

Tak to ale dělají všichni. I SJ.

Kdo nějakým způsobem nepluje s proudem, je odpadlík, kacíř atp.
Láská je také všude vidět. Podávají se pacinky, rozdávají úsměvy.

Když ale vypukne válka (záležitost světa), klidně protestant odpráskne protestanta a katolík katolíka. Tam v zájmu toho jejich boha (s malým b) bratrská láska končí.

Quaero, jsi snílek. Také jsem byl, ale již jsem opatrnější.

Hvězdlický napsal:

A ta se projevuje stejným Duchem, který nehledá rozdělení ale lásku.

Tak to ale dělají všichni. I SJ.

Kdo nějakým způsobem nepluje s proudem, je odpadlík, kacíř atp.
Láská je také všude vidět. Podávají se pacinky, rozdávají úsměvy.

Když ale vypukne válka (záležitost světa), klidně protestant odpráskne protestanta a katolík katolíka. Tam v zájmu toho jejich boha (s malým b) bratrská láska končí.

Quaero, jsi snílek. Také jsem byl, ale již jsem opatrnější.

Mluvíme tu přece o jednotě Kristova těla a ne o tzv. "jednotě" mezi SJ.

Myslím si, že u SJ rozhodně není Duch, který nehledá rozdělení, jak píšeš, ale naopak duch, který silně odděluje SJ od jejich ostatních křesťanských bratrů a sester z jiných křesťanských církví, a to do té míry, že se s nimi nesmí stýkat pod hrozbou vyloučení.
A to nemusí být ani válka - oni tu válku proti ostatním mají hluboko v sobě. Dokonce, že se nestydí hledat na ostatních církvích chyby a pořád na ně poukazují - což je ostatně vidět z tvého dalšího komentáře, jak hluboko se tato kritika do nich zaryje.

Jasně, že v konfliktních situacích (třeba ve válce atd) je problém udržet si svou lásku k druhým křesťanům (např. ke křesťanům v zemi, která mou zemi napadne) a nikdo netvrdí, že mnozí nemohou selhat. (Jen tak na okraj nevím, jestli je opravdu laskavější nechat si s úsměvem vyvraždit rodinu, protože jako křesťan nebojuju....to je ale jiné téma)

Ale SJ neustálým vyzdvihováním chyb ostatních křesťanských církví odvádějí pozornost od toho, že ačkoliv oni se na ostatní pořád usmívají, uvnitř si o nich myslí, že to jsou "příslušníci falešného náboženství" a jsou tudíž Bohem odsouzeni.
Tohle si myslet o druhých (i když jim pak následně chtějí pomáhat a přivést je k tomu svému "pravému náboženství") je dost troufalé.
Myslím, že se o tom Kristus zmínil:
Mat 5:22 :Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.

Zeno, zpametaj sa, preco si pletes udy s organmi? Preco z nas robis volou? Keby to bola prauda, preco by nemaly lekary vzdy istotu, ze telo prime cudzi organ? Takze zrejme JK mal nieco insie na mysly, ked hovoril o udoch tela.

Ale SJ neustálým vyzdvihováním chyb ostatních křesťanských církví odvádějí pozornost od toho, že ačkoliv oni se na ostatní pořád usmívají, uvnitř si o nich myslí, že to jsou "příslušníci falešného náboženství" a jsou tudíž Bohem odsouzeni.

Tady s tebou souhlasím.

Jen to "přivádět k pravému náboženství" není přesné.

Správné označení této činnosti, je "PŘIVÁDĚT K ORGANIZACI"
Je kolem toho celá brožurka s podrobnými návody, jak na to...a taky "škola teokratické služby" a celé "služební shromáždění" se svými divadelky a nácviky.
. V podstatě o náboženství nejde. To je jen zástěrka.

A s tím postojem k odpadlíkům, to nemáš také přesné. Jestliže, dá církev kacíře do kladby, také se s ním nesmí nikdo stýkat..

Každá církev si svým způsobem chrání svůj píseček.

Oskare, píšeš:

Stýskat si na něco takového, na co si stýskáš, je absurdní. V prvním století se rodící křesťanství jen tak tak ubránilo vlivu lidí, kteří chtěli místo na Boží milost strhnout pozornost na Tóru. A teď si budeme po dvou tisíci letech stýskat na to, že se křesťanům podařilo tyto nástrahy překonat a odmítnout Tóru jako měřítko křesťanství?


A vůbec třeba myšlenka, že "obřízka ... může pomoct v růstu ve víře" je ještě větší absurdita. Jistě, je víra a víra, a každý mluvíme nejspíš o jiné víře.

Zřejmě sis nevšiml, že si nestýskám, ale pouze konstatuji skutečnost. Kromě toho křesťanům se podařilo nástrahy židovského zákonictví překonat jen díky jiného zákonictví a to takového, které odmítlo Tóru. Tím byly otevřeny brány bezzákonnosti. Svoboda v Kristu se podle tohoto nového zákonictví vysvětluje jako odmítnutí Tóry. Jenže kde je předem dané takové odmítnutí, tam ve skutečnosti není žádná svoboda. A v tom spočívá absurdita křesťanství bez Tóry, že považuje za duchovnějšího toho, kdo nežije podle Tóry a ve jménu svobody v Kristu ji odmítá, a tak se naplňují slova apoštola Petra: „Zatímco jim slibují svobodu, sami existují jako otroci porušenosti.“ (2.Petra 2:19)

Pro Petra V., který napsal:

Jinak se nestavím proti tomu, že někdo chce žít jako žid. Jenom jsem proti tomu, aby se to nutilo nám pohanům.

Máš dojem, že Vás nutím, abyste žili jako židé? Jestliže ne, tak proč se tak ježíte, když píšu o tom, jak určité věci chápou židé?

Martin Cibulka napsal:

Pro Petra V., který napsal:

Jinak se nestavím proti tomu, že někdo chce žít jako žid. Jenom jsem proti tomu, aby se to nutilo nám pohanům.

Máš dojem, že Vás nutím, abyste žili jako židé? Jestliže ne, tak proč se tak ježíte, když píšu o tom, jak určité věci chápou židé?

Tak se nezlob.

Nebudu se zlobit ani když popravdě odpovíš na mé otázky, které jsem Ti položil.

Martine,

přiznávám se, že Ti vlastně nerozumím. Vím, že se snažíš nám, co jsme na tom asi stejně, vysvětlit svůj názor" polopatě".Přesto cítím, že je mezi námi nějaká zeď, která nedovolí abys pochopil Ty mně a já Tebe.

Nemysli si, že nepřemýšlím o tom co tu napíšeš. Neříkám, že všechno, ale mnohé z toho uchovávám v mysli a cítím se bohatší v poznání.

Nejsem ale schopen to pustit do srdce. Necítím to však jako problém.

Jsem rád, že tu diskutujeme spolu ač se někdy zdá, že se spíš hádáme, ale to k diskusi určitě patří. Bez toho se nic nevyřeší.

Pro Petra V.:

Ta zeď, o které píšeš, není na mé straně, ale na Vaší. A není to „nějaká“ nespecifikovaná zeď, ale konkrétní zeď, o které psal Oskar jako o otevřenosti (Předmět: Re: MESIÁNSKÉ SBORY Yesterday at 15:44):

Nejpotřebnější ideovou otevřeností je otevřenost inspiraci svatých duchů. Jestliže máme při studiu Písma nové a užitečné nápady a jestliže podle inspirace svatých duchů dokážeme následně jednat, tak kdo má právo nás kritizovat slovy o "ideové uzavřenosti"?

Vy jste se otevřeli různým duchům, které nazýváte „svatými“, já jsem se otevřel jednomu Duchu, který mě spojuje s jinými věřícími bez ohledu na místní sborovou příslušnost v rámci té které denominace. V mnohých denominacích a církvích probíhá boj mezi těmi, kdo opravdu mají RUACH HA-KODEŠ (Ducha svatého), a těmi jinými "duchy“, kteří se vydávají za "svaté", ale kteří jimi ve skutečnosti nejsou. Tam, kde již není nikdo s RUACH HA-KODEŠ, zůstane nakonec zeď, která brání změnám postojů a přijetí pravdy.

Martin Cibulka napsal:Vy jste se otevřeli různým duchům, které nazýváte „svatými“, já jsem se otevřel jednomu Duchu, který mě spojuje s jinými věřícími bez ohledu na místní sborovou příslušnost v rámci té které denominace.

Nezapomeň, Martine, na jednu věc:

Každý dnes může o Duchu nebo o duchách a o svém životě v Duchu říkat cokoli, kdekoli a kdykoli. A tak je dnes lidstvo zmítané tisíci pravdami o smyslu života a o Bohu, ale nikdo nemá faktickou moc přede všemi prokázat, že má svou pravdu z Boha, protože většina ostatních nemá důvod mu věřit. Pro většinu lidí budou myšlenky Petra V. nebo Oskara stejné bláboly, žvejky a kraviny jako myšlenky dědy Hvězdlického nebo Martina Cibulky. Nikdo z nás nic nenadělá se zpochybňováním a posměšky ze všech stran a ani to nemůžeme mít ostatním lidem za zlé. Zatím trvá tento zlý věk, kdy vládce světa má svou moc nad lidmi a Boží služebníci jsou nejponíženější z lidí.

Oskare, jsem si té situace vědom, nesouhlasím však z názorem, že většina nemá důvod věřit těm, kdo opravdu Ducha svatého mají. To jsou totiž jen prázdné výmluvy těch, kdo Ducha svatého nemají a jsou si toho navíc plně vědomí.

"A to je základ pro soud, že světlo přišlo do světa, ale lidé si zamilovali tmu spíše než světlo, neboť jejich skutky byly ničemné. Kdo totiž provádí podlé věci, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány. Ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem." (Jan 3:19-21)

Martin Cibulka napsal:nesouhlasím však z názorem, že většina nemá důvod věřit těm, kdo opravdu Ducha svatého mají. To jsou totiž jen prázdné výmluvy těch, kdo Ducha svatého nemají a jsou si toho navíc plně vědomí. ... to je základ pro soud, že světlo přišlo do světa, ale lidé si zamilovali tmu spíše než světlo, neboť jejich skutky byly ničemné....

Vidím, Martine, že jsi se soudem rychle hotov.

Lidé, kteří nemají Ducha svatého, se na nic nevymlouvají. To bys jim křivdil, kdybys jim metal do tváře, že nemilují tu "pravdu", kterou jim chceš mermomocí zvěstovat. Bůh jim neklade za vinu, že dnes nemají víru, aby přijali evangelium a Božího ducha. Proto taky Bůh dnes neotvírá oči všem lidem, ale pouze těm, kteří mají dojít nápravy a dokonalé podoby s Ježíšem Kristem a být "prvotinami". Ostatní lidé se dočkají své nápravy, poznání pravdy a radosti z Boha až po svém vzkříšení. Po dobu tohoto života v slzavém údolí mají alespoň ten nemalý úkol, aby si zachovali svědomí a zbytky svého lidství a milosrdenství a nenechali své srdce naplnit nenávistí až k úplnému zkažení. Tím Bohu ukazují, že jsou schopní budoucí nápravy a že jsou hodni vzkříšení.

Pěkný den!

Cítím to podobně Oskare! Náboženský radikalismus taky nemusím, velice mi to připomíná určitou formu náboženského nacionalismu. Martina chápu, rozhodl se jít tímto směrem a je to jeho osobní volba, nechci jej za to v žádném případě nějak posuzovat, to mi nepřináleží. Díky tomu, že jsem byl léta SJ, dnes již nejsem pravděpodobně schopen uvěřit žádnému organizovanému náboženskému společenství. Vím, je to můj vnitřní problém, jediné co jsem schopen, je číst si písma a samostatně o nich přemýšlet, nechat se vést nití biblické pravdy, která je pro mě snadno čitelná a dostupná. To mě pomáhá být stále věřícím člověkem a skutečně si v sobě uchovat špetku křesťanského lidství, chovat se slušně a pracovat na Božím díle způsobem, kterého jsem schopen, který ze mě ještě dělá svobodného člověka, neumím být "otrokem", který se před svým pánem plazí po zemi až do vyčerpání se. To jsem často dělal jako SJ a co jsem získal? Zklamání, osobní utrpení, nepochopení od druhých atd. Nemohu být rozhodným náboženským radikalistou, u něhož se předpokládá, že se dokáže plně obětovat věci. Asi je lépe být pro službu Kristu svobodným člověkem, ten není vázán na rodinu, na starost o ní, ten může být plně oddán Pánu. Ne nadarmo je tento způsob služby Bohu v písmech vyzvednut, jako ta nejlepší služba Bohu. Myslím, že v mém případě je již určitě pozdě zabývat se takovým způsobem oddanosti pro Pána.

1. Korintským 7,8(EKUMEN)
Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já.

1. Korintským 7,32(EKUMEN)
Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu,

1. Korintským 7,33(EKUMEN)
ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen.

Přeji všem ještě jednou pěkný den a děkuji za toleranci mých názorů!

Oskare, kdyby byla pravda, že Bůh lidem „neklade za vinu, že dnes nemají víru, aby přijali evangelium a Božího ducha“, pak by apoštol Petr na ty, jimž vydával svědectví, nenaléhal těmito slovy: „Zachraňte se z této pokřivené generace.“ (Skutky 2:40) Konkrétně tato slova sice adresoval především židům, nicméně ve svých listech upozorňoval, že „nynější nebesa a země“ jsou „schraňovány k ohni a jsou zachovány ke dni soudu a zničení bezbožných lidí“ (2.Petra 3:7). Připomínal také, že Pán „není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zahuben, ale přeje si, aby všichni dosáhli pokání.“ (2.Petra 3:9)

To, co se snažíš zdůrazňovat, vyplývá z učení svědků Jehovových o dvou třídách věřících, totiž že jedna třída má naději nebeskou a ta druhá pozemskou. Já sice také věřím, že někteří lidé přežijí Armagedon a budou žít během tisíciletého království Pána Ježíše Krista na zemi, ale tato víra není předmětem evangelia, které se má "kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“ (Matouš 24:14). Hlásání evangelia totiž nemá sloužit k shromažďování těch, kteří snad přežijí, ale těch, kteří mají mít podíl na království.

Předmětem evangelia je však i onen soud nad tímto světem a ten bude potvrzen zničením bezbožných, kteří se shromáždí „proti Jeruzalému k válce“ (Zecharjáš 14:2). Věřím, že „svědectví“, které dnes věrní věřící vydávají všem národům, nakonec povede k tomu, že se někteří budou zdráhat a nepřipojí se tedy k tomu útoku na Jeruzalém.

K tomu zdráhání však ty lidi nepřivede nějaké konkrétní učení typu „Milióny dnes žijících nikdy nezemřou“, které by bylo určeno speciálně pro tu potenciální pozemskou třídu. Naopak to zdráhání bude spíše vyplývat z uznání svých chyb (především nepřijetí evangelia a Ducha svatého) a faktu, že nejsou mezi těmi, kteří nejsou „přeměněni“ (1.Korinťanům 15:51) a „uchváceni v oblacích“ (1.Tesaloničanům 4:17), ačkoliv jimi mohli být, kdyby uvěřili. Protože si však vezmou k srdci alespoň to, co tito věrní hlásali o návratu Židů zpět do Izraele, budou se zdráhat a aktivně se nepřipojí k závěrečnému útoku na Jeruzalém.

Toho hlásání o významu návratu Židů zpět do Izraele si nelze nevšimnout, zvlášť když existují organizace, které ty hlasy zesilují tak, že jsou slyšet i na mezinárodním politickém nebi (viz např. http://www.icej.cz/).

Ahoj Martine.
Před 20 lety jsem ještě coby ateistka narazila na děvče, které jak si dnes domýšlím bylo nepokřtěnou zvěstovatelkou SJ. Ta mě přivedla do místního sboru. Vládla tam příjemná rodinná atmosféra, která pro mě byla zpočátku velmi lákavá. Jako první věc, kterou jsem do stala do ruky, byla právě knížka "miliony dnes žijících lidí nezemřou", nebo tak nějak se to jmenovalo. A k tomu jako jakýsi přívažek jsem dostala i Bibli, tehdy v ekumenickém znění, protože překlad Novéh Světa tehdy nebyl v češtině. Skutečně to byly krásné představy: jahody jako melouny, usměvaví milující se lidé, všichni ve věku 21 let, zdraví, navěky žijící. Kdo by si to nepřál.

Jenže.... O několik měsíců později jsem přišla do styku s vyloučenými, kteří mě poučili o nebeské naději, že je možné ji dnes mít. Začalo mi to vrtat hlavou. Ptala jsem se ve sboru. Starší tehdy začali vyzvídat, od koho že to mám. A když já naiva patnáctiletá jsem jim to bezelstně vyzvonila, poučili mě, že jde o odpadlíka, který hlásá lži. Chvíli jsem tam ještě chodila, ale začalo mi být velmi nepříjemné, že místo studia Písma šlo o studium knih vydaných v Brooklynu a hlavně šlo o to nemít vlastní názor, který by vycházel z mého vlastního srdce. A o tom to je. Jasně, že i dnes mi namítají SJ, že zrádné je srdce a nevyléčitelné, kdopak je zná....

Jenže.... Tehdy se mě díky onomu odppadlíkovi podařilo se od SJ odtrhnout a najít jinou vzácnější cestu. Cestu svobody v Kristu. Cestu svobody od hříchu. Cestu, po které se jde v Duchu. Když zde píšeme o Duchu, o tom jak jej lze získat, jak si jej udržet a proč. Když píšeme o nové osobnosti zrozené k novému životu v Kristu, tak na to nereaguješ. A přece to je především vnitřní smysl evangelia. Ostatní je nadstavba. Jestliže existují prvotiny, Církev Kristova, v jejíž existenci také věřím, pak musí existovat i lid, jemuž budou Nová Nebesa sloužit (myslím že mnohem více jde o službu než o vládnutí). To je celý smysl toho, co zde píšeme. Nikdo z nás nevyzývá k tomu, aby se někdo, protože se mu zrovna nechce, odvrátil od nebeské naděje, když ještě stále trvá ono dnes.

Když vnitřně cítím, že po té cestě jdu, a že společnství spolubratří které mám, mi stačí, pak asi těžko budu nadšená z nátlaku, který by na mě někdo vyvíjel proto, že jeho představa o společenství v Kristu je jiná.

Martin Cibulka napsal:

Předmětem evangelia je však i onen soud nad tímto světem a ten bude potvrzen zničením bezbožných, kteří se shromáždí „proti Jeruzalému k válce“ (Zecharjáš 14:2). Věřím, že „svědectví“, které dnes věrní věřící vydávají všem národům, nakonec povede k tomu, že se někteří budou zdráhat a nepřipojí se tedy k tomu útoku na Jeruzalém.

To je pro mne trochu silná Brazilská káva, zvláště když je to předkládáno jako že se jedná o Jeruzalém-město konkrétního národa v konkrétním čase.

Myslím si, že Bůh nedělá rozdílu mezi národy, ale rozděluje lidi na ty, kteří se ho bojí a na ty kteří se proti němu staví. Navíc nás učí milovat i své nepřátele. Když se toho budeme držet, nemůžeme se dopustit násilí.

Dělením lidí a národů na vyvolené a ty ostatní se jen přilévá oleje do ohně vzájemné nenávisti, které je kolem nás až až. Mistry v takovém dělení byli Hitler a spol.

Lidi by se spíš měli vézt k obecné toleranci, která vychází ze srdce a ne z nějakého učení jako: Pozor na tento národ.

Ta tolerance se učí tak, že nepouštím do srdce žádné zlo, žádnou agresivitu. Agresivita se dnes vyučuje jako hlavní obor v dnešním světě. Psychologové radí nedržet ji v sobě aby se nehromadila.

Lepší a mnou vyzkoušené je žádné agresivní myšlenky nepřijímat. Pak se nemohou hromadit. A když už to neuhlídám, je tu modlitba a Bůh mne přivede zase ke klidu. Lidi, kteří v Boha nevěří by měli alespoň meditovat o věcech, které vnášejí do srdce klid. Ne se v posteli převalovat plni zloby na souseda, že jeho pes štěká, nebo jinde řve nějakej spratek a představovat si jak ho tluču kladivem do hlavy. Pak stačí málo a někdo ukáže prstem: ten za to může, a už je tu soudce linč.

Nejzrádnější je fandovství. A to jak nějakému jednotlivci, tak skupině či dokonce národu. Dnes kolem sebe vidíme národ čechů rozdělený na paroubkovce a topolánkovce. Když se do sebe pustí v hospodě tyto dva nesmiřitelné tábory, nezřídka teče červená. To se dá přenést i k náboženské nenávisti, protože kořeny to má ve stejném hnoji. V nenávisti obecně.

Petro, není pravda, že když píšete o Duchu, o tom, jak jej získat a jak si jej udržet, nebo když píšete o nové osobnosti zrozené k novému životu v Kristu, že bych na to nereagoval. Naopak, celou dobu na to reaguji a upozorňuji na to, že i tyto věci je nutné zkoumat a přesvědčit se, zda opravdu vycházejí z toho správného zdroje. Problém je v tom, že Vy to nechcete uznat.

Z duchovních prožitků jste si totiž udělali základ a ostatní věci považujete za nadstavbu. A co víc, jakoukoliv snahu z mé strany, abyste odůvodnili to či ono, považujete za nátlak, místo abyste se radovali, že odůvodnění můžete poskytnout.

Vy prostě nepřijímáte slova Pána Ježíše, který řekl: „Ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem“ (Jan 3:21), a to jednoduše proto, že především chcete, aby Vaše skutky nebyly nikým ani ničím „kárány“ (Jan 3:20).

A Petr V. to jen potvrzuje, když dává najevo, že i konkrétní věci v konkrétním čase chce vykládat jen duchovně.

Citace:

Vy prostě nepřijímáte slova Pána Ježíše, který řekl: „Ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem“ (Jan 3:21),

A Petr V. to jen potvrzuje, když dává najevo, že i konkrétní věci v konkrétním čase chce vykládat jen duchovně.



Kdybych nevěřil v Ježíše Krista tak bych sem nepsal. On je mi světlem, před nímž mohu prostřednictvím Jeho Ducha stát. On je také mým soudcem a učitelem a pastýřem.

Jedno z nejkrásnějších kázání Ježíše Krista je kázání na hoře. O něm kdysi prohlásil Gándí, že kdyby se lidstvo řídilo těma slovy byl by na světě mír.

Pro mne je to kázání ještě poučnější než pro Gándího, protože v něm vidím rozdílný přístup k zákonu ze strany tehdejších židů a ze strany Ježíše Krista.

Ježíš Kristus mluví z vlastní zkušenosti se zákonem napsaným na svém srdci. Nepotřebuje aby ho někdo z lidí poučoval. Proto tomu co zákon požaduje rozumí tak že zástupy lidí žasnou.

Stejnou zkušenost dává do srdce těm, kteří jej milují. Ti pak dělají co zákon požaduje zcela přirozeně. Bez toho že by se museli od lidí učit co se má a co ne.

Čili není to v tom, že budu ctít Boha v nějakém náboženství, ale v každodenním životě můžu uctívat Boha tím, že budu žít mezi nevěřícími řádně, aby mohli až je Bůh navštíví vzdát mu čest.

Když Ježíš Kristus mluví o zákoně, mluví o vztazích mezi lidmi. Vůbec nemluví o nějakých svátcích, rituálech, nebo jiné formě uctívání. Mluví jen a pouze o vztazích mezi lidmi.

A o tom to je.

Petře V. napsal:

Ježíš Kristus mluví z vlastní zkušenosti se zákonem napsaným na svém srdci. Nepotřebuje aby ho někdo z lidí poučoval. Proto tomu co zákon požaduje rozumí tak že zástupy lidí žasnou.

Stejnou zkušenost dává do srdce těm, kteří jej milují. Ti pak dělají co zákon požaduje zcela přirozeně. Bez toho že by se museli od lidí učit co se má a co ne.

Kdyby lidé již nepotřebovali, aby je někdo vyučoval po přijetí zákona do svého srdce, nepřikázal by Pán Ježíš svým učedníkům: "... a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal" (Matouš 28:20). Jinými slovy, při narození "z vody a ducha" (Jan 3:5) sice dochází k vložení Tóry do srdce věřícího, ale i takovýto člověk potřebuje, aby byl i nadále veden k tomu, aby zachovával vše, co přikázal Pán.

Pán Ježíš totiž nepřinesl jinou Tóru, ale pouze správné vysvětlení té samé Tóry, kterou obdrželi Izraelité skrze Mojžíše. To, že má někdo v srdci Tóru, ještě nezaručuje, že je schopen tuto Tóru správně aplikovat a že je schopen rozpoznávat duchy. Kdo však má opravdu Tóru ve svém srdci, ztotožňuje se s psanou Tórou a respektuje vyučování těch, kteří se od Tóry neodchylují.

Martin Cibulka napsal:
Z duchovních prožitků jste si totiž udělali základ a ostatní věci považujete za nadstavbu. A co víc, jakoukoliv snahu z mé strany, abyste odůvodnili to či ono, považujete za nátlak, místo abyste se radovali, že odůvodnění můžete poskytnout.

Vy prostě nepřijímáte slova Pána Ježíše, který řekl: „Ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem“ (Jan 3:21), a to jednoduše proto, že především chcete, aby Vaše skutky nebyly nikým ani ničím „kárány“ (Jan 3:20).

Základ jsem si neudělali z "duchovních prožitků", základem je nám Kristus. Jestliže je psáno, že Duch nás uvede do veškeré pravdy a připomene nám vše, co Ježíš mluvil, pak nepotřebujeme lidské učitele, protože pomazání nás učí všemu.

Učitelé učili ty, kteří k pomazání teprve přicházeli, nebo se jej plně nedrželi pro slabou víru. Jinak ti, kteří se nechali pomazáním vyučit, sami se stávali učiteli nezkušených.

Ty nás zřejmě považuješ za nezkušené, když nás poučuješ o Toře, ale jak je psáno, moudrost je ospravedlněna svými skutky. Ježíš tento svůj výrok naplnil svým životem i obětní smrtí. Totéž platí o jeho následovnících.

Až přijde čas, ukáže se, co kdo v sobě má, do té doby, je podobné osočování o duchu a Duchu tvrzením proti tvrzení.

Pěkný den!

No, konečně rozumné názory!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Jen mě tak napadlo! Byl Kain a Ábel v nějaké církvi? Jejich srdce jim napovědělo, že mají Bohu poděkovat obětinami. Nebo Noe, na čí popud obětoval po potopě Bohu? Byl snad vyzván nějakým rabínem, aby uctil Boha tak, jak jej uctil? Otcové starověku měli jen kmenová, rodová náboženství ( terafim ). Přesto je Bůh oslovil a ukázal jim, jak si mají ve svém životě počínat, vše bylo založeno na osobní víře a odpovědnosti vůdči Bohu. Náboženství z historického hlediska je experiment, jak zduchovnět život hmotného člověka. Velkou laboratoří se v tomto směru stal Izrael, kde se mělo prokázat, že jedině takový člověk je schopen se osvobodit z barbarství, které bylo do té doby součástí většiny lidstva. Měl snad Bůh nějakou radost z obětí zvířat? Chápal to jen jako jeden z možných projevů člověka, když chtěl Bohu projevit svou vděčnost. Když Izrael opustil pravé uctívání a obrátil se k helenizovanému pohanství, v kombinaci s židovstvím, JHVH se na ně obořil a nechtěl již od nich žádné tradiční oběti, byly mu dokonce odporné.

Malachiáš 1,10
Kéž by se mezi vámi našel někdo, kdo by zavřel dveře, abyste marně nezapalovali na mém oltáři oheň! Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů, a dary z vaší ruky jsem si neoblíbil.


Malachiáš 2,13
A ještě se dopouštíte další věci: Hospodinův oltář smáčíte slzami, pláčete a sténáte, protože již nehledí na obětní dar a nemá zalíbení v tom, co přinášíte.

Micheáš 6,7
Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje? Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence, v oběť za svůj hřích plod svého lůna?"

Židům 10,6
V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.

Židům 10,8
Předně říká: "Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení" - totiž v takových, jaké se obětují podle zákona.

Na závěr tohoto souboru biblických textů uvádím to, co napsal Šalamoun v knize Kazatel, ukazuje nám totiž, jaký má být náš vztah k Bohu, není tam nic o náboženství.

Kazatel 12,13,14(EKUM)
"Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé."

Z těchto výše uvedených poznatků jsem pochopil, že žádné náboženství není třeba, neboť původně mělo být jen prostředkem k získání duchovní formy pro člověka, ale nikoliv nástrojem moci, neboť to v původním plánu Elohimů nebylo. Člověk měl být podřízen Bohu díky duchovně vyzbrojenému svědomí, které mu jasně má ukazovat, co správné je, a co správné není. Adam nepotřeboval náboženství jako prostředek, ten doposud potřebovalo lidstvo, jenže náboženství dovedlo lidstvo někam jinam, než bylo jeho původním záměrem. Proto jsem dnes přesvědčen, že to je na osobní volbě člověka, jakou pomůcku na cestě k Bohu si zvolí. V písmech není nikde zakázáno mít k Bohu osobní vztah založený na osobní modlitbě a vzdělávání se pomocí písem ve svém soukromí, vztah ke Kristu může mít osobní rozměr, tak jako jej měli lidé starověku k Bohu, jak jej byli v té době schopni pochopit a poznat. Potřeboval snad Job nějaké náboženství ke své ryzosti před Bohem? Nepotřeboval, měl pouze osobní vztah k Bohu a přesto je považován za spravedlivého před Bohem. Byl snad Jetro, tchán Mojžíšův, Izraelitou? Byl jen genově vzdáleně spřízněn a přesto uctíval Boha osobním náboženstvím a měl schválení. Podobných biblických příkladů je více. Soudit nás Bůh bude za naše skutky, postoje, za ochotu jít po cestě k němu a chtít se podřídit pod jeho mocnou ruku. To vše je postaveno na naší osobní víře v něj, ne na prostředku, kterým je náboženství. To však neznamená, že si takový člověk může dělat co chce, právě poznání Boží vůle jej musí činit odpovědným z toho, co dělá a jak žije. Uvedu ještě jeden příklad. V době před potopou to bylo lidstvo na podobné technické úrovni, jak jsme my dnes, to dokazuje archeologie. Měli také svá naboženství, dokonce používali Boží jméno a kam je to přivedlo? K nelibosti Boha, takže ten první svět utopil ve vodě.

Genesis 4,26(Ekumen)
Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.

Genesis 6,3
Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."

Genesis 6,17
Hle, já uvedu potopu, vody na zemi a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne.

Uctívání Boha v té době selhalo a bylo třeba zkažené lidstvo odstranit. Před Bohem obstál jen Noe, byl Božím mužem, nad kterým se Bůh smiloval, protože v sobě nesl gen Adama a chtěl aby tato linie pokračovala.

Jak tento můj příspěvek uzavřít? Tím, že každý z nás je před Bohem odpovědný sám za sebe. Záleží na potřebách každého z nás, jak duchovně růst, někdo to udělá prostřednictvím náboženství, možná tím, že se vrátí ke kořenům, k Izraeli a propojí své uctívání s křesťanskou formou židovství, nic proti tomu, proč ne! Jiný je schopen jít po své cestě k Bohu v jiném křesťanském uskupení, nebo v některé tradiční církvi, nevidím důvod takové lidi nějak za to soudit. Jsou přece na cestě k Pánu a jdou tak, jak to nejlépe v dané situaci umí. Přijdou na této cestě k poznání, že to mají dělat jinak a lépe, tak proč ne?! Neexistuje jen jediná kolej do určitého místa, jedna trať vede přez hory, jiná rovinami, je jen na osobní volbě, kterou cestu si do stejného cíle zvolíme, je to jen a jen jeho vlastní svobodná volba. Většina nesvobod končí špatně, stává se z toho otroctví, ve kterém je pak takový člověk nešťastný. V takovém stavu nesvobody našel Ježíš svůj národ, viděl jak pod jhem kněží a různých náboženských směrů lidé trpí. Proto svým učedníkům zdůraznil jeho památná slova, za kterými je ukryt jejich hluboký smysl. Díky tomuto poznání jsem svobodný i bez některého z mnoha naboženství.

Jan 8,32(Ekumen,SNC)
Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí."

Vláďo, to co jsi zde právě předvedl, je výsledek odmítání toho, co Pán Ježíš založil, totiž církve, která má na místní úrovní fungovat formou místního sboru. Ty toto uspořádání z osobních důvodů jednoduše odmítáš, podobně jako Petra, která to odůvodňuje přijetím Ducha či Duchů. Jenže přijetím Ducha se nikdo nestává zralým křesťanem, jak je vidět z listu apoštola Pavla Korintským.

Je vidět, Martine, jak ti stále leží v žaludku, že se náš "místní sbor" zdráhá přihlásit do nějakého zastřešujícího Matrixu.

Slunce v duši, Martine!

Martine, Ježíš nezaložil žádnou církev, to v písmech není napsáno, založil sbor následovníků Krista, kteří o něm měli svědčit po celé zemi. Nikde je nenazval nějakým jménem, pojmenování "Kristovci" vzniklo až v Antiochii a jiný výraz v písmech není. Není tam napsáno SJ, Advetisté, žido-mesiánské sbory, prostě nic. Sborem je totiž každé uspořádání, které chce následovat Krista. Když Pavel psal Římanům, psal stylem, kterému rozuměli, když psal list Židům, psal jim o věcech zákona, protože s tím byli dobře obeznámeni, ale to samé nepsal Římanům, nebo Korinťanům, oni by z toho nepochopli skoro nic. Jednou všichni pochopí, kdo je Bůh, ale to zde bude již jiný svět a jiná doba. Budou mít všichni totiž úplné poznání.

1. Korintským 13:8-10,12
13,8 Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno.
13,9 Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
13,10 až přijde plnost, tehdy to, co je částečné bude překonáno.
13,12 Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

Galatským 3,28
Není už rozdílu mezi Židem a Řekem, otrokem a pánem, mužem a ženou; všichni jsme si v Kristu rovni.

1. Korintským 3,4
Nebo když někdo říká: Já jsem Pavlův, jiný pak: Já Apollův, zdaliž nejste tělesní?

1 Korintským 3:10-15 (Ekumen)
3,10 Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví.
3,11 Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.
3,12 Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy -
3,13 dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka.
3,14 Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu.
3,15 Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.

Proto nechme to tak Martine, čas ukáže, kde je to pravé ořechové.
Ty si nech to své a žij si v tom a my budeme zase mít zase to své a budeme ctít Krista tak, jak to chápeme my.